Zend (nebo zand ; pahl. znt' [zand]) je název daný výkladům textů starověké íránské posvátné knihy " Avesta ", jakož i jejím upraveným překladům do moderních íránských komentátorů . Následující texty komentářů k těmto výkladům byly nazývány „ pazend “ ( angl. Pazend ) [1] .
Tradice Zendy, která je majetkem kněžských komunit , hrála velkou roli při navrhování a předávání učení Dobré víry, poskytovala praktický přístup k avestánskému dědictví a porozumění posvátným textům sestaveným v archaickém jazyce. Předpokládá se, že „ Pahlavi Zend“ , který přežil dodnes, byl sestaven Adurbadem Mahraspandanem ve 4. století, kdy byl konečně schválen avestský kánon.