Dunajské zalednění

Dunajské zalednění  - zalednění v Alpách, ke kterému došlo v období čtvrtohor , odkazuje badateli na počátek pleistocénu nebo konec pliocénu (asi před 1,5-1,8 miliony let) [1] . Není součástí tradičního schématu čtyř dob ledových Alp Albrechta Penka . Identifikoval jej německý geolog Barthel Eberl v roce 1928 [2] a pojmenoval podle Dunaje [3] . Podunajské zalednění je nejstarším zaledněním v Alpách [2] , jehož důkazy jsou k dispozici mimo oblast Iller - Lech . Stalo se tak po oteplení Biber-Dunaja před oteplením Dunaj-Guntz.

Charakteristika

Před jeho izolací jako samostatného zalednění byla ledovcová ložiska badateli odkazována na tzv. Mindelovo zalednění.. Oddělení podunajského zalednění od dřívějšího biberskéhoa později Günzbyla provedena na základě rozboru umístění brusek .

Stejně jako jiné, dřívější alpské glaciály, je obtížné přesně charakterizovat místo dunajského zalednění ve schématu alpských zalednění. Podle Hubbeho (2007) jej lze pravděpodobně přirovnat k komplexu Menapium holandského zaledňovacího schématu (odpovídající zalednění Pinau v severním Německu). Toto tvrzení se však neprokázalo, pokud je pravdivé, pak dunajské zalednění odpovídá stupňům MIS 26-28 izotopové chronologie [4] , tedy přibližně před 950 000-1 000 000 lety [5] .

V podunajském zalednění byla pravděpodobně celá alpská oblast pokryta ledem, z něhož vystupovaly jednotlivé spodní konce ledovců do podhůří. Velmi odlišné časové klasifikace, založené na fosiliích , poskytují důkaz, že ledovcové štěrkové terasy vznikly v několika fázích [4] .

Zbytky spodní štěrkové terasy podunajského zalednění se skládají převážně ze silně zvětralých štěrků z Vápencových Alp a nacházejí se především na vysokých píscích v oblasti Iller - Lech .

Poznámky

  1. ↑ Dunajské zalednění // Velký encyklopedický slovník. 2000.
  2. ↑ 1 2 Dunajské zalednění // Geologický slovník: ve 2 svazcích. — M.: Nedra. Editoval K. N. Paffengolts a kol., 1978.
  3. ↑ Barthel Eberl: Die Eiszeitenfolge im nördlichen Alpenvorlande - Ihr Ablauf, ihre Chronologie auf Grund der Aufnahme im Bereich des Lech- und Illergletschers. Filser, Augsburg 1930.
  4. ↑ 12 Habbe 2007 , S. 72 f.
  5. ↑ Lorraine E. Lisiecki, Maureen E. Raymo: Plio-pleistocene Stack of 57 Globally Distributed Benthic δ18O Records. In: Paleoceánografie. Band 20, 2005 ( pdf-Datei; 1,1 MB ).

Literatura