Meldinskaya kolonie šedých racků

Meldinskaya kolonie šedých racků
IUCN kategorie - III ( přírodní památka )
základní informace
Náměstí42,8 ha (ochranné pásmo 125,2 ha) 
Datum založení11. dubna 1984 
Umístění
56°40′42″ s. sh. 37°14′30″ palců. e.
Země
Předmět Ruské federacemoskevský region
PlochaTaldom městská čtvrť
TečkaMeldinskaya kolonie šedých racků
TečkaMeldinskaya kolonie šedých racků

Meldinskaja kolonie racků obecných  je přírodní památkou regionálního (regionálního) významu Moskevské oblasti , která zahrnuje přírodní komplexy cenné z ekologického, vědeckého a estetického hlediska, jakož i přírodní objekty, které vyžadují zvláštní ochranu, aby si zachovaly svůj přirozený stav:

Přírodní památka byla založena v roce 1984 [1] . Místo: Moskevská oblast, městský obvod Taldomskij , mezi vesnicí Meldino ve venkovské osadě Tempovoe, zahradnickým neziskovým partnerstvím Živopisnoje, železnicí Savelovsky (odbočka Verbilka-Dubna) a vysokonapěťovým elektrickým vedením. Přírodní památku tvoří dvě části umístěné ve vzdálenosti 250 m od sebe. Celková výměra přírodní památky je 42,8 ha (parcela č. 1 (severozápad) - 20,2 ha, pozemek č. 2 (jihovýchod) - 22,6 ha). Parcela č. 1 zahrnuje část čtvrti 15, parcela č. 2 část čtvrtiny 21 lesního porostu Taninského revíru lesního hospodářství Taldom. Celková výměra chráněné zóny přírodní památky je 125,2 ha (parcela č. I (severozápad) - 37 ha, pozemek č. II (střední) - 48,5 ha, pozemek č. III (jihovýchod) - 39,7 ha). Parcela č. I zahrnuje východní část bloku 14; parcela č. II zahrnuje části čtvrtí 8, 15 a 21; parcela č. III zahrnuje část 21. kvartálu revíru Taninsky lesního hospodářství Taldom.

Popis

Území přírodní památky se nachází v zóně rozšíření údolních a vodně-ledovcových plání. Pláně jsou nízké ploché bažinaté oblasti složené z rašeliny o mocnosti více než 1 metr, která je podložena hydroglaciálními písky, písčitými hlínami a jezerními usazeninami. Povrchy těchto plání se nacházejí v nadmořských výškách 118-120 m nad mořem.

Zbytkové oblasti jsou reprezentovány relativně vyvýšenými (asi 122 m n. m.) a nebažinatými oblastmi ledovcových plání.

Reliéfní rovina území je místy narušena biogenními a antropogenními tvary terénu. Mezi poslední jmenované patří lomy a rekultivační příkopy a k nim přilehlé výsypky. Mezi velkými zoogenními mikroformami reliéfu vynikají mraveniště, místy dosahující výšky i více než 1,5 m.

Naprostou většinu lokality č. 1 přírodní památky zaujímá zatopený rašelinný lom. Lom je protáhlý od severoseverovýchodu k jihojihozápadu, jeho délka je 1 km, šířka je 200 m. Východní část lokality č. 1 představuje plocha rekultivované vrchoviny, která je ve fázi částečného sekundárního podmáčení.

Na území přírodní památky č. 2 jsou zastoupeny zbytky relativně vyvýšených vodně-ledovcových plání. Ploché rovinaté povrchy jsou tvořeny hydroglaciálními písky a písčitými hlínami, někdy s mezivrstvami hlín a jsou podloženy morénou v hloubce 1,5–2 m. Tyto oblasti jsou špatně odvodněné, vyskytují se podmáčené sníženiny a sníženiny. Na lokalitě č. 2 v její západní části jsou dvě pískovny, každá o délce 120–150 m.

Hlavní tok v rámci přírodní památky je veden sítí rekultivačních příkopů a je nasměrován do potoka Bolshoy, pravého přítoku řeky Dubna, povodí řeky Volhy.

Půdní pokryv území přírodní památky představují sodno-podzolové glejové, humózní-humus-glejové, oligotrofní rašelinné destrukční půdy vzniklé na místě odvodněných vrchovišť.

Flóra a vegetace

Rostlinná společenstva území přírodní památky zaujímají převážně borové a smíšené lesy s účastí vrchovinných a podmáčených osikových lesů, které prošly drenážní rekultivací a jsou ve stádiu dílčích sekundárních podmáčení.

Na lokalitě č. 1, jejíž většinu zabírá zarostlý rašelinný lom, se nyní vytvořily vrchovištní bavlníkovo-keřové rašeliníky s borovicemi na hřebenech, s protáhlými splavy mezi nimi a po obvodu rašeliniště. V bažině jsou okna s otevřenou vodou. K bažině přiléhají lesní borové plantáže středního věku. Borovice v bažině dosahuje výšky 3-3,5 m. Nachází se jediný podrost břízy plstnaté. Typické bahenní keře (rozmarýn bahenní, myrta bahenní, hřib, brusinka bahenní a borůvka) se soustřeďují především na hřebenech pod skupinami borovic. Z bylin v bažině dominuje bavlník, ostřice napuchlá a kala bahenní, podél břehů šalvěj křovištní, na bažině rosnatka okrouhlolistá.

Ve vodě jsou mechy sphagnum a sněhově bílý leknín. Kolem bažiny jsou odvodňovací příkopy s okřehkem drobným a ostřicí mnohokořennou, kalou a ostřicí.

V lesních kulturách na východ od lomu rostou bahenní rostliny - rozmarýn, borůvky, je zde poměrně velká populace morušek (druh je uveden v Červené knize Moskevské oblasti).

Lokalita č. 2, která je tvořena zalesněnou oblastí kolem dvou malých zatopených pískoven, má poměrně rozmanité typy lesních porostů.

Pískové lomy obklopují řady březovo-borových, borůvko-zeleno-mechových a borůvko-dlouhomechových lesů. Keřové patro v nich není vyvinuto a z bylinných druhů se vyskytuje: mainik, šťavel, sedmichník, šťovík chlupatý, ozimák, štítník kartuzský, mechy klavaté a zploštělé, kořen dlanitý Fuchsův, několik trsů gudayery plazivé (tzv. druh je uveden v Červené knize Moskevské oblasti).

Malé plochy zabírají uzavřené smrkové lesy s osikou a oxalis-kapraďo-široko-bylinnou břízou. V lesním porostu se kromě smrku, břízy pýřité a osiky vyskytuje olše černá. Podrost smrku hustý. Z keřů převažuje krušina křehká a maliník, méně často zimolez lesní. Bylinné patro se střídá s oblastmi, kde dominují kapradiny, vytrvalá lesní bylina, zelenčuk, biloba alpská a šťavel. Vyskytují se zde jednotlivě minik, bahenní skerda a sedmichník. Z kapradin jsou nejrozšířenější: štít padlý, štít kartuziánský, samice kochedyžník a golokuchnik Linné. V nejméně narušených lesích se vyskytuje biloba alpská, zápasník vysoký a vrána ušatá. Zde roste několik závěsů skutečného pantofle (druh je uveden v Červené knize Ruské federace a Červené knize Moskevské oblasti), jednolistá dužina (druh je uveden v Červené knize Moskevské oblasti) , dále zranitelné druhy rostlin: vejčitý úkryt, dremlik širokolistý a lyubka dvoulistá.

Velké množství exemplářů střevíčníku pravého, lyubky dvoulisté, dremlíku širokolistého a několik starých keřů vlka obecného roste na okraji smrkových-osikovo-břízových a olšo-smrkových lesů mezi obilninami a lučinami forbs.

V březovo-smrkových přesličkách-šťovících široké bylinné lesy s účastí borovice, přesličky luční, borůvek, peckovin, ptačince tvrdolisté, dřepčíku, jarního ranku, kopyta divokého, violky bělohlavé, zelí, zimostrázu okrouhlolistého, pryskyřníku sasanka roste. V jižní části lokality č. 2 převládají smrko-borové lesy s účastí břízy pýřité a olše černé. Hojný je zde podrost smrku a jasanu. V bylinném pokryvu převládají šťavel, kapradina, netýkavka malokvětá, alpínský dvoulistý, violka lysá, vyskytují se netřesky, měsíček různolistý a borůvky. Je vyvinut mechový pokryv zelených mechů.

V zatopených pískovnách, porostlých podél břehů rašeliníkem a rákosem, roste leknín sněhobílý a pemfigus obecný.

V jihozápadní části lokality č. 2 přírodní památky se nacházejí staré březové smrkové šťovíkové, borůvčí, rákosí, široké bylinné lesy, na jejichž druhém patře se podílí lípa a jasan.

Pozemky lipovo-smrkových šťavelů-přesliček-široko-bylinných pralesů s břízou a olší černou se na místě v minulosti odvodněných osinek vyskytují vzácně. Podrost není prakticky vyjádřen. Převládají zde vlhkomilné trávy náročné na půdní bohatost: kopřiva, dýně, zelenec, zápasník vysoký, plicník, šťavel a přeslička luční. Mezi těmito lesy jsou středně staré smrkové a březo-smrkové lesy s borůvčím, drobnými travinami tajgy, zelenými mechy, rákosem lesním s místy odumřelého pokryvu, v blízkosti starých pařezů se občas vyskytuje linnéa severní.

Ve střední a jižní části lokality č. 2 se vyskytují bažinaté staré vzrůstné černoosikové vlhké byliny. Bříza plstnatá se mísí s olší. Černý rybíz se nachází mezi keři. V bylinném patře jsou hojné: samičí uzlík, kala a různé ostřice. Vyskytuje se tu: lipnice luční, violka bělohlavá, jedlovec, rákos jižní, netýkavka, zyuzník evropský, lilek hořkosladký, měsíček bahenní, thyselinum bahenní, lebka bahenní, manník plovoucí, příležitostně turcha bahenní a cinna širokolistá (oba druhy jsou uvedeny v Červená kniha moskevských oblastí).

Les olše černé s podílem smrku v jižní části lokality č. 2 přírodní památky je severně nahrazen smrkovým lesem s účastí kyselky černé olše-vlhčí kapradina. Zde jsou četné: alpský biloba a šťovík obecný.

Fauna

Fauna přírodní památky je dobře zachovalá a reprezentativní pro přírodní společenství moskevské oblasti. Uvažované území obývá 61 druhů obratlovců náležejících do 17 řádů pěti tříd, z toho 1 druh ryb, 4 druhy obojživelníků, 3 druhy plazů, 41 druhů ptáků a 12 druhů savců.

Jediným druhem ryb zde žijících je tolstolobik, který žije v lomech na lokalitě č. 2.

Na území přírodní památky lze rozlišit čtyři hlavní zookomplexy (zooformace) suchozemských obratlovců: zooformace mokřadních biotopů, zooformace jehličnatých lesů, zooformace listnatých lesů a zooformace otevřených biotopů.

Základem faunistického komplexu suchozemských obratlovců na území parcely č. 1 přírodní památky jsou druhy charakteristické pro mokřadní biotopy, vyskytují se zde i lesní druhy. Na území přírodní památky č. 2 převažují druhy lesních biotopů (67 % evidovaných druhů suchozemských živočichů), druhy lučně-polních biotopů (16 %) a druhy mokřadního komplexu (17 %).

Zooformace mokřadních biotopů, zastoupených především na území lokality č. 1 přírodní památky, souvisí se zatopeným rašelinným lomem a rekultivačními příkopy. Na lokalitě č. 2 jsou zástupci této fauny vázáni především na zatopené pískovny v západní části lokality.

Na rašelinném lomu lokality č. 1 se nachází kolonie racků šedých, čítající cca 25-30 hnízdících párů. Rackové hnízdí na ostrovech ve střední zatopené části lomu. Období pobytu ptáků na hnízdišti trvá od jara do druhé poloviny července (do opuštění hnízda mláďat).

Na lokalitě č. 1 byl zaznamenán ještěr rychlý a zmije obyčejná (oba druhy jsou uvedeny v Červené knize Moskevské oblasti).

Z dalších ptáků se v těchto biotopech vyskytuje: kachna divoká, čírka popralá, volavka popelavá, cvrček říční, konipas bílý.

V těchto stanovištích jsou žáby poměrně četné: vřesoviště, trávy a rybniční žáby. Mezi savci se vyskytuje bobr říční.

Zástupci lesních zooformací jsou nejplněji zastoupeni na území lokality č. 2 přírodní památky. Na lokalitě č. 1 se vyskytují převážně pouze zástupci zooformace jehličnatých (hlavně borových) lesů.

Základ populace tvoří ve všech typech jehličnatých lesů území takové druhy jako žloutenka, pěnkava, pěnice vrbová, chvojka, drozd zpěvný, králík žlutohlavý, hýl obecný, brhlík obecný, sýkora hnědohlavá, krkavec , rejsek obecný, kuna borová, jezevec, hraboš obecný, veverka obecná, zajíc horský. Na lokalitách starých smrkových lesů jsou vázány především druhy jako ropucha obecná, tetřev lískový a střízlík obecný. V oblastech světlých borových lesů byl zaznamenán výskyt lindušky lesní, sojky a lejska šedého. Plazi jsou zastoupeni živorodými a rychlými ještěry a také obyčejnou zmijí. Také v borovém lese na břehu malé písčité jámy v západní části lokality č. 2 byly nalezeny shluky obřích hnízd mravence lesního, z nichž některá dosahují výšky 1,5–1,8 m.

Na území přírodní památky č. 2 je nejvíce zastoupena fauna listnatých a smíšených lesů. Z jeho zástupců se rozlišují tyto druhy: skokan a tráva, kukačka obecná, slavík obecný, polníček, ryzák, drozd zpěvný, červenka, pěnkava, pěnice černohlavá, vrba, chřestýš, žluva, sýkora dlouhoocasá, sýkora koňadra, sýkora obecná, pika obecná, lejsek strakatý, srnec evropský, zajíc polní aj. Z bezobratlých byla zaznamenána modrá šerpa nebo modrá stuha (zranitelné druhy).

Zástupci zooformace otevřených biotopů na území přírodní památky nejsou početní a nacházejí se v obou jejích úsecích.

Na lesních pasekách a okrajích území se běžně vyskytují: chřástal polní, káně lesní, strnad obecný, linduška lesní, straka obecná. Mezi savci v těchto společenstvech je nejběžnější krtek evropský.

Ve všech typech přírodních společenstev zkoumaného území se vyskytuje: jestřáb, krahujec, strakapoud velký, liška obecná, los, prase divoké.

Bezpečnostní zóna

Území chráněné zóny přírodní památky zabírají údolní a vodně-ledovcové pláně, které se vyznačují mimořádně vyrovnaným reliéfem a mírným převýšením (118-123 m n. m.). Sklony nepřesahují 1-2°. Erozní procesy nejsou vyjádřeny.

V hranicích ochranného pásma, obsazeného převážně odvodněnými močály, byla vytvořena rozsáhlá síť rekultivačních příkopů a kanálů. Systém mělkých příkopů je prezentován v úsecích č. I a II ochranného pásma. Příkopy směřují od západu k východu a jsou položeny rovnoběžně po obou stranách zatopeného lomu v úseku č. 1 pomníku přítele, po obou stranách zatopené jámy v úseku č. 1 přírodní památky. . Četné malé příkopy ústí do větších. V nárazníkové zóně mají největší příkopy několik hlavních směrů: od severoseverovýchodu k jihojihozápadu, od západu na východ a také od severozápadu k jihovýchodu. Jejich hloubka dosahuje 1,5–1,8 m, šířka po hřebenech je 3–5 m. Výsypky příkopů dosahují výšky 1,5–1,8 m. Ve východních částech úseků č. II a č. III ochranného pásma jsou příkopy přehrazeny a přilehlá území jsou zaplavována činností bobrů vytvářejících hráze. Celý rekultivační systém ústící do jednoho příkopu na východ od ochranného pásma se vlévá do potoka Bolšoj, který teče severovýchodním směrem a vlévá se do řeky Dubna.

V půdním pokryvu na území ochranného pásma převládají rašelinné oligotrofní destrukční půdy a humózní-humus-glejové půdy. Místy se na hydroglaciálních píscích a písčitých hlínách tvoří sodné podzoly glejového subtypu.

Na území ochranného pásma rostou různé typy lesů (borové lesy, smrkové lesy, osiky černé, malolisté lesy, lesní plantáže), ale i louky.

Části ochranného pásma, přiléhající ze západu a východu k lokalitě č. 1 přírodní památky, jsou zastoupeny borovými lesy středního stáří s účastí borovice, břízy, smrku, ledu, borůvky, bavlníku, tajgy a dubu. druhy trav a vřesů.

Smrk-bříza smrk s podrostem a účastí borůvky-dlouhomechové borovice s flíčky rašeliníkových lesů se v úseku č. II nárazníkového pásma střídají s březoborovým a borovicově-břízovým borůvčí-zeleným mechem, smrkem-bříza-borovice a smrk-borovice-bříza orlí-sobí lesy.borůvkový zelený mech.

Na plochách č. I a č. II ochranného pásma jsou vyvinuty masivy březovo-borových, borůvkozelených a borůvčích dlouhomechových lesů. V severní části lokality č. II ochranného pásma se nachází přirozený březovo-borový vzrostlý les se smrkem ve druhém patře borůvko-brusinko-zeleného mechu.

Smrkové lesy s břízou a podrostem smrku šťovíkového se vyznačují výskytem rostlin tajgy. Mezi smrkovými lesy se vyskytují plochy smrkových chlupatých březových lesů s účastí borovice a olše černé, méně často osika s podrostem šťovíku-kapraďo-bylinného smrku. V březově-smrkových přesličkách-šťovíkových-široko-bylinných lesích za účasti borovice rostou tajgy a široké trávy.

Na pasekách mezi houštinami bahenní skerda, kaliko luční, přeslička luční a štika slaná se vyskytuje dlaň Fuchs a evropské plavky.

Ve východní části lokality č. II ochranného pásma jsou vyvinuty mokré travní porosty černé olše-břízy se smrkem. Hojné jsou druhy nížinných bažin a piscis černý. Ve vlhké trávě černé osiky se smrkem a třešní na lokalitě č. III ochranného pásma jsou: vrba pětihvězdičková, chmel, černý rybíz. Mezi bylinami se hojně vyskytují typické rostliny černého piscisu.

Na bažinaté travnaté rákosové louce v severní části lokality č. III ochranného pásma jsou hojné druhy lučních trav a lesních vysokých trav.

Základem faunistického komplexu suchozemských obratlovců jsou druhy lesních biotopů; druhy lučně-polních biotopů a druhy mokřadního komplexu, které mají malý podíl na druhové skladbě. Na území ochranného pásma jsou prezentovány stejné zooformace jako na území přírodní památky, s výjimkou zooformace mokřadních biotopů.

Území je významné pro suchozemské obratlovce, poskytuje možnost volného pohybu živočichů mezi různými částmi přírodní památky, čímž je zachována jednota fauny a stabilita přirozených společenstev území přírodní památky.

Předměty zvláštní ochrany přírodní památky

Chráněné ekosystémy: smrkové lesy s osikou a břízou, šťovík-kapraď-široký, bavlník-keř rašeliník s borovicí v kombinaci s rezervoáry zarostlých rašelinných lomů, bříza-borovice brusinka-borůvka-zelený mech a borůvka-dlouhý mech lesy, lipovo-smrkové přesličkové lesy -širé bylinné lesy s břízou a černou olší;

Cenné přírodní objekty: hnízdní kolonie racků šedých a shluky obřích hnízd červených lesních mravenců.

Místa růstu a stanoviště chráněná v moskevské oblasti, jakož i další vzácné a zranitelné druhy rostlin a živočichů zaznamenané na území níže uvedené přírodní památky, stejně jako jezevec a srnec evropský.

Chráněné v moskevské oblasti, stejně jako další vzácné a zranitelné druhy rostlin:

Chráněné v moskevské oblasti, stejně jako další vzácné a zranitelné druhy zvířat:

Poznámky

  1. ↑ Rozhodnutí výkonného výboru Moskevské oblastní rady lidových poslanců ze dne 11. dubna 1984 č. 501 „O zefektivnění sítě chráněných přírodních oblastí v Moskevské oblasti“ . AARI . Získáno 23. srpna 2021. Archivováno z originálu dne 16. srpna 2021.

Literatura