Ústava Kataru

Katarská ústava ( arabsky دستور قطر ‎) je základním zákonem státu Katar [2] .

Historie

Zakladatelem Kataru je šejk Muhammad at-Thani , který v roce 1868 vytvořil jediný stát spojením kočovných kmenů poloostrova. Šedesátá léta jsou ve znamení formování moderních politických institucí v Kataru: Sheikh Khalifa ibn Hamad al-Thani reorganizoval vládu, vytvořil šaríu a civilní soudy, občanům byla udělena občanská práva. V roce 1970 byla přijata první ústava v historii státu Katar – dočasná, která platila do roku 2005. V roce 1972 byla ustanovena Rada Shura - zastupitelský orgán s legislativní pravomocí. V roce 1995, za Emira Hamada , začala politická modernizace a byly provedeny změny v prozatímní ústavě. V roce 1999 se konaly první volby do obecního zastupitelstva, ve kterých mohly ženy volit i kandidovat [2] .

Dne 29. dubna 2003 byla v referendu přijata katarská ústava, 8. června 2004 byla schválena výnosem emíra Hamada bin Khalifa al-Thani a vstoupila v platnost 9. června 2005 [2] [3] . Zastupitelský orgán (Rada Shura) se stal volitelným, ale je založen na islámském principu „shura“, který implikuje kolegiální řešení problémů mezi zástupci různých skupin [2] .

Struktura

Skládá se ze 150 článků v 5 kapitolách [3] :

1. Stát a základ vlády
2. Základní principy veřejného života
3. Práva a povinnosti občanů
4. Napájecí zařízení
5. Závěrečná ustanovení [1] .

Základy

Vláda ve státě Katar je dědičná, forma vlády je tradiční monarchie , emír  je hlavou státu (čl. 8), vrchním velitelem ozbrojených sil Katar (čl. 65) [ 2] .

Katarská ústava stanoví islám jako státní náboženství a právo šaría jako hlavní zdroj legislativy (článek 1). Obsahuje však i řadu progresivních norem: zakládá demokratickou formu vlády, rovnost občanů před zákonem [3] , povinnost státu zajistit občanům bezpečnost, stabilitu a rovné příležitosti, postarat se o mládež , vytvářet podmínky pro rozvoj jejich schopností vzděláváním, podporovat zdravotnictví, pomáhat při šíření vědy, kultury a umění [2] .

Byl zaveden princip dělby moci: zákonodárnou moc představuje Rada Šura (jednokomorový parlament, skládající se ze 45 členů), volený ve všeobecných volbách [3] . V ústavě přitom není přímá zmínka o hlavě státu jako subjektu zákonodárné moci, nicméně je naznačeno, že emír zákony ratifikuje a vyhlašuje a bez jeho ratifikace nelze vydat žádný zákon (článek 67) [4] . Výkonnou moc představuje emír, jakožto hlava státu, a rada ministrů (článek 62), soudnictví se dělí na soudy šaría a soudy světské [2] .

Diskriminace na základě pohlaví, rasy, náboženství, jazyka je zakázána; občané Kataru jsou si rovni ve svých právech a povinnostech [2] [3] .

Mezi povinnosti státu podle ústavy z roku 2005 patří posilování ducha národní jednoty, spolupráce a bratrství mezi občany (článek 20). Rodina v Kataru je založena na náboženství, etice a vlastenectví (článek 21). Základem sociální struktury je majetek, kapitál a práce (článek 26) [2] .

Byl zakotven princip nedotknutelnosti soukromého vlastnictví (článek 27), osobního života (článek 37), svobody podnikání (článek 28), svobody tisku a tisku (článek 48) [2] .

Změna

Ke změně ústavy předkládá emír nebo 1/3 Rady Shura návrh na změnu jednoho nebo více článků ústavy. Pro podporu novely musí pro ni hlasovat alespoň 2/3 Rady Shura. Změny vstoupí v platnost po schválení emírem a zveřejnění (článek 144). V případě zamítnutí pozměňovacího návrhu je jeho opětovné projednání možné nejdříve po uplynutí jednoho roku ode dne zamítnutí. Není dovoleno měnit normy ústavy o státní správě a jejím dědictví (článek 145), normy ovlivňující práva a svobody občanů, ne-li ve smyslu udělování větších práv (článek 146). Pravidla týkající se povinností emíra nepodléhají revizi během funkčního období vlády (článek 147) [2] .

Ustanovení ústavy státu Katar zakazují změny článků do 10 let ode dne jejího vstupu v platnost (článek 149). Dosud nebyly přijaty žádné změny ústavy státu Katar [2] [3] .

Viz také

• Lidská práva v Kataru
• Oktroizace

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 Ústava státu Katar ze dne 06.09.2005 . Získáno 6. listopadu 2021. Archivováno z originálu dne 21. ledna 2022. (Ruština)
2. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Politické systémy moderních států. Encyklopedická příručka ve čtyřech svazcích. T. 2: Asie / MGIMO (U) ruské ministerstvo zahraničí, INOP; ch. redaktor A. V. Torkunov; vědecký redaktor A. Yu Melville; resp. redaktor M. G. Mironyuk. - M  .: Aspect Press, 2012. - S. 221-224. - ISBN 978-5-7567-0637-6.
3. ↑ 1 2 3 4 5 6 Minaev S., Shkurenko O. Ústavy světa. Jordan  // Journal "Kommersant Power". - 2007. - č. 31 . Archivováno z originálu 5. listopadu 2021.
4. ↑ Parfenova T. A. Je monarchie absolutní? Zákonodárný aspekt  // Bulletin Východosibiřského institutu Ministerstva vnitra Ruska. - 2020. - č. 3 (94) . - S. 18-33 . — ISSN 2312-3184 .

Odkazy

• Anglický překlad ústavy Kataru z roku 2004  (anglicky) . wip.int.