Cleonides

Kleonides ( starořecky Κλεονείδης , ne dříve než ve 2. a ne později než ve 4. století našeho letopočtu) je starořecký hudební teoretik. Hypotetický autor „Úvodu do harmoniky“ ( Εἰσαγωγὴ ἁρμονική ), který byl také v rukopisech připisován Euklidovi , Pappusovi , Zosimovi. Pojednání, napsané v tradicích Aristoxenovy školy , je učebnicí harmonie a obsahuje všechny tradiční oddíly harmonie (nauka o harmonii): o zvucích, o intervalech, o rodech , o stupnicích ( „systémy“ a „ typy” ), o tónech , o metabolismech , o melopee .

V této učebnici je zvláště důležitá systematická klasifikace druhů [εἲδη] nebo forem [σχήματα] oktávy, pravděpodobně poprvé v historii - se jmény odvozenými z etnonym: Dorian, Frygian , Lydian atd. [2 ] . Učebnice rozkládá " tóny " ( mody, rozlišené relativní výškovou polohou všech zvukových kroků systému, v originále - podle "místa hlasu", s centrální funkcí pro modální režimy [δύναμις] mesa) [ 2] . Popisuje metabole ( nauka o změně pohlaví, modu, charakteru [ᾖθος] - vzrušený, smutný a klidný), stejně jako melopeya (stručná klasifikace typických melodických struktur) [2] .

Tyto rukopisy se staly základem v dílech starověkých (Alipius, Aristide Quintilian, Bacchius , Boethius atd. ) a středověkých autorů hudby (posledně jmenovaných, zejména nauky o „druzích shody“ [species consonantiarum]) [2 ] .

První kritické vydání Kleonidovy harmoniky, vytvořené v roce 1895 německým filologem Carlem von Jahnem , si dodnes zachovává status normativního a „klasického“.

Edice, překlady a rešerše

• Jan C. von. Die Harmonik des Aristoxenianers Kleoneides // Programm des Gymnasiums mit Realklassen zu Landsberg aW Landsberg: Schäffer, 1870, S.1-23.
• L'Introduction harmonique de Cléonide <...>. Traduction française avec commentaire perpétuel par CE Ruelle // Collection des auteurs grecs relatifs à la musique, č.3. Paris: Firmin-Didot, 1884 (francouzský překlad).
• Neznámý autor Úvod do harmoniky. Překlad G.A. Ivanova // Filologická revue, VII, kniha. I–II (Moskva, 1894) s.3–46, 181–230 (ruský překlad a dlouhý komentář) [3] .
• Cleonidis isagoge // Musici scriptores Graeci, ed. Karel Jan. Lipsiae, 1895, str. 179-207 (kritické vydání originálu).
• Petr V.I. O skladbách, strukturách a módech ve starověké řecké hudbě. Kyjev, 1901 [4] .
• Kleonidy . Introductio harmonika // Euklidova opera omnia. Leipzig, 1916. Vol. 8, s. 186-222 (původní vydání).
• Solomon, John . Kleonidy: ΕΙΣΑΓΟΓΗ ΑΡΜΟΝΙΚΗ. Kritické vydání, překlad a komentář. Ph.D. disertační práce. Univ. of North Carolina, Chapel Hill, 1980 (původní řecké vydání a anglický překlad).
• Kleonidy . Harmonický úvod // Strunk's Source Readings in Music History. Vol.1: Greek Views of Music, edited Th. Mathiesen. New York, 1998, str. 35-46 (anglický překlad).
• Kleonidy . harmonický úvod. Překlad a komentáře A.V. Rusakova // Od Guida po Cage. M.: NPF "TS-Prima", 2006, s. 286-314. ISBN 5-902495-02-4 .
• Kleonidy . Úvod do harmoniky. Překlad V.G. Tsypin, předmluva S.N. Lebeděv // Vědecký bulletin Moskevské konzervatoře, 2014, č. 3, s.169-186. ISSN 2079-9438.

Poznámky

1. ↑ 1 2 Identifiants et Référentiels  (fr.) - ABES , 2011.
2. ↑ 1 2 3 4 KLEONIDS • Velká ruská encyklopedie – elektronická verze . bigenc.ru _ Získáno 19. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 25. listopadu 2020. (neurčitý)
3. ↑ Gavriil Afanasjevič Ivanov (1828-1901) – ruský klasický filolog, profesor (od roku 1872) Moskevské univerzity.
4. ↑ Vatslav (Vjačeslav Ivanovič) Petr (1848-1923) – český a ruský filolog, hudební teoretik. Působil v Kyjevě, Oděse a dalších městech na Ukrajině.