Hudební rétorika

Hudební rétorika - prostředky hudební expresivity a kompoziční a technické techniky ( melodické a harmonické obraty, rytmické formule , hudební nástroje, témbr , výškový rejstřík , tempo , zvukový zápis , sekvence , nekonečný kánon atd.), které skladatelé používali analogicky s řečnickými figurami promluvy jako emblémy nehudební sémantiky .

O hudební rétorice se nejčastěji mluví ve vztahu k západoevropské pozdně renesanční a barokní hudbě . Významní skladatelé, kteří používali hudební rétoriku: Josquin , Lasso , Gesualdo , Monteverdi , Schutz , Buxtehude , J.S. Bach . Významní teoretici hudební rétoriky: J. Burmeister (1606), M. Mersenne (1636), A. Kircher (1650), C. Bernhard (kolem 1657) [1] , J. F. Bendeler ("Melopoeticum Aerarium", 1688), I. Mattheson(1739), I. I. Quantz (1752), C. F. D. Shubart (1784) [2] .

Obecná charakteristika

Renesanční a barokní umění je symbolické. "Metafory, přirovnání, abstraktní pojmy získávají roli znaku, který je obecně chápán v podmínkách daného typu kultury, a jsou transformovány do emblémů." [3] „Odrazilo se to i v hudbě. Za řadou ustálených intonací, vybroušených časem, se upevnily sémantické významy, které se proměnily v hudební symbol - vyjádření ve zvukech určitého konceptu, myšlenky. [4] Hudební rétorika je konvenční. Je schopen existovat jen díky „smlouvě“ mezi skladatelem a posluchačem. Skladatel pomocí prostředků, které má k dispozici, vytváří emblém utrpení, pláče, nenávisti, radosti atd. v očekávání, že jej posluchač bude schopen adekvátně dešifrovat a zažít odpovídající afekt . Z toho vyplývá, že znalost (pochopení) významu hudebních rétorických figur může výrazně zlepšit přímé vnímání skladeb renesanční a barokní hudby. Význam hudební rétoriky (a to i v naznačených lokálně-časových mezích) přitom nelze zveličovat. Přestože rétorika a hudební teorie baroka spolu úzce souvisejí, toto spojení je složité a proměnlivé v závislosti na tradicích společenské existence a recepci různých druhů a žánrů hudby.

Hudební a rétorické postavy

• exordium (úvod, vstup; počáteční část formuláře)
• patopoja
• saltus duriusculus
• passus duriusculus
• výkřik
• výslech
• aposiopesis
• suspiratio
• antitheton
• zesílení
• multiplikace

• asimilace
• ascensus
• sestup
• fuga
• tiráta
• oběh

Recepce

Moderní západní věda hodnotí rétoriku v období pozdní renesance a baroka jako „metalanguage of language“ ( anglicky  metalanguage of language ), který byl aplikován na všechny druhy umění včetně hudby, výtvarného umění, literatury [5] .

Poznámky

1. ↑ In Tractatus compositionis augmentatus.
2. ↑ Data pojednání jsou uvedena v závorkách.
3. ↑ Druskin M. S. Johann Sebastian Bach. M., 1982. S. 168.
4. ↑ Nosina V. K symbolice „Francouzských apartmá“ od J. S. Bacha. M., 2006. S. 88-89.
5. ↑ McCreless, 2002, s. 851-852.

Viz také

• Figurenlehre (německy)
• Musica poetica
• Hudební záznam zvuku

Literatura

• Unger H.-H. Die Beziehungen zwischen Musik und Rhetorik im 16.–18. Jahrhundert. Würzburg, 1941.
• Eggebrecht H. H. Zum Figur-Begriff der Musica Poetica // Archiv für Musikwissenschaft 16 (1959), SS. 57–69.
• Palisca C. Ut oratoria musica: rétorický základ hudebního manýrismu // The Meaning of Mannerism, ed. F. W. Robinson a S. G. Nichols. Hannover (NH), 1972, str. 37–65.
• Zakharova O. Rétorika a západoevropská hudba 17. - 1. poloviny 18. století. Moskva, 1983.
• Vickers B. Figury rétoriky – postavy hudby? // Rhetorica, II (1984), pp. 1–44.
• Dahlhaus C. Zur Geschichtlichkeit der musikalischen Figurenlehre // Festschrift Martin Ruhnke zum 65. Geburtstag. Neuhausen-Stuttgart, 1986, SS. 83–93.
• Bartel D. Handbuch der musikalischen Figurenlehre. Laaber, 1985; 6te Ausg., 2010, ISBN 978-3-89007-340-8 ; Angličtina překlad - Musica Poetica. Lincoln: University of Nebraska Press, 1997.
• Niemöller K. W. Die musikalische Rhetorik und ihre Genese in Musik und Musikanschauung der Renaissance // Renaissance-Rhetorik: Essen 1990, hrsg. proti. H. F. Plett. Berlín, 1993, SS. 285–315.
• Mistr H. Musikalische Rhetorik und ihre Bedeutung für das Verständnis barocker Musik, besonders der Musik JS Bachs (Sonderdruck aus "Musica Sacra"). Řezno, 1995.
• Krones H. Musik und Rhetorik // Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Sachteil, Bd. 6. Kassel, Stuttgart, 1997.
• López Cano R. Música y retórica en el barroco. Barcelona: Amalgama Edicions, 2000. ISBN 978-84-89988-67-5 .
• Wilson B., Buelow G., Hoyt P. Rétorika a hudba // The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Londýn, New York atd. 2001.
• McCreless P. Hudba a rétorika // Cambridge History of Western Music Theory. Cambridge: Cambridge University Press, 2002, str. 847-879.
• Brown M. Rétorika // The Harvard Biographical Dictionary of Music, ed. od DMRandel. 4. vyd. Cambridge (Mas.), 2003, str. 721-723.
• Vasoli C. La retorica e la musica nella cultura umanistica // Musica e retorica, a cura di N. Bonaccorsi e A. Crea. Messina, 2004, str. 49-72.
• Palisca C. Hudba a rétorika // Hudba a myšlenky v šestnáctém a sedmnáctém století, ed. Thomas J. Mathiesen. Urbana (Illinois), 2006, str. 203-232.
• Nasonov R. A. Hudební rétorika Johanna Joachima Quantze // Vědecký bulletin Moskevské konzervatoře. Moskva, 2013, č. 1, s. 162-168.

Odkazy

Slovníky a encyklopedie	Velký Rus