| Mirages | |
|---|---|
| Žánr |
drama melodrama |
| Výrobce | Petr Chardynin |
| Výrobce | Alexandr Chánžonkov |
| scénárista _ |
Jekatěrina Vinogradskaja (Tissova) |
| V hlavní roli _ |
Vera Kholodnaya Arseny Bibikov Vitold Polonsky Alexander Vyrubov Andrey Gromov Olga Rakhmanova |
| Operátor | Petr Chardynin |
| Filmová společnost | Acc. Ostrov A. Chanžonkova |
| Doba trvání | 37 min |
| Země | ruské impérium |
| Jazyk | ruština |
| Rok | 1915 |
| IMDb | ID 0498013 |
Mirages ( 1915 ) je celovečerní němý film Pyotra Chardynina . Film byl uveden 3. ledna 1916 [1] [2] .
Mladou a krásnou dívku Mariannu z chudé rodiny najme jako čtenářku postarší milionář Dymov. Žije v rodině s matkou a dalšími členy rodiny, hraje v představeních , má snoubence Sergeje.
Mladá, krásná, talentovaná dívka se připravuje na uměleckou činnost, úspěšně debutuje v divadle... Otevře se před ní široká a zářivá životní cesta. Nejasně ji přitahuje sláva, lesk, užívání si života, bohatství... Náhodou se setkává s jedním z představitelů „ zlaté mládeže “ [3] [4] .
Syn Dymov se začne dvořit krásné čtenářce. Dívka cítí v duši touhu po bohatství a luxusu . Po smrti staršího Dymova od něj dostává velké množství peněz.
Mladý Dymov ji odrazuje od sňatku s Sergejem. Podaří se mu svést Marianne „pozlátkem bohatého života; hrdinka se s ním sblíží, rozejde se s rodinou, odmítne svého snoubence“ [3] [4] . Dívka píše matce dopis, že našla to, co její duše již dlouho hledala, a každodenní šedivá atmosféra života se Sergejem by pro ni byla nesnesitelná. Marianna se rozejde se svým snoubencem a opustí rodinu a stane se milenkou pohledného Dymova.
Ale uplyne trochu času a „hezký svůdník“ je unavený svou vášní. Marianne zjistí, že si ji její svůdce nevezme, a uvědomí si, „jak iluzorní bylo její štěstí“ [3] [4] .
Přemožena zoufalstvím, steskem a výčitkami svědomí, ví, že k dřívějšímu není návratu, že nemůže překročit zeď, která stála mezi hanebnou přítomností a minulým čistým životem. Po odeslání dopisu na rozloučenou své rodině se Marianna zastřelí… [5] .
| Herec | Role |
|---|---|
| Studená víra | Marianne |
| Arseny Bibikov | Dymov st., milionář |
| Vitold Polonský | Dymov, jeho syn |
| Alexandr Vyrubov | Sergei, Mariannin snoubenec |
| Olga Rakhmanová | Mariannina matka |
| Andrej Gromov | Bratr Marianne |
| Tamara Gedevanová | Mariannina sestra |
Historik předrevoluční kinematografie Veniamin Vishnevsky , poukázal na průměrnost zápletky filmu (podle stejnojmenného románu L. Charskaja ), ocenil však režisérovu a hereckou práci [1] .
Na slabinu literárního základu upozorňují kritici již od uvedení filmu:
"Scénář paní Tissové sice nezáří originalitou, ale herečce hrající hlavní roli dává mnoho vděčných vnějších poloh - ne ve smyslu hloubky pocitů nebo nějakých psychologických jemností, ale z hlediska vnější, vizuální efektivity" [ 6] .
- "Divadelní noviny", 1916, č. 2, s. 14-15Recenzent The Projector zároveň poznamenal, že vnější rámce šablony zápletky jsou „plné tak „šťavnatým“ každodenním a psychologickým materiálem, že navzdory všem nedostatkům obraz vypadá s velkým zájmem.
Za prvé, ve hře je krásně daná její každodenní stránka; člověk má pocit, že hrdinka vyrůstá v jiné, semknuté, pracující, inteligentní rodině, že hrdinka je v rodině milována, hýčkána, dívají se na ni jako na „světlo“ budoucnosti. Divák si okamžitě zvykne na útulnou, čistou, oživující atmosféru, která v domě panuje ... [4] .
Recenzent dále vyjádřil údiv nad tím, že nadaná dívka, která vyrostla v kultivované rodině, se tak snadno rozejde se svým snoubencem, opustí rodinu a odejde k bohatému playboyi.
„Autorka chtěla ukázat, že hrdinku k sobě přitahovaly a ničily klamné „přeludy“, ale ve skutečnosti to všechno sešlo z vášně pro hezkého muže. Tento rozpor mezi myšlenkou a její realizací je základní vadou hry; a díky tomu všemu se finále hry stává ještě méně oprávněným - sebevražda hrdinky, když je přesvědčena o zradě „hezkého muže“. Je opravdu tak štědře obdařen "tajemnými" silami ... hrdinka nemohla přežít první zklamání z lásky, se kterým se vyrovnávají i méně silné povahy? ... Hlavní dáma, paní Kholodnaya, se snažila podat celistvý jevištní obraz, a nebyla to její chyba, když se jí to nepovedlo“ [6] .
- "Projektor", 1916, č. 2, s. 9-10Recenzent "Teatralnaja Gazeta" zaznamenal úspěšné role ženicha a sestry Marianne a že "ve filmu je invence režiséra, krásná příroda a kuriózní zážitek kameramana" [6] .
Filmový historik B.S. Lichačev zařadil film mezi nejlepší filmy roku 1916, které byly „s velkým uměleckým a komerčním úspěchem a nejzajímavější z hlediska režie a herectví“, označil jej za nejoblíbenější [2] [7] .
Filmová kritička Neya Zorkaya věřila, že po „Mirages“ je osud Marianny duplikován téměř ve všech filmech s účastí Vera Kholodnaya [8] . Neopomenutelné přitom zůstávají motivy přechodu hrdinky z jedné společenské pozice do druhé, vyšší a „odplata“ ve finále filmu. „Na rozdíl od americké Popelky Mary Pickfordové , jejíž osud by měl být vždy korunován legálním sňatkem, bohatstvím a radostí,“ napsala Neya Zorkaya, „hrdinka Vera Kholodnaya čeká na utrpení a smrt – odplatu za krátký okamžik klamného, iluzorního štěstí. , pro „přeludy“ život“ [9] . Neya Zorkaya také podpořila recenzenta Projektoru v roce 1916, když poznamenala, že „zamilovanost Marianny do syna milionáře Dymova, jak je zobrazena na obrazovce, je psychologicky neopodstatněná“ [10] .
Filmová kritička Irina Grashchenková ve své knize (2005) poukázala na to, že román L. Charské, na jehož základě vznikl scénář k filmu Mirages, byl napsán z hlediska ochrany životních hodnot člověka. průměrná ruská inteligentní rodina. "Proto," píše I. N. Grashchenková, "může mít pouze jeden konec, dramatický - sebevraždu hrdinky, jako odplatu "za přeludy." Hodnotila film takto:
„Drama ctižádostivé talentované herečky, svedené přeludy hříšné vášně, životem mezi zlatou mládeží, bohatstvím, luxusem a rozchodem s rodinou, snoubencem, přáteli a intelektuály, je zápletkou mnoha filmů stříbrného věku. . Zde získává jiný zvuk, díky extrémně hlubokému rozvoji každodenních, psychologických vrstev jednání. Způsob rodiny, vztah mezi staršími a mladšími sestrami, matkou a dcerou jsou na plátně znovu vytvořeny s důkladností a přesvědčivostí dobré prózy .