Krásky (příběh)

Krásky
Žánr příběh
Autor Anton Pavlovič Čechov
Původní jazyk ruština
datum psaní 1888
Datum prvního zveřejnění 1888
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

Krásky  je povídka Antona Pavloviče Čechova . Napsáno v roce 1888, poprvé publikováno v časopise Novoye Vremya, 1888, č. 4513 z 21. září, podepsáno An. Čechov.

Publikace

Příběh A.P.Čechova "Krásky" byl napsán v roce 1888, poprvé publikován v časopise "Nový čas", 1888, č. 4513 z 21. září, podepsán An. Čechov. V roce 1894 byl příběh zahrnut do sbírky "Mimochodem", později - do sebraných děl A.P. Čechova publikovaných A.F. Marxem.

Čechov pro sbírku zkrátil příběh, odstranil pasáž s arménskou důtkou své dcery.

Příběh odráží dojmy Čechova, který kdysi procházel arménskou vesnicí Bolshiye Saly.

Ještě za Čechova života byl příběh přeložen do němčiny.

Kritika

Příběh ocenili spisovatelovi současníci. Kritik A. S. Lazarev napsal: „Okouzlující věc, pokud jde o jazyk a pěkný popis. Psychologický rys – smutek při pohledu na krásky – je zaznamenán pozoruhodně správně“ [1] .

V. Albov přiřadil příběh „Krásky“ těm dílům, kde „slyšíme hlubokou, skrytou touhu po ideálu, který na zemi nemá místo, touhu po kráse skryté v životě, přes kterou lidé lhostejně přecházejí a která umírá, nikdo potřeby a nikdo neoslavoval“ [2] .

Děj

Dvoudílný příběh „Krásky“ je vyprávěn v první osobě. Jednoho léta jel autor, jako školák, se svým dědečkem na koni do Rostova na Donu . Zůstali v arménské vesnici Bakhchi-Salah s bohatým arménským přítelem jejich dědečka. Dědeček začal s Arménem rozhovor o ovcích, úklidu , pastvě, zatímco chlapce z dusna a nudy popadla „nenávist k stepi, slunci, mouchám...“ Během rozhovoru sluha přinesl tác. s nádobím a samovarem a Armén zavolal: „Masha! Jdi si nalít čaj! Kde jsi? Mášo!

Do pokoje vešla jeho dcera, asi šestnáctiletá dívka. Byla oblečená do bavlněných šatů a bílého šátku. Při obřadu popíjení čaje se autor zadíval dívce do tváře a měl pocit, jako by ho zavál vítr a odvál dusno a nudu. Dívčí tvář se mu zdála okouzlující a nejkrásnější z tváří, které kdy potkal, což „cítil ve snu“.

Čechov podrobně popisuje Mášinu vnější krásu, poznamenává její „rysy jsou správné, ... vlasy, oči, nos, ústa, krk, hruď a všechny pohyby mladého těla se spojily v jeden celek, harmonický akord, ve kterém příroda neudělat chybu ani v nejmenším řádku“.

Po pamlsku se dědeček zhroutil ke spánku a chlapec odešel z domu a se znepokojenou tváří sledoval, jak Masha spěchá po dvoře. Sotva měl čas otočit hlavu, aby ji následoval.

Po této lekci bez povšimnutí proletěly tři hodiny čekání, načež autor s dědečkem odjeli do města. Jejich řidič, Malý Rus, Karpo, cestou vzpomínal, jakou slavnou dceru Armén měl.

Druhá část popisuje, jak autor, již jako student, cestoval na jaře po železnici na jih. Na jedné ze stanic vystoupil z auta, aby se prošel po nástupišti. Mezi kráčejícími cestujícími viděl mladou dívku ve věku 17-18 let oblečenou v ruském kroji. Dívka byla také krásná. Tajemství její krásy spočívalo v „malých, nekonečně ladných pohybech, v úsměvu, ve hře její tváře, v rychlých pohledech na nás“. Autor zažil stejný pocit, který se ho kdysi zmocnil v arménské vesnici. Mladíkovi bylo líto nechat krásku v dusném autě. Když se vlak rozjel, dívka sledovala vlak očima a vběhla do zahrady.

Literatura

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ TsGALI, f. 189, op. 1, jednotka hřbet 19
  2. ↑ „Dva momenty ve vývoji díla Antona Pavloviče Čechova ...“ - „Svět Boží“, 1903, č. 1, s. 89