Metoda imerzní refraktometrie (z latinského immersio - imerze) nebo Beckeho metoda je metoda pro stanovení indexu lomu izolovaných pevných látek jejich ponořením do kapaliny s předem stanoveným indexem lomu [1] .
Při této metodě měření se studovaná malá zrnka (velikost do 1–2 μm ) umístí do kapek různých kapalin nanesených na sklíčko mikroskopu. Při těchto rozměrech je většina nekovových sloučenin průhledná. Pozorováním výsledného obrazu pod mikroskopem se vybere kapalina, jejíž index lomu je nejblíže stanovovanému. Přesnost metody je asi 0,001 a tvar a vlastnosti povrchu studovaného materiálu prakticky neovlivňují výsledek. Metoda je založena na vzniku v důsledku jevů interference a totálního vnitřního odrazu na hranici dvou látek s různými indexy lomu "Beckeho proužku" - úzkého (asi 1 μm) světelného proužku.
Imerzní analýza obvykle používá imerzní sadu 98 kapalin s indexem lomu 1,408 až 1,780. Pro stanovení látek s nízkým n se používá bromonaftalen ve směsi s uhlovodíkovými kapalinami a s vysokým n se používá směs methylenjodidu a bromonaftalenu.
Pro stanovení velkých hodnot indikátorů se používají speciální sady vysoce refrakčních kapalin (až 2,15) a speciální transparentní slitiny (například slitiny síry a selenu s indikátorem 2,6-2,7). V těchto rozsazích, zejména při použití slitin, je však přesnost měření nižší o řád nebo více. Je třeba poznamenat, že vysoce refrakční kapaliny jsou obvykle toxické.
Měřený předmět je ponořen do kapaliny, jejíž index lomu je blízký indexu lomu předmětu. Dále se kapalina zahřívá nebo chladí pomocí speciálního stolu, dokud se index lomu kapaliny nerovná indexu lomu předmětu. Tato metoda využívá skutečnosti, že index lomu pevných látek závisí na teplotě mnohem méně než u kapalin (na základě Dulongova a Petitova zákona ). Dosažení rovnosti indexů lomu se zjišťuje pomocí tzv. "čárové (neboli proužkové) Becke" a při vyšších požadavcích na přesnost měření - interferometrickou metodou.