Ústav pro náboženské záležitosti

Institut pro náboženské záležitosti (IOR) je dikasterie římské kurie , která slouží jako banka Vatikánu.

IOR je velká nadnárodní nadnárodní a jediná absolutně nezávislá finanční instituce na světě. Banka umožňuje velkým korporacím vytvořeným pro náboženské, charitativní a vědecké účely důvěrně a bez placení daní investovat finanční prostředky získané z jejich vkladů . IOR je pro širokou veřejnost uzavřen a nebude možné, aby si právnická osoba zřídila účet bezdůvodně. V roce 2012 Forbes označil IOR za „nejtajnější a nejunikátnější banku na světě“ [1] . Zlato Vatikánské banky je uloženo u Federálního rezervního systému USA , zatímco vzácné mince a medaile jsou uloženy v trezorech IOR [2] . Celková klientská aktiva IOR pro rok 2021 činí 6,5 miliardy eur a obsluhuje 14 960 klientů, z toho asi 4 300 korporací a 10 700 jednotlivců [2] . Počet zaměstnanců 102. Současným prezidentem IOR je francouzský ekonom Jean-Baptiste de François . Přestože se banka hlásí k etickým a sociálním principům katolického učení a aplikuje je na správu a investiční politiku vlastního účtu a klientů, její anonymita láká zkorumpované úředníky a mafii k praní špinavých peněz. Pro boj proti praní špinavých peněz Vatikán zřídil zvláštní orgán finančního dohledu ASIF ( Autorità di Informazione Finanziaria ), který se zabývá likvidací podezřelých účtů a zastavováním podezřelých finančních transakcí. Podle René Brühlharta je „IOR jedinečným typem finanční instituce. Není to komerční banka jako Deutsche Bank, ani investiční banka jako Goldman Sachs. Cílem není získat co největší zisk. Posláním IOR je propagovat křesťanská díla. Je to především podnik služeb pro katolickou církev.“

Historie

Institut byl založen 27. června 1942, kdy byl hlavou římskokatolické církve papež Pius XII .

Podle statutu byl institut zřízen za účelem vybírání poplatků a správy zdrojů patřících náboženským agenturám. Institut náboženských záležitostí umožňuje společnostem založeným pro náboženské účely důvěrně a bez daní investovat finanční prostředky získané z jejich majetku .

Údaje o činnosti a finanční situaci Ústavu se prakticky nezveřejňují. Je jednou z finančních institucí, které významně investují do bankovnictví a obchodu v Itálii i po celém světě.

Za vlády papeže Jana Pavla II . došlo k zásadním reformám. V roce 1992 byl ředitelem institutu jmenován Giovanni Boggio.

V posledních letech byl institut zapojen do řady skandálů, zejména v září 2010 italská finanční policiezabavili 23 milionů eur patřících Institutu z bankovního účtu Credito Artigiano a také zatkli ředitele Institutu Ettore Gottiho Tedeschiho a také generálního ředitele Paola Ciprianiho na základě obvinění z praní špinavých peněz [3] .

Dne 24. května 2012 prošlo představenstvo Institutu pro náboženské záležitosti, na kterém byla vyslovena nedůvěra řediteli profesoru Gotti Tedeschimu [4] (19. února 2014 vyšetřování odstranilo podezření z Tedeschiho a uznal jeho přínos k očištění Ústavu od nelegálních metod práce [5] ).

V rámci vládních a protikorupčních reforem přislíbených papežem Františkem byla začátkem října 2013 zveřejněna první výroční zpráva IRD v její historii. V roce 2014 bylo v rámci boje proti korupci nahrazeno vedení Institutu dekretem pontifika. V prosinci 2015 táta poprvé jmenoval externí audit konsolidované účetní závěrky IRD (k provedení této práce byla vybrána auditorská společnost PricewaterhouseCoopers [6] .

Příjem

V roce 2012 podle zprávy zveřejněné institutem v roce 2013 činil zisk Vatikánské banky 86,6 milionů eur [7] .

Odkazy

• www.ior.va
• Vatikánská banka dodržuje všechny standardy transparentnosti  (nepřístupný odkaz)

Poznámky

1. ↑ Kapitálové toky. Vatikánská banka: Nejtajnější banka na světě  (anglicky) . Forbes . Získáno 2. června 2022. Archivováno z originálu 2. června 2022.
2. ↑ 1 2 Vatikánská banka . www.relbanks.com . Získáno 2. června 2022. Archivováno z originálu dne 14. dubna 2021. (neurčitý)
3. ↑ Vatikán byl obviněn z praní špinavých peněz , Vedomosti  (22. září 2010). Archivováno z originálu 24. září 2010. Staženo 23. září 2010.
4. ↑ „Vatikánská banka“ vyslovila nedůvěru prezidentovi Katolik.ru (  26. května 2012). Archivováno z originálu 4. března 2016. Staženo 16. června 2012.
5. ↑ Ior, Gotti Tedeschi al contrattacco  (italsky) . la Stampa: Vatican Insider (28. března 2014). Získáno 22. září 2014. Archivováno z originálu 13. července 2014.
6. ↑ Papež nejprve nařídil externí audit vatikánských financí . Získáno 7. prosince 2015. Archivováno z originálu 8. prosince 2015. (neurčitý)
7. ↑ Vyšetřování RBC: čím se církev živí . Získáno 7. srpna 2016. Archivováno z originálu 11. června 2017. (neurčitý)