V podnikání je mikromanagement styl personálního řízení, ve kterém management vykonává nadměrnou a neustálou kontrolu nad zaměstnanci , aniž by umožňoval jakoukoli autonomii v rozhodování.
Mikromanagement je touha manažerů vykonávat neustálou detailní kontrolu nad prací podřízených, v důsledku čehož se jejich povinnosti omezují na vykonávání nejjednodušších funkcí. Mikromanagement lze nazvat cokoli, co zasahuje a způsobuje škody. Jedná se o nezákonné zasahování do něčí oblasti odpovědnosti nebo kompetence , stejně jako jakékoli akce, které se stanou překážkou procesů, zásad , systémů . [jeden]
Mikromanagement může ovlivnit všechny oblasti činnosti a fungovat v jakékoli kombinaci vztahů mezi:
Mikromanažeři obvykle kontrolují každý krok obchodního procesu a vyhýbají se delegování pravomocí , místo toho dávají obecná doporučení pro menší úkoly a věnují čas dohledu nad většími úkoly. [2]
Mikromanažeři vnímají negativně nezávislé rozhodování bez jejich souhlasu, i když jsou tato rozhodnutí v rovině pravomoci podřízeného.
Mikromanažeři se zaměřují spíše na detaily pracovních procesů než na celkovou produktivitu, efektivitu, kvalitu a výsledky. Tato pozornost věnovaná detailům často zdržuje rozhodování, zatemňuje celkové cíle a záměry, omezuje tok informací mezi zaměstnanci a odvádí různé aspekty projektu různými a často opačnými směry. Někdy mikromanažeři považují takovou neefektivitu za méně důležitou než udržení kontroly nebo zdání kontroly.
Mikromanagement také zahrnuje příliš podrobné a často nadbytečné výkazy.
Pro mikromanažera je charakteristické neustálé zasahování do plánu práce někoho jiného , kontrola nad pracovními metodami, touha vždy trvat na svém, neochota sdílet informace.
Nejčastěji důvody mikromanagementu souvisí s osobností samotného manažera. Často tento styl řízení volí nezkušení mladí lídři, kteří prostě nevidí jiný způsob, jak ovlivnit ostatní. Důvodem může být také touha dokázat jejich důležitost vyššímu managementu. Mikromanagement může být způsoben i porušením základů delegování, kdy je úkol či projekt delegován nejasným způsobem nebo kdy mezi vedoucím a podřízeným není důvěra. Někdy je to jen styl, ke kterému se uchýlí, protože se kdysi ukázal jako účinný. [1] [3]
Mikromanagement je obvykle považován za negativní jev, neboť přílišná kontrola a neustálé zasahování snižují efektivitu práce a negativně se odrážejí na samotných zaměstnancích. Negativní důsledky mikromanagementu jsou hmatatelné pro společnost, pro samotného mikromanažera, pro zaměstnance a dokonce i pro klienta.
V určitých situacích může být mikromanagement opodstatněný, například v počáteční fázi školení nových zaměstnanců.