Lapenna, Ivo

Ivo Lapenna ( Split , 5. listopadu 1909  – Kodaň , 15. prosince 1987 ) je jugoslávský profesor práva . Propagátor esperanta , v letech 1964 až 1974 byl prezidentem Světové esperantské asociace Známý jako mluvčí esperanta, autor několika knih a spoluautor rezoluce z Montevidea z roku 1954, v níž UNESCO uznalo jazyk esperanta.

Životopis

Lapenna se narodil ve Splitu v Chorvatsku (později Rakousko-Uhersko). V roce 1933 v Záhřebu získal titul Ph.D., v roce 1947 se stal profesorem na univerzitě v Záhřebu, poté v Londýně. Po odchodu z Jugoslávie v roce 1949 žil v Paříži, od roku 1951 ve Velké Británii. V roce 1962 se stal britským občanem. Ivo Lapenna zemřel v roce 1987 v Kodani, kde byl pohřben.

Byl třikrát ženatý. První manželkou je Emilija Lapenna, druhou Luba Lapenna, třetí je Birthe Lapenna (od roku 1986). V manželství neměl Ivo Lapenna děti.

Během Lapennova působení ve funkci prezidenta asociace vznikaly různé konflikty. Byl obviňován z kultu osobnosti, diktátu atd. V těchto konfliktech zvítězil Lapenna. Ale během kongresu v Hamburku v roce 1974 oznámil, že rezignuje na předsednictví esperantského svazu. Výbor zvolil Humphrey R. Tonkina jako nového prezidenta. Lapenna odmítl všechny čestné tituly v UEA a TEJO. Události, které se na sjezdu odehrály, byly interpretovány jako „komunistický puč“.

V roce 1983 se Lapenna stala jedním ze zakladatelů AIS San Marino. Stal se také jedním ze zakladatelů specializovaného sdružení esperantských právníků.

Práce

Ivo Lapenno je autorem děl, např.

• Retoriko (rétorika), 1950 a následující vydání.
• Fakta o mezinárodním jazyce (1952).
• Principaro de Frostavallen, gvidlinioj pri informado, (1956)
• Elektitaj paroladoj kaj prelegoj (Vybrané projevy a přednášky): (Doplněk k rétorice) (1966).
• Esperanto en perspektivo (Esperanto v perspektivě) (1974), napsané spolu s Ulrichem Linsem (historik) a Taziem Carlevarem (spisovatelem).
• Hamburgo en retrospektivo (Hamburk v retrospektivě) (1975/1977).
• Jeho možná nejdůležitější odborná práce je Historie diplomacie, chorvatsky, 1949
• Stát a právo: Sovětská a jugoslávská teorie, Londýn 1964.
• Sovětské trestní právo, Londýn, Sydney, Toronto, 1968.

Viz také

• Předseda Světové esperantské asociace .

Literatura

• John Wells. Personaj rememoroj u Ivo Lapenna, str. 308 cs: Carlo Minnaja (red.). Eseoj memore al Ivo Lapenna. Danlando. 2001.
• Fonto laŭ Laine: Ulrich Lins, Utila Estas Aliĝo, str. 97.
• Esperantské hnutí. Trup. 1977. str. 248.
• Perspektivo. Studgrupo pri internacia lingvo (ed.): Universala Esperanto-Asocio en la periodo 1970-1980.
• Tekstoj de la konkurso de la Premio Miyoshi 2001, sen loko 2002.
• Marcus Sikosek (Ziko van Dijk): Neutrální Sprache. Eine politische Geschichte des Esperanto-Weltbundes. Bydgoszcz: Skonpres, 2006. ISBN 978-83-89962-03-4 .
• Ulrich Lins: Ivo Lapenna jako komunistoj. En: la sama: Utila Estas Aliĝo. Tra la unua jarcento de UEA, UEA: Roterdamo 2008, str. 75-112.
• Ulrich Lins: La du Flankoj de Ivo Lapenna, Beletra Almanako, č. 19, únor 2014, Novjorko, Mondial. ISBN 9781595692771 , ISSN 1937-3325.

Odkazy

• Nadace Ivo Lapenne
• Osobní vzpomínka na Ivo Lapenna

• Ivo Lapenna (u příležitosti jeho 110. narozenin)

Recenze

• Carlo Minnaja. La libro kiu transpasas sian aĝon kaj transdonas sian saĝon  (Španělsko)  // La Ondo de Esperanto  : journal. - 2010. - Ne. 3 (185) . - S. 18-19 . Recenze knihy Elektitaj paroladoj kaj prelegoj (Suplemento al Retoriko) .
• Sven Ziegler. Ivo Lapenna - esperantisto kaj juristo  (esp.)  // Esperanto  : journal. - 2017. - Listopad. — ISSN 0014-0635 . Recenze knihy Elektitaj tekstoj pri Internacia Juro .
• Jorma Ahomaki. Bonvena represo  (zejména)  // Esperanto: journal. - 2015. - Aprilo. — ISSN 0014-0635 . Recenze knihy Esploro kaj Dokumentado .

Poznámky

1. ↑ 1 2 Ivo (Ivan) Lapenna // Hrvatski biografski leksikon  (chorvatsky) - 1983.