Evropská charta místní samosprávy

Evropská charta místní samosprávy
Smluvní země (modrá) a ostatní země (šedá)
Typ smlouvy	mezinárodní
datum podpisu	15. října 1985
Místo podpisu	Štrasburk
Vstup v platnost	1. září 1988
Večírky	46 (všechny země Rady Evropy )
Jazyky	angličtina a francouzština
Text ve Wikisource

Evropská charta místní samosprávy byla přijata v roce 1985 Kongresem místních a regionálních orgánů Rady Evropy a je nejdůležitějším mnohostranným dokumentem, který definuje základní principy fungování místní samosprávy .

Historie

Evropská charta místní samosprávy byla otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy dne 15. října 1985 a vstoupila v platnost dne 1. září 1988. Chartu podepsalo a ratifikovalo všech 47 členských států Rady Evropy. Poslední zemí je San Marino , které dokument ratifikovalo v říjnu 2013. Rusko ratifikovalo Chartu federálním zákonem č. 55-FZ ze dne 11.04.1998 [1] [2] , v souvislosti s nímž dokument vstoupil v platnost a stal se závazným pro Rusko od 1. září 1998

Listina zavazuje státy, aby ve své vnitrostátní legislativě sjednotily a v praxi uplatňovaly soubor právních norem, které zaručují politickou, správní a finanční nezávislost obcí . Zakládá také potřebu ústavní úpravy autonomie místní samosprávy . Charta je navíc prvním právním dokumentem zaručujícím dodržování principu subsidiarity členskými státy Rady Evropy . Místní orgány tak musí řídit a kontrolovat významnou část veřejných závazků v zájmu místního obyvatelstva a na vlastní odpovědnost. V souladu se zásadou subsidiarity Listina stanoví, že veřejné závazky by měly být prováděny na úrovni nejbližší obyvatelstvu a měly by být přiděleny vyšší správní úrovni pouze v případě, že řešení těchto úkolů místními správami je neefektivní nebo nemožné. Principy Charty jsou aplikovatelné na všechny typy samospráv .

V roce 2009 byl přijat dodatkový protokol k Chartě, který vstoupil v platnost v červnu 2012. Poskytuje právo volit v místních volbách v každé zemi účastnící se protokolu pro občany všech ostatních zemí účastnících se protokolu [3] .

Obsah Charty

Listina se skládá z preambule a tří částí.

• Preambule zakotvuje základní principy Charty, kterými jsou: úloha místní samosprávy při zajišťování demokracie , řádné správy věcí veřejných a decentralizace moci; role obcí v rozvoji Evropy; potřeba obcí mít širokou autonomii .
• První část obsahuje základní ustanovení týkající se územní samosprávy. Zejména se upevňuje potřeba ústavní a legislativní úpravy územní samosprávy (čl. 2), vymezuje se pojem místní samospráva (čl. 3), jsou stanoveny zásady organizace a činnosti orgánů územních samosprávných celků . (článek 4), například přítomnost subjektů jurisdikce a pravomocí místních orgánů samospráva , což jim umožňuje efektivně řešit otázky místního významu.

Další články první části zakotvují potřebu jasného členění obcí (čl. 5), samostatného stanovení jejich struktury samosprávami , práva najímat zaměstnance obcí k zajištění činnosti volených představitelů místní samosprávy (čl. 7). Cílem dvou dalších důležitých článků je omezit administrativní kontrolu nad tvorbou pravidel místních samospráv (článek 8) a potřebu zajistit naplnění místních rozpočtů (článek 9). Článek 10 zakládá právo orgánů místní samosprávy na vzájemnou spolupráci a vytváření meziobecních sdružení a článek 11 - možnost soudní ochrany místní samosprávy.

• Druhá část obsahuje různá ustanovení týkající se závazků států, které Chartu podepsaly a ratifikovaly. Listina, která vychází ze záměru dosáhnout rovnováhy mezi normami Listiny a institucionálními a právními zvláštnostmi států, přiznává státům právo nezačlenit některá ustanovení Listiny do svých vnitrostátních právních předpisů, existuje-li pro to zákonné opodstatnění ( článek 12). Tento článek také stanoví, že zásady místní samosprávy jsou závazné pro všechny státy. Hovoříme tedy o kompromisu mezi nutností respektovat základní principy místní samosprávy a flexibilitou ve vztahu k vnitřnímu právu každého ze států.
• Třetí část upravuje procesní otázky, jejichž obsah je zpravidla standardní a je obsažen ve všech úmluvách Rady Evropy : podpis, ratifikace a vstup v platnost (čl. 15), územní působnost (čl. 16) , výpověď a oznámení (čl. 17, osmnáct).

Poznámky

1. ↑ Federální zákon č. 55-FZ ze dne 11. dubna 1998 „O ratifikaci Evropské charty místní samosprávy“ // Sbírka zákonů Ruské federace. - 1998. - 13. dubna ( č. 15 ). - S. Čl. 1695 .
2. ↑ Federální zákon č. 55-FZ z 11. dubna 1998 „O ratifikaci Evropské charty místní samosprávy“ // Rossijskaja Gazeta. - 1998. - 15. dubna ( č. 73 ).
3. ↑ Dodatkový protokol k Evropské chartě místní samosprávy o právu účastnit se záležitostí místních orgánů . Získáno 11. února 2012. Archivováno z originálu 18. srpna 2012. (neurčitý)

Odkazy

• Charta v databázi smluv CE
• Komentář k preambuli Evropské charty