Pákistán a Evropská unie | |||||
---|---|---|---|---|---|
|
Vztahy mezi Pákistánem a Evropskou unií - zahraniční vztahy , zahraniční politika a obchodní vztahy mezi Pákistánskou islámskou republikou a Evropskou unií .
V roce 1976 byla podepsána první dohoda o obchodní spolupráci mezi Evropskou komisí a Pákistánem a o 10 let později byla podepsána dohoda o obchodní spolupráci a spolupráci na dobu 5 let, která byla od té doby prodloužena tichou dohodou.
Za účelem posílení kapacity Pákistánu v otázkách souvisejících se Světovou obchodní organizací (WTO) byl v roce 2004 zahájen program technické pomoci související s obchodem s cílem zjednodušit postupy a procesy usnadnění obchodu v souladu s normami a standardy EU.
V květnu 2007 vytvořily Evropská unie a Pákistán „Podskupinu pro obchod“ v rámci smíšené komise Pákistán-EU [1] .
Pákistán používá všeobecný systém preferencí Plus (GSP+) od ledna 2014. GSP+ poskytuje úplné zproštění od cla u více než 66 % celních položek EU [2] . Aby mohl Pákistán využít výhod GSP+, musí prokázat pokrok v provádění 27 celosvětových úmluv [2] týkajících se řádné správy věcí veřejných, lidských a pracovních práv a ochrany životního prostředí [3] .
EU je největší exportní destinací Pákistánu. V roce 2019 připadalo na EU 33 % zahraničního obchodu Pákistánu, přičemž vývoz Pákistánu do EU dosáhl 7,492 miliardy EUR, zejména textil, lékařské vybavení a kožené zboží, zatímco vývoz EU do Pákistánu činil 5,545 miliardy EUR (většinou mechanické a elektrické vybavení). , stejně jako chemické a farmaceutické výrobky [3] .
Diplomatické vztahy mezi Pákistánem a Evropským hospodářským společenstvím byly navázány v roce 1962. V roce 1985 otevřela Evropská komise v Islámábádu kancelář, která se po 3 letech přeměnila na delegaci Evropské komise, včetně plného diplomatického statutu a vedoucího delegace, akreditovanou jako velvyslanec u hlavy státu Islámské republiky. Pákistánu.
Evropská unie vyslala své pozorovatele do parlamentních voleb v Pákistánu [4] v letech 2002, 2008, 2013 a také volební pozorovatelskou misi v letech 2016 a 2018, což je způsob, jak posílit demokratický proces. Databáze volebních misí Evropské unie je zmíněna na tomto odkazu.
V prosinci 2006 Rada Evropské unie vyzvala Afghánistán a Pákistán , aby prohloubily vztahy a úzce spolupracovaly na řešení nejistoty v pohraničních oblastech [5] , a zároveň vyzvala Pákistán, aby zintenzivnil pokračující úsilí zabránit Talibanu ve využívání jeho území. .
Od zahájení spolupráce s Pákistánem v roce 1976 vyčlenila Evropská komise na projekty a programy více než 1 300 milionů eur. Během 80. let Komise zahájila soubor projektů infrastruktury a sociálního rozvoje, které se zaměřily na rozvoj silnic, mostů, rybářských přístavů, venkovské elektrické infrastruktury, chovu zvířat, vzdělávání, odborného vzdělávání a integrovaného rozvoje venkova. V 90. letech 20. století Evropská komise zefektivnila a konsolidovala své portfolio a přeorientovala své aktivity na investiční programy sociálního sektoru založené na politikách s větším důrazem na lidský rozvoj a environmentální management v souladu se změnami ve veřejné politice. Kromě toho Evropská komise podpořila menší operace nevládních organizací v oblastech sociálního zabezpečení, dětské práce, vytváření příjmů, snižování poptávky po drogách a zdraví na venkově.
Podle předchozího strategického dokumentu Evropské komise (CSP) pro období 2002-2006. [6] Spolupráce Evropské unie v Pákistánu se zaměřila na lidský rozvoj, zejména na programy základního vzdělávání na úrovni provincií. Za období 2002-2006. Původně bylo na rozvoj a hospodářskou spolupráci vyčleněno 75 milionů eur. Po událostech roku 2001 byla Pákistánu poskytnuta dodatečná podpora ze strany Evropské komise jako uznání úlohy Pákistánu jako partnera v boji proti terorismu, včetně 50 milionů EUR na reformy finančních služeb a podporu rozvoje malých a středních podniků v oblasti mikrofinancování.
V rámci své politiky spolupráce v oblasti životního prostředí přispěla Evropská unie v letech 2001 až 2011 celkem 30 miliony eur na obnovu, řízení a zachování přírodních zdrojů, ochranu a zachování biologické rozmanitosti, vzdělávání a budování kapacit prostřednictvím udržitelného řízení zdrojů s účast místních obyvatel. společenství. Hlavními cílovými oblastmi byly vysočiny Paňdžáb a Khyber Pakhtunkhwa (KP), z nichž měly užitek více než 2 miliony lidí. Od roku 2011 do roku 2018 zahájila EU s pomocí několika zúčastněných stran, jako je WWF, 3 projekty v oblasti životního prostředí s celkovým financováním 2,659 milionu eur: „Budování kapacit pro přizpůsobení se změně klimatu v pobřežních oblastech Pákistánu“ (CCAP), „Posílení pákistánské civilní Společenská koalice pro změnu klimatu (CSCCC)“ a „Strategické hodnocení životního prostředí (SEA)/posouzení dopadů na životní prostředí (EIA) programů rozvoje venkova v Pákistánu financovaných EU“.
Pákistán se také účastní programu Horizont 2020, který je největším výzkumným a inovačním programem EU v historii Evropské unie [7] . Pákistánská vědecká nadace byla prohlášena za ústřední místo EU pro výzkumný a inovační program Horizont 2020 v Pákistánu a pod vedením a politikou Ministerstva vědy a technologie bude s EU koordinovat provádění programu Horizont 2020 [8]. .
Pákistán rovněž využívá Erasmus+, program EU pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport na období 2014–2020. Programy financují akademickou mobilitu a umožňují studentovi studovat na zahraniční škole/univerzitě. Akce pro budování kapacit pro vysokoškolské vzdělávání (CBHE) se zaměřila na modernizaci a reformu vysokoškolského vzdělávání, zlepšení správy a budování vztahů mezi podniky a institucemi vysokoškolského vzdělávání [9] .
Priority spolupráce EU s Pákistánem jsou definovány ve víceletém orientačním programu (MIP) na období 2014–2020. [10] , která se zaměřuje na poskytování dlouhodobé podpory rozvoje venkova, vzdělávání a správy věcí veřejných [1] . Prostřednictvím programu MIP přispívá EU k rozvoji venkova, systémům vzdělávání a odborné přípravy, humanitární pomoci a posilování demokracie v Pákistánu [1] .
Jedním z největších programů financovaných EU během tohoto finančního období (2015–2021) je Sindh Union Council and Support for Community Economic Strengthening (SUCCES). Tento projekt si klade za cíl umožnit vládě Sindhu podporovat a podporovat rozvojové iniciativy iniciované samotnými komunitami v provincii. S cílem zmírnit chudobu v 8 okresech Sindh posílí postavení žen a pomůže jim efektivněji komunikovat s místními vládami. Cílem programu SUCCESS je vést ke zvýšení úrovně a diverzifikaci zdrojů příjmů pro cílové komunity a domácnosti [11] .
Vztahy mezi EU a Pákistánem dostaly na novou strategickou úroveň summit EU-Pákistán konaný dne 17. června 2009 [12] . Tento summit umožnil projednat různé otázky, jako je posílení partnerství mezi EU a Pákistánem, regionální politická situace, globální problémy a světová ekonomika [13] .
Dne 1. prosince 2009, kdy vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, se Delegace Evropské komise se sídlem v Pákistánu stala „Delegací Evropské unie v Pákistánu“.
Za účelem položení základů strategického dialogu se 4. června 2010 uskutečnilo druhé setkání na vysoké úrovni, které vytvořilo partnerství pro mír a rozvoj založené na sdílených hodnotách, zásadách a závazcích [14] .
V souladu s rozhodnutími přijatými během summitů mezi Evropskou unií a Pákistánem v letech 2009 a 2010 vstoupil v roce 2012 v platnost pětiletý plán spolupráce mezi EU a Pákistánem [15] . Účelem tohoto plánu bylo „vytvářet strategické vztahy vytvářením partnerství pro mír a rozvoj na základě sdílených hodnot, zásad a závazků“. Druhým výsledkem summitů EU-Pákistán byl strategický dialog mezi EU a Pákistánem, který se konal v Islámábádu v červnu 2012 [16] . Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku/místopředsedkyně Evropské komise (VP/VP) Catherine Ashtonová vedla stranu Evropské unie, zatímco pákistánský ministr zahraničí Khar zastupoval Pákistán [17] . V březnu 2014 a říjnu 2016 se uskutečnily dva strategické dialogy mezi EU a Pákistánem.
Během strategického dialogu v roce 2016 obě strany dále posílily svůj vztah a dohodly se, že pětiletý plán zapojení EU-Pákistán nahradí strategickým plánem zapojení EU-Pákistán (SEP). V červnu 2019 byla v Bruselu podepsána PVS mezi EU a Pákistánem. Tento plán je založen na pravidlech mezinárodního práva a také na Chartě Organizace spojených národů, na vzájemném respektu, důvěře a společných zájmech. SEP zahrnuje tradiční oblasti jako mír a bezpečnost, demokracie, právní stát, řádná správa věcí veřejných, lidská práva, migrace a mobilita, obchod a investice. Zavedl však také spolupráci v dalších, stále důležitějších oblastech, jako je energetika, změna klimatu, komunikace, vzdělávání a kultura a věda a technologie.
Zemětřesení z 8. října 2005 mělo zničující dopad na severní území Pákistánu , zejména Azad Kašmír , stejně jako na severozápadní pohraniční provincii. V reakci na tuto katastrofu Evropská komise nabídla na závazky v roce 2005 balíček pomoci ve výši 93,6 milionů EUR, který zahrnoval jak humanitární pomoc (43,6 milionů EUR ), tak podporu obnovy (50 milionů EUR [18] ). Významná pomoc byla poskytnuta i v dalších tematických oblastech. rozpočtové položky, včetně pro afghánské uprchlíky v Pákistánu a období sucha.
V roce 2010 postihly Pákistán velké záplavy , které postihly přes 20 milionů lidí. Na pomoc Pákistánu poskytla Evropská unie v roce 2010 150 miliard EUR a 92,5 miliard EUR v roce 2011 Generálním ředitelstvím pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci (GŘ ECHO). Včetně záplav pomohla EU také Pákistánu postiženým lidem, jako jsou vnitřně vysídlené osoby (IDP) a uprchlíci.
Velvyslanci EU v Pákistánu
|
Velvyslanci Pákistánu při EU
|
Zahraniční politika Evropské unie | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||
|