Zážitkem z psaní dějin arménského království je kniha bratrů Jakova a Davida Arzanovových, vydaná v roce 1827 [1] . Chronologický rámec studie pokrývá více než dvacet pět století [2] .
Nápad napsat historii starověké Arménie zrodili bratři Arzanovové, zjevně mnoho let před nástupem na trůn Mikuláše I. Podle Akima Aruťunova si vědci, kteří si za předmět svého vědeckého bádání zvolili starověkou historii Arménie, nijak nespojovali s ruskou politikou v Zakavkazsku , na Balkáně a v Černém moři [2] . Seznámení s bibliografií vědeckého problému a seznamem pramenů použitých při psaní knihy ukazuje, že jejímu vydání předcházela mnohaletá velká a složitá badatelská práce. Náročnost práce spočívala především v tom, že prameny studie byly především práce východních, řeckých a římských historiků a spisovatelů, ale i evropských autorů [2] .
Mentory bratří Arzanovů při psaní knihy byli zakladatel moskevské arménské vzdělávací instituce Joachim Lazarevič Lazarev , profesor, státní rada a gentleman Alexej Merzljakov a profesor, státní rada Michail Kačenovskij [1] .
Psaní knihy bylo dokončeno v roce 1826 a na začátku srpna bylo přijato povolení od cenzurního výboru k jejímu vydání.
Práce byla vydána v Moskvě v roce 1827 - v roce, kdy byl otevřen Lazarevův institut orientálních jazyků . Bylo vytištěno pouze 100 exemplářů, což je bibliografická vzácnost [2] .
Zdrojem pro napsání knihy byla díla Movsese Khorenatsiho , Mikaela Chamchjana , Hérodota , Thukydida , Ctésia , Xenofónta , Diodora Sicula , Gaia Sallusta Crispa , Tita Livia , Plinia , Tacita , Plutuse , Labiuse Caesarecopa , E. , Edm-Mentel , kardinál Richelieu, Abbte de Villefroy, Chirbet a F. Martin [1] .