Mediální vnímání ( anglicky - mediaception) je vnímání „mediální reality“, pocitů a myšlenek autorů mediálních textů [1] , vyjádřené v audiovizuálním, časoprostorovém obrazu [2] . Mediální vnímání jako předmět studia má interdisciplinární status a je předmětem věd jako psychologie, pedagogika, dějiny umění a filozofie. Pojem „mediální vnímání“ je v mediální výchově definován jako jedna ze složek mediální kompetence .
A. V. Fedorov , stejně jako další členové jeho vědecké školy „ Mediální výchova a mediální kompetence “ studovali proces mediální výchovy na moderních středních a vysokých školách. Mediální výchovu považovali za způsob osvojování mediálních kompetencí žáků (studentů) a učitelů, tedy osvojování si takových dovedností a schopností, které přispějí k vnímání a chápání různých druhů informací, k rozvoji kritického myšlení. , schopnost používat a analyzovat mediální texty atd. [3] . Rozvoj mediální percepce byl výzkumníky definován jako součást procesu mediální výchovy a získávání určitých kompetencí. Mediální vnímání je v tomto pojetí považováno za vnímání konkrétních materiálů obrazovky. To by mělo zohledňovat vizuální, zvukové a časoprostorové charakteristiky prohlíženého díla a také stávající vnímací schopnosti diváka [4] .
Fedorov ve své koncepci určování úrovně rozvoje publika ve vztahu k mediální kultuře [2] považuje úroveň vnímání mediálních textů publikem za jeden z indikátorů takového vývoje . Předpokládá se tedy, že rozvinuté publikum by mělo mediální texty nejen znát , orientovat se v nich, používat je a mít motivy je číst, ale také analyzovat mediální texty ve vztahu k pozici autora.
Zvýrazněné indikátory:
| Primární identifikační úroveň | Emocionální, psychologická provázanost s mediálním prostředím, děj (řetězec událostí) vyprávění, tedy schopnost vnímat řetězec událostí v mediálním textu (například jednotlivé epizody a scény zápletky), naivní identifikace reality s obsahem mediálního textu , asimilace prostředí (emocionální vývoj reality prezentované v mediálním textu apod.). |
| Úroveň "sekundární identifikace" | Identifikace s charakterem mediálního textu . Tedy schopnost vcítit se, vžít se na místo hrdiny (vůdce), pochopit jeho psychologii, motivy jeho jednání, vnímání jednotlivých složek mediálního obrazu (detail atd.). |
| Úroveň "komplexní identifikace" | Identifikace s autorem mediálního textu při zachování „primární“ a „sekundární“ identifikace (s následnou interpretací toho, co viděl). Tedy schopnost korelovat s autorovou pozicí, která umožňuje předvídat průběh událostí mediálního textu „na základě emocionální a sémantické korelace dějových prvků“, vnímání „autorova myšlení v dynamice zvukově-vizuální obraz“, syntéza „myšlenek a pocitů diváka v obrazných zobecněních“ (Úsov, 1989, s. 314). |
Fedorov poznamenává, že tato klasifikace není pro popis projevů vnímání médií úplná. Je možné mít úrovně jak v plném, tak v nerozvinutém stavu.
Podle práce O. V. Orlové [5] má vnímání mediálních produktů určité výrazné charakteristiky, které dostává od médií jako média. Orlová ve svém článku provádí srovnávací analýzu tří typů vnímání: psychologické, umělecké a mediální. Pro každý z uvažovaných typů definuje následující řadu charakteristik:
To druhé je způsobeno dvojí povahou mediálních textů. Na jedné straně, píše Orlová, má mediální produkce široký distribuční rozsah a také rychlé tempo aktualizace poskytovaných informací. Tyto vlastnosti objektů mediální produkce vyžadují, aby si udržely publikum na základě známého a stabilního (symboly, slogany, barvy atd.) [7] . Na druhou stranu mediální produkce by si diváka měla nejen udržet, ale i přitáhnout pomocí nečekaných materiálů, které ničí obvyklé [7] .
Také vnímání médií má jeden výrazný rys, který se objevil s rozvojem mediálního prostoru jako interaktivního pole, které poskytuje možnost komentovat, komunikovat, hlasovat. Orlová píše, že současný mediální prostor generuje efekt přítomnosti [7] .
Autor tak vyzdvihuje hlavní rozlišovací znak vnímání médií - orientaci publika na komunikaci [8] . To znamená, že v mediálním vnímání je interakce mezi publikem a mediálním produktem nebo autorem mediálního produktu považována za interaktivní. Pro psychologické a umělecké vnímání je vztah jednostranný: od publika (subjektu) k subjektu - pro psychologické; od autora díla k publiku – pro umělecké.
Rozlišuje se také řada dalších charakteristik vnímání médií: