Ústava Východního Timoru
Ústava Demokratické republiky Východní Timor - základní zákon Východního Timoru , vstoupila v platnost 20. května 2002. Jde o první základní zákon státu od získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1975 a následné okupace Indonésií.
Návrh ústavy připravilo Ústavodárné shromáždění (Ústavní shromáždění) založené v roce 2001 na základě mandátu Přechodné správy OSN pro Východní Timor (UNTAET). Stejným rozhodnutím vstoupila ústava v platnost dnem oficiálního vyhlášení nezávislosti [2] .
Historie
Východní Timor jednostranně vyhlásil nezávislost 28. listopadu 1975, ale hned následující den indonéské ozbrojené síly napadly zemi , která 7. prosince obsadila hlavní město země Dili a svrhla národní vládu. Do roku 1999 bylo území pod kontrolou Indonésie. 30. srpna 1999 se konalo referendum, ve kterém se 78,5 % obyvatel země vyslovilo pro nezávislost. V reakci na to indonéské úřady zahájily teror a 12. září 1999 OSN přivedla do Východního Timoru vlastní síly a zorganizovala prozatímní správu (UNTAET). 30. října 1999 indonéská vojska opustila zemi [3] .
Podle předběžného plánu mělo přechodné období trvat tři měsíce [3] , ale až 16. března 2001 byl vydán příkaz UNTAET č. 2001/2, který určoval přechod Východního Timoru na samosprávu . V souladu s ní byly v zemi naplánovány volby do Ústavodárného shromáždění, jehož úkolem bylo přijmout ústavu. Shromáždění mělo zahrnovat 88 poslanců: jednoho zástupce každého ze 13 okresů a 75 volených celostátním hlasováním [2] . Volby do Ústavodárného shromáždění vyhrála strana FRETILIN, která získala 55 mandátů s potřebnou ústavní většinou 60 [4] [2] . Ústava byla schválena 22. března 2002 [5] .
S využitím práva uděleného na základě mandátu UNTAET [2] bylo Ústavodárné shromáždění následně přeměněno na jednokomorový Národní parlament [3] .
Obsah ústavy
Ústava se skládá z těchto částí [6] :
- Preambule - stručný popis historie nezávislosti Východního Timoru
- Část I: Základní principy - zakládá republikánskou strukturu státu, princip decentralizace moci, všeobecné volební právo , svobodu svědomí a vícestranický systém. Za úřední jazyky byly prohlášeny tetumština a portugalština .
- Část II: Základní práva, povinnosti, svobody a záruky
- Oddíl I: Obecné zásady - zakládá rovnost občanů, ochranu dětí, seniorů a zdravotně postižených ze strany státu.
- Oddíl II: Osobní práva, svobody a záruky
- Oddíl III: Hospodářská, sociální a kulturní práva a povinnosti – zejména stanoví právo na stávku a zákaz výluk .
- Část III: Organizace moci
- Oddíl I: Obecné zásady – zavádí přímé volby, zásady rotace a dělby moci.
- Hlava II: Prezident republiky
- Kapitola I: Status, postup při volbě a převzetí úřadu - Stanovuje pětileté funkční období prezidenta a jednorázové právo na opětovné funkční období.
- Kapitola II: Pravomoci
- Hlava III: Státní rada - zřizuje poradní orgán prezidenta republiky.
- Oddíl III: Národní parlament
- Hlava I: Stav a postup při volbě - stanoví počet poslanců od 52 do 65, funkční období je 5 let.
- Kapitola II: Pravomoci
- Kapitola III: Organizace a pořadí práce
- Kapitola IV: Stálý výbor – Zřizuje orgán, který nahrazuje Parlament v případě jeho rozpuštění nebo jiných případů nečinnosti.
- Oddíl IV: Vláda
- Kapitola I: Definice a struktura
- Kapitola II: Formování a odpovědnost - zakládá určování kandidatury předsedy vlády parlamentní většinou a odpovědnost vlády prezidentovi a parlamentu.
- Kapitola III: Pravomoci
- Oddíl V: Soudnictví
- Kapitola I: Soudy a soudnictví
- Kapitola II: Státní zastupitelství
- Kapitola III: Advokacie
- Část VI: Veřejná správa
- Oddíl I: Obecné zásady
- Oddíl II: Finanční a daňový systém - vymezuje centrální banku, daňový systém a státní rozpočet.
- Část V: Obrana a bezpečnost státu
- Část VI: Zajištění a změna ústavy
- Hlava I: Garantování ústavy – zakládá výlučné právo prezidenta odvolávat se v ústavních záležitostech k Nejvyššímu soudu.
- Oddíl II: Změna Ústavy - zavádí 6leté moratorium na změnu ústavy ode dne zveřejnění předchozí novely, právo Parlamentu zahájit pozměňovací řízení čtyřpětinovou většinou, určuje ústavní většinu dvou- třetiny počtu poslanců parlamentu, zakazuje prezidentovi bránit v nabytí právní moci změn .
- Část VII: Závěrečná a přechodná ustanovení – mimo jiné stanovuje indonéštinu a angličtinu jako pracovní jazyky , jurisdikci mezinárodních soudů pro zločiny spáchané mezi 25. dubnem 1974 a 31. prosincem 1999 a datum účinnosti ústavy je 20. 2002 roku.
Omezení změny ústavy
V souladu s článkem 156 nelze tato ustanovení ústavy měnit [6] :
- národní nezávislost a jednota státu;
- občanská práva, svobody a záruky;
- republikánská forma vlády;
- princip dělby moci;
- nezávislost soudů;
- systém více stran;
- svobodné všeobecné přímé, tajné a pravidelné volby vlád a poměrné zastoupení;
- principy správní dekoncentrace a decentralizace;
- nařízení o státní vlajce ;
- datum vyhlášení nezávislosti [7] .
Republikánskou formu vlády a státní vlajku lze změnit celostátním referendem [6] .
Poznámky
- ↑ Ústava Demokratické republiky Východní Timor . Ústavy států světa . Staženo 5. dubna 2018. Archivováno z originálu 5. dubna 2018. (Ruština)
- ↑ 1 2 3 4 PŘEDPISY Č. 2001/2 - O VOLBĚ USTAVENÉHO SHROMÁŽDĚNÍ K PŘÍPRAVĚ ÚSTAVY PRO NEZÁVISLÝ A DEMOKRATICKÝ VÝCHODNÍ TIMOR . Organizace spojených národů (16. března 2001). Datum přístupu: 2. listopadu 2015. Archivováno z originálu 28. února 2010. (neurčitý)
- ↑ 1 2 3 Východní Timor: zapomenutá genocida, ututlání problémů // Denis Pilash . scepsis.net. Staženo 2. listopadu 2015. Archivováno z originálu 23. ledna 2016. (neurčitý)
- ↑ VÝCHODNÍ TIMOR: parlamentní volby Ústavodárné shromáždění, 2001 . www.ipu.org. Získáno 2. listopadu 2015. Archivováno z originálu 25. srpna 2012. (neurčitý)
- ↑ Ústava „Vláda Východního Timoru “. timor-leste.gov.tl. Získáno 2. listopadu 2015. Archivováno z originálu dne 22. října 2015. (neurčitý)
- ↑ 1 2 3 Ústava Východního Timoru (anglicky) . Získáno 2. listopadu 2015. Archivováno z originálu 25. prosince 2018.
- ↑ V souladu s článkem 1 Ústavy je Den nezávislosti stanoven na 28. listopadu 1975
Odkazy