Kaledonské války jsou vojenská tažení Římanů v Británii v 1.-3.
Začaly za císaře Vespasiana (69-79), kdy římský guvernér Julius Agricola po 4 kampaních v Kaledonii dobyl zemi ležící mezi moderním Edinburghem a Glasgow.
V roce 84 na úpatí Grampienských hor Agricola porazil spojené síly Skotů a Kaledonců, kteří byli pod vedením vůdce Galgaka. O nějaký čas později spojil římský velitel zálivy Fors a Clyde řadou opevnění a zajistil novou hranici před nájezdy.
Za císaře Antonina Pia (138-161) zahájil římský místodržitel Lollius Urbicus novou invazi do Kaledonie a postavil tzv. Antoninovu zeď. Kaledonci, omezeni na malém prostoru, začali podnikat nájezdy na pohraniční římské provincie.
V roce 208 napadl císař Septimius Severus (193-211) Kaledonii, aby je potrestal, ale poté, co ztratil až 40 tisíc lidí ve 3 kampaních, nedokázal přimět domorodce k podrobení. Vybudoval také linii opevnění, jejíž ruiny na hranici mezi Anglií a Skotskem se dochovaly do současnosti.