Pari (příběh)

Sázka
Žánr příběh
Autor Anton Pavlovič Čechov
Původní jazyk ruština
datum psaní 30. prosince 1888 ( 11. ledna 1889 )
Datum prvního zveřejnění 1. (13. ledna) 1889
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

"Pari" ("Pohádka") - příběh A.P. Čechova o neobvyklé sázce , kterou uzavřel bohatý bankéř a mladý právník. Poprvé publikován v roce 1889 .

Historie

17. prosince 1888 obdržel Čechov od S. N. Chudekova objednávku na povídku do petrohradských novin , kterou rychle začal psát a informoval o tom A. S. Suvorina v dopise [1] . 22. prosince 1888 byl napsán příběh " Švec a zlý duch " a 25. prosince 1888 byl publikován v Petrohradských novinách (č. 355, s. 2) [1] .

Alexej Suvorin, který se dozvěděl, že Čechov nepsal příběh pro své noviny Novoje Vremja , byl velmi uražen [1] . V důsledku toho mu Čechov slíbil, že do Nového roku 1889 napíše pohádku pro „Nový čas“ [2] . 23. prosince 1888 Čechov informoval Suvorina, že „včera v noci“ začal psát tuto pohádku a 30. prosince 1888 již Čechov poslal hotový příběh Suvorinovi. Dne 1. ledna 1889 vyšel příběh ve třech částech pod názvem "Pohádka" v novinách " Nový čas " (č. 4613, s. 1-2) [2] [3] .

V roce 1901, když Čechov připravoval povídku k publikaci ve sebraných dílech nakladatelství A. F. Marxe , změnil název povídky na „Pari“, v prvních dvou kapitolách zavedl četné zkratky [4] . Například jména spisovatelů, jejichž knihy četl právník ve vězení (Shakespeare, Byron, Homer, Voltaire, Goethe), nahradil slovem „klasici“; odstranil větu: „Poslední kniha, kterou četl, byl Don Quijote od Cervantese a předposlední kniha What is My Faith od Gr. Tolstoj“ [4] . Nejvýraznější změnou však bylo úplné odstranění celého třetího dílu, což zcela změnilo celý smysl příběhu [4] . V roce 1903 Čechov vysvětlil, proč to udělal: „Když jsem četl důkazy, tento konec se mi opravdu nelíbil [...], zdál se příliš chladný a drsný“ [5] .

Za života A.P.Čechova byl příběh přeložen do bulharštiny, maďarštiny, polštiny a srbochorvatštiny [2] .

Děj

Část I

Starý bankéř vzpomíná na příhodu před patnácti lety, 14. listopadu 1870. V tento den zahájili hosté večírku spor, co je humánnější - trest smrti nebo doživotí ? Sám věřil, že trest smrti je humánnější, a jeden právník, „asi pětadvacetiletý muž“, který byl mezi hosty, byl pevně přesvědčen, že život ve vězení je lepší než smrt. Výsledkem bylo, že uzavřeli sázku, že pokud advokát bude přesně patnáct let sedět na samotce, dá mu bankéř dva miliony rublů.

Advokát začal svůj dobrovolný závěr podávat pod nejpřísnějším dohledem v jednom z křídel vybudovaných v bankéřově zahradě. Zamčený právník četl knihy, psal, hrál na klavír, studoval, pil víno a vzdělával se. Zde A.P. Čechov popisuje různé fáze svého života ve vězení.

Část II

Pár hodin před koncem patnácti let si bankéř uvědomí, že pokud prohraje, zkrachuje. Částka, která se mu před 15 lety zdála zcela bezvýznamná, je pro něj nyní životně důležitá. A rozhodne se právníka zabít, aby mu nevyplatil výhru. Po čekání, až stráže odejdou, vstoupí do přístavku a najde spícího právníka, vedle kterého leží lístek. Před jeho zabitím si bankéř přečte tuto poznámku. Právník v něm píše, že se ve vězení naučil pohrdat materiálním bohatstvím a věří, že znalosti jsou cennější než peníze. Za tímto účelem se rozhodl cenu odmítnout.

To na bankéře zapůsobí takovým dojmem, že se rozbrečí a potichu opustí přístavbu a nechá tam spícího právníka. Ráno ho hlídači informují, že advokát opustil věznici, aniž by počkal na konec sázky. Bankéř cítí opovržení sám sebou a zamkne lístek o odřeknutí do ohnivzdorné skříně.

Část III (odstraněno Čechovem v roce 1901)

Události se odehrávají rok po propuštění advokáta z vězení. Bankéř na večírku se opět pohádá a uzavře další sázku o 3 miliony se starým milionářem o to, jestli může chudák odmítnout milion prostě z principu. Poté, co již byla sázka uzavřena, jde do kanceláře, aby získal a ukázal všem advokátovo odříkání. V tuto chvíli je mu oznámeno, že se ho ptá jistý pán. Když jde do čekárny, setkává se s právníkem, který padá na kolena a slzí a říká: „To jsem se mýlil! […] Knihy jsou slabým stínem života a tento stín mě okradl! […] Nežádám vás o dva miliony, nemám na ně právo, ale prosím vás, dejte mi sto nebo dvě stě tisíc! Jinak se zabiju!" Bankéř mu tuto částku slíbí a vrátí se k hostům. Tam se vyčerpaný ponoří do křesla se slovy: „Vyhráli jste! Jsem na mizině."

Kritika

Podle V. Albova [6] byl Čechov na konci 80. let 19. století v „beznadějně ponuré náladě“, protože hrdina „Paříže“ pohrdá celým lidstvem. A. B. Goldenweiser napsal ve svém deníku 16. září 1901, že L. N. Tolstoy si oblíbil příběh „Sázka“ pro „originalitu nápadu a dovednost psaní“ [7] .

Úpravy obrazovky

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Sokolova M. A. Poznámky k příběhu "The Shoemaker and the Unclean Force" Archivní kopie ze dne 15. května 2017 na Wayback Machine . // Čechov A.P. Kompletní díla a dopisy ve třiceti svazcích. funguje. T. 7. - M.: Nauka, 1977. S. 665.
  2. ↑ 1 2 3 Sokolova M. A. Poznámky k příběhu "Bet" Archivní kopie ze 7. května 2017 na Wayback Machine . // Čechov A.P. Kompletní díla a dopisy ve třiceti svazcích. funguje. T. 7. - M.: Nauka, 1977. S. 666.
  3. ↑ An. Čechov "Pohádka" . (První vydání příběhu) // Noviny " Nový čas ", č. 4613 z 1. (13. ledna), 1889. S. 1-2.
  4. ↑ 1 2 3 Srovnání textu příběhu v Marxově vydání a v novinách Novoe Vremya . // Čechov A.P. Kompletní díla a dopisy ve třiceti svazcích. funguje. T. 7. - M.: Nauka, 1977. S. 561-566.
  5. ↑ Prochorov G. Historie jednoho příběhu. Nepublikovaný dopis od A.P. Čechova. - "Literaturnaya gazeta", č. 88 ze 14. července 1934.
  6. ↑ Albov V. Dva momenty ve vývoji díla Antona Pavloviče Čechova .... // " Svět Boží ", 1903, č. 1.
  7. ↑ „Poblíž Tolstého“. - M., 1959. S. 98.
  8. ↑ Sysoev N. Případ s příběhem  (nepřístupný odkaz) . // "Spark", č. 28, 1954. S. 32.
  9. ↑ Ticho (1961) . // IMDb.com