Nikopsia ( Adyghe Nydzhepsykho , řecky Νικόψις , gruzínsky ნიკოფსია ) je raně středověké město z 5.-7. století na pobřeží Černého moře starověké Zikhie ( Čerkessie ). Je zvykem jej ztotožňovat s pozůstatky velké pevnosti u ústí řeky Nechepsuho , 200 m od jejího soutoku s Černým mořem , na území současné vesnice Novomichajlovskij , okres Tuapse , Krasnodarské území . Nikopsia se objevuje ve středověkých řeckých a gruzínských zdrojích jako byzantská základna. Nikopsis, centrum křesťanství v oblasti známé jako Zychia, bylo někdy byzantským biskupstvím a bylo považováno za pohřebiště apoštola Simona Zélóta .
Nikopsia byla centrem pravoslavné Zikhijské (Nikopské) diecéze pod jurisdikcí Konstantinopolského patriarchátu , stejně jako hlavním poutním centrem pro Čerkesii a sousední Abazgii, spojené s úctou k apoštolu Simonu Zélótovi . Podle života zde apoštol v roce 55 našel smrt a byl pohřben [1] .
Po sérii válek mezi Byzancí a Persií, které byly pro Byzanc vesměs neúspěšné, se císaři Justiniánovi podařilo v roce 562 podepsat dohodu, podle níž se západní Kavkaz dostal pod vliv byzantského státu . Začal vojenský a kulturní vliv Byzance na pobřeží Černého moře na Kavkaze. Období nejsilnějšího přímého byzantského vlivu na černomořském pobřeží Kavkazu trvalo od 6. do počátku 8. století.
V 11.-13. století došlo v Gruzii ke kulturnímu vzestupu. Toto je doba Davida Stavitele (1089-1125), doba další aktivní výstavby chrámů jak v Gruzii, tak v oblasti Černého moře. Gruzínská královna Tamara ( 1184-1212 ) a později její nástupce Rusudan ( 1212-1227 ) se snažily posílit svůj vliv mezi Čerkesy šířením křesťanství. Jméno královny Tamary bylo nesmírně populární mezi všemi horalkami na Kavkaze. Někteří z Čerkesů byli nábožensky podřízeni gruzínské církvi.
V georgiánském zdroji z XIII století se uvádí, že majetek Vardana Dadianiho dosáhl Nikopsie [2] .
S oslabením Byzantské říše se v regionu na několik století zvýšil vliv katolíků z italských republik (zejména Janovců), kteří se také aktivně věnovali misijní činnosti mezi místními Adygy. Pevnost, která se nachází na místě moderní vesnice Novomikhailovsky, byla na italských mapách označena jako Maura Jihia [3] .
V adyghských legendách je Nikopsia rodištěm národního hrdiny a nejvyššího prince Inala .
Na konci 15. století byla oblast Severního Černého moře dobyta Osmanskou říší, která si v této oblasti upevnila svou nadvládu na téměř čtyři století [4] . Vzhledem ke strategicky důležité poloze Nikopsie byla na zbytcích starověkých obranných staveb založena turecká pevnost Duzu-Kale.
Na území pevnosti Nikopsis u ústí řeky Nechepsuho ( existuje příbuznost toponym ) byly nalezeny pozůstatky raně středověkého křesťanského kostela. Pravděpodobně do sféry vlivu nikopské pevnosti patřily další dvě opevnění, která prováděla obranu pevnosti z hor a z moře. Jeden z nich byl v údolí téže řeky, 1 km od ústí. Obsahuje také zbytky baziliky . Druhý byl umístěn na mysu Beskrovny ( u pobřeží moderní vesnice Novomikhailovsky ). Některé budovy Nikopsie byly také použity v klasickém středověku ( XIII-XV století ).
V ruské a gruzínské historiografii je město obvykle lokalizováno na místě moderní vesnice Novomikhailovsky , severně od Tuapse [5] [6] [7] , zatímco v abcházské historiografii a dílech církevních autorů je odlišný bod je prezentován pohled - o lokalizaci Nikopsie na místě starověké Anakopie ( pevnost u města Nový Athos ) [8] [9] .
Dlouhou dobu převládala verze, která Nikopsii ztotožňovala se současným Novým Athosem . V současnosti je toto tvrzení považováno za nepravděpodobné, protože abazgská diecéze byla samostatnou diecézí Konstantinopolského patriarchátu s katedrálním centrem ve městě Sevastopol ( moderní Suchum ).
Yu. N. Voronov předložil hypotézu [10] o lokalizaci Nikopsie v 10. století mezi moderní letoviska Gagra a Adler . Přitom se opíral o text pojednání „ O řízení říše “ [11] :
... Za Tamatarkhou , 18 nebo 20 mil daleko, je řeka Ukrukh, která odděluje Zikhiu a Tamatarkhu, a od Ukrukhu k řece Nikopsis, na níž se nachází pevnost, řeka stejného jména, se rozprostírá v zemi Zikhia. Jeho délka je 300 mil... Pobřeží od hranic Zikhia, tedy od řeky Nikopsis, tvoří zemi Avasgia - až po pevnost Sotiriupol . Rozkládá se na 300 mil.