Ústava státu Katar | |
---|---|
Arab. | |
Obor práva | Ústavní právo |
Pohled | Ústava |
OK | 8. června 2004 [1] |
Podepisování | 30.08.2004 |
Vstup v platnost | 9. června 2005 [1] |
Aktuální vydání | ze dne 09.06.2005 |
Katarská ústava ( arabsky دستور قطر ) je základním zákonem státu Katar [2] .
Zakladatelem Kataru je šejk Muhammad at-Thani , který v roce 1868 vytvořil jediný stát spojením kočovných kmenů poloostrova. Šedesátá léta jsou ve znamení formování moderních politických institucí v Kataru: Sheikh Khalifa ibn Hamad al-Thani reorganizoval vládu, vytvořil šaríu a civilní soudy, občanům byla udělena občanská práva. V roce 1970 byla přijata první ústava v historii státu Katar – dočasná, která platila do roku 2005. V roce 1972 byla ustanovena Rada Shura - zastupitelský orgán s legislativní pravomocí. V roce 1995, za Emira Hamada , začala politická modernizace a byly provedeny změny v prozatímní ústavě. V roce 1999 se konaly první volby do obecního zastupitelstva, ve kterých mohly ženy volit i kandidovat [2] .
Dne 29. dubna 2003 byla v referendu přijata katarská ústava, 8. června 2004 byla schválena výnosem emíra Hamada bin Khalifa al-Thani a vstoupila v platnost 9. června 2005 [2] [3] . Zastupitelský orgán (Rada Shura) se stal volitelným, ale je založen na islámském principu „shura“, který implikuje kolegiální řešení problémů mezi zástupci různých skupin [2] .
Skládá se ze 150 článků v 5 kapitolách [3] :
Vláda ve státě Katar je dědičná, forma vlády je tradiční monarchie , emír je hlavou státu (čl. 8), vrchním velitelem ozbrojených sil Katar (čl. 65) [ 2] .
Katarská ústava stanoví islám jako státní náboženství a právo šaría jako hlavní zdroj legislativy (článek 1). Obsahuje však i řadu progresivních norem: zakládá demokratickou formu vlády, rovnost občanů před zákonem [3] , povinnost státu zajistit občanům bezpečnost, stabilitu a rovné příležitosti, postarat se o mládež , vytvářet podmínky pro rozvoj jejich schopností vzděláváním, podporovat zdravotnictví, pomáhat při šíření vědy, kultury a umění [2] .
Byl zaveden princip dělby moci: zákonodárnou moc představuje Rada Šura (jednokomorový parlament, skládající se ze 45 členů), volený ve všeobecných volbách [3] . V ústavě přitom není přímá zmínka o hlavě státu jako subjektu zákonodárné moci, nicméně je naznačeno, že emír zákony ratifikuje a vyhlašuje a bez jeho ratifikace nelze vydat žádný zákon (článek 67) [4] . Výkonnou moc představuje emír, jakožto hlava státu, a rada ministrů (článek 62), soudnictví se dělí na soudy šaría a soudy světské [2] .
Diskriminace na základě pohlaví, rasy, náboženství, jazyka je zakázána; občané Kataru jsou si rovni ve svých právech a povinnostech [2] [3] .
Mezi povinnosti státu podle ústavy z roku 2005 patří posilování ducha národní jednoty, spolupráce a bratrství mezi občany (článek 20). Rodina v Kataru je založena na náboženství, etice a vlastenectví (článek 21). Základem sociální struktury je majetek, kapitál a práce (článek 26) [2] .
Byl zakotven princip nedotknutelnosti soukromého vlastnictví (článek 27), osobního života (článek 37), svobody podnikání (článek 28), svobody tisku a tisku (článek 48) [2] .
Ke změně ústavy předkládá emír nebo 1/3 Rady Shura návrh na změnu jednoho nebo více článků ústavy. Pro podporu novely musí pro ni hlasovat alespoň 2/3 Rady Shura. Změny vstoupí v platnost po schválení emírem a zveřejnění (článek 144). V případě zamítnutí pozměňovacího návrhu je jeho opětovné projednání možné nejdříve po uplynutí jednoho roku ode dne zamítnutí. Není dovoleno měnit normy ústavy o státní správě a jejím dědictví (článek 145), normy ovlivňující práva a svobody občanů, ne-li ve smyslu udělování větších práv (článek 146). Pravidla týkající se povinností emíra nepodléhají revizi během funkčního období vlády (článek 147) [2] .
Ustanovení ústavy státu Katar zakazují změny článků do 10 let ode dne jejího vstupu v platnost (článek 149). Dosud nebyly přijaty žádné změny ústavy státu Katar [2] [3] .
Katar v tématech | |
---|---|
|
Asijské země : Ústava | |
---|---|
Nezávislé státy |
|
Závislosti | Akrotiri a Dhekelia Britské indickooceánské území Hongkong Macao |
Neuznané a částečně uznané státy |
|
|