Lokomotivy speciální zálohy ( ORKP ) jsou speciální formace Lidového komisariátu železnic (NKPS), vytvořené pro provoz parních lokomotiv během Velké vlastenecké války , především na frontových a frontových železničních tratích.
Výnos č. 2263/ss o jejich vzniku byl přijat 7. září 1942 Výborem obrany státu . Lokomotivní kolony byly speciální formou provozu, která zajišťovala vysokou manévrovatelnost, efektivitu, schopnost koncentrace vozidel v oblastech hromadné vojenské dopravy, schopnost úspěšně pracovat v izolaci od lokomotivních dep a od opravárenských základen na velkých cvičištích. Celkem vzniklo 106 kolon z 2280 parních lokomotiv. Lokomotivy patřily do speciální zálohy NKPS.
Podle výnosu A. V. Khruleva byla součástí každé kolony pojízdná záloha lokomotiv, která se skládala z 15-30 parních lokomotiv a každá kolona obsahovala parní lokomotivy pouze jedné řady (pro zjednodušení oprav). Tyto parní lokomotivy musely pracovat izolovaně od domovského depa, proto byly na jejich spolehlivost kladeny velmi vysoké nároky. Proto byly tyto kolony tvořeny z tak spolehlivých parních lokomotiv jako E (typ 0-5-0 ) a CO (typ 1-5-0 ), existují i případy použití parních lokomotiv řady FD (typ 1-5 -1 ).
Součástí kolon byly kromě parních lokomotiv i nákladní vozy, které sloužily k ubytování personálu. V koloně 30 lokomotiv bylo 36 tří- nebo čtyřnápravových vozů, z toho 30 (jeden na lokomotivu) zájezdových , 1 pro provozní skupinu, 1 pro obslužný personál a zbytek sloužil k ubytování hospodářského. část (kuchyň, jídelna, červený kout, sklad náhradních dílů a nářadí). Někdy byly navíc do kompozice zahrnuty vany a dílenské vozy. Kolona 15 parních lokomotiv obsahovala 19 vagonů, z toho 15 zájezdových a 4 velitelství a hospodářství.
Ke každé lokomotivě byly přiděleny 2 vlakové čety, z nichž každá se skládala z jedné lokomotivní čety ( strojvedoucí , pomocník strojvedoucího , topič ), jedné průvodčí ( vrchní a vrchní průvodčí ) a jednoho vlakmistryně. Součástí integrované lokomotivní čety byl navíc průvodčí, který obsluhoval zájezdový vůz , ve kterém se nacházely obě vlakové čety. Integrovanou lokomotivní brigádu (četu) tedy tvořilo 13 osob. Vedoucí této brigády byl považován za hlavního strojníka lokomotiv. Také každý sloupec měl své vlastní ošetřovatele, skládající se z hlavního účetního, hlavního účetního, vedoucího domácnosti a skladníka.
V lokomotivní koloně 30 lokomotiv se tak nacházelo 427 lidí. Organizační struktura lokomotivních kolon o 15 lokomotivách byla přibližně stejná a její personál tvořilo 217 osob.
Inženýr Bobyshev I.I. na parní lokomotivě Eu 677-49 ORKP-10 začátkem února 1943 , po skončení bitvy u Stalingradu , vezl do týlu zajatého polního maršála Pauluse a důstojníky jeho velitelství [1] [2]