Strana zelených (Česká republika)

Strana zelených ( česky Strana zelených ) je česká politická strana, která se hlásí k zelené a sociálně liberální politice. V minulosti měla své zástupce v dolní komoře i v horní komoře parlamentu. Strana rovněž podporuje Globální zelenou chartu a Evropskou zelenou chartu .

Politická orientace

Ideologická orientace

V několika ekonomických otázkách lze názory strany označit za liberální (mírné snížení celkové daňové kvóty snížením přímých daní a částečné snížení výdajů na sociální pojištění , zjednodušení a optimalizace státního aparátu). V ostatních otázkách jsou názory spíše levicové (podpora zavedení progresivního zdanění , větší role státu při regulaci aktivit poškozujících životní prostředí a podpora udržitelného rozvoje). Předseda strany Martin Bursík před volbami v roce 2006 řekl, že: "Nejsme pravice ani levice, ale zelení" [1] .

Poté, co strana vstoupila do středopravé vlády Mirka Topolance (která zahrnovala ODS a KDU-ČSL ), se zařazení strany do pravicového spektra stalo předmětem rostoucích sporů uvnitř strany, které vyvrcholily sjezdem v září 2008 . Po zvolení Ondřeje Lišky předsedou strany v prosinci 2009 a zejména po zvolení Mateje Stropnického v lednu 2016 se strana jasně posunula směrem k středolevé politice, typické pro většinu evropských zelených stran.

Kontakty s NGO/NPO

Strana úzce spolupracuje s nevládními a neziskovými organizacemi (zaměřujícími se především na ochranu přírody, ochranu klimatu, lidská práva a práva spotřebitelů ), řada členů pochází z neziskových organizací a někteří nestraníci jsou aktivními členy nevládních organizací. ziskové organizace. Strana také aktivně spolupracuje s neziskovými organizacemi na přípravě svého volebního programu. Tohoto faktu někdy využívají odpůrci strany k tomu, aby straně připisovali veškeré aktivity prováděné neziskovými ekologickými organizacemi, bez ohledu na to, zda strana takové aktivity identifikuje či nikoliv.

Historie

Založení (1989–2002)

Začátkem léta 1989 se ve městě Vimperk konalo setkání ekologických aktivistů, před kterým vystoupil poslanec Bundestagu z německých Zelených Milan Horáček a ekolog a signatář Charty 77 Ivan Deimal . Dříve se různé ekologické komunity a spolky sdružovaly v Ekologickém sdružení, které plánovalo postupnou transformaci na Československou Stranu zelených. Podle několika zdrojů vznik strany před listopadem 1989 zmařili příslušníci státní bezpečnosti . [2]

Strana byla založena během sametové revoluce 9. prosince 1989, ale oficiálně byla zaregistrována 3. února 1990, ustavující sjezd strany se konal 17. února 1990 v Brně. Na sjezdu vznikly tři bloky (český, moravský a slovenský), později vznikl i pražský blok.

V prvních svobodných parlamentních volbách v červnu 1990 strana nedokázala překonat pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Na podzim téhož roku strana neuspěla v komunálních volbách, kromě Ústí nad Labem , kde její kandidáti kandidovali společně s OF a Listinou demokratické dohody. Blok získal 45 % hlasů a členové Strany zelených získali post místostarosty města, post hejtmana v okrese Neštěmice a post zástupce hejtmana v okrese Ústí nad Labem-gorod. V Praze se strana umístila na třetím místě (po OF a HRC ) a získala 9 křesel v městském zastupitelstvu.

V parlamentních volbách v červnu 1992 vstoupila strana do koalice se Zemědělskou stranou ( česky Zemědělská strana ) a Československou stranou socialistickou ( československá strana socialistická ), která dostala název Liberálně sociální unie. V rámci koalice získala Strana zelených 3 mandáty ve Federálním shromáždění a 3 mandáty v České národní komoře. Již v listopadu 1993 však celostátní výbor strany odhlasoval vystoupení strany z koalice.

Na sjezdu strany v září 1992 a v prosinci 1994 byl předsedou strany zvolen poslanec Jaroslav Vlček, který však v říjnu 1995 se svými dvěma náhradníky rezignoval a přešel do ČSSD . Spolu s nimi ze strany odešla většina členů. Novým předsedou strany byl zvolen Emil Zeman, který v této funkci setrval až do roku 1999.

V červnových parlamentních volbách 1996 se strana nemohla zúčastnit kvůli nesplacené kauci. V parlamentních volbách v červnu 1998 získala strana 1,12 % hlasů. V parlamentních volbách v červnu 2002 získala strana 2,36 % hlasů.

"Dark Green Coup" (2002-2006)

V parlamentních volbách v červnu 2002 získala strana 2,36 % hlasů, a to i díky nevládním ekologickým organizacím, jako je Brandýský fórum . Brzy se ukázalo, že vedení strany hodlá převážnou část veřejných financí za hlasy ve volbách zaplatit hlavnímu manažerovi strany, který většinu volební kampaně financoval z vlastních prostředků. Poté vyhlásil ekologický aktivista a šéfredaktor Českých literárních novin Jakub Patochka akci Zelená padesátka, později známou jako Dark Green Challenge. [3] Účelem akce bylo získat do Strany zelených mnoho lidí z ekologických iniciativ, aby se změnil politický styl a směřování strany. Počet členů strany se za rok ztrojnásobil, z 250 na 750, a ve straně se objevilo mnoho českých osobností, např.: Petr Uhl , Ivan Deimal, Karel Yeh, Fedor Gal a další. [4] V dubnu 2003 byl na mimořádném sjezdu strany zvolen novým předsedou iniciátor „revoluce“ Jan Beránek. Nové vedení strany jednalo s bývalým ministrem životního prostředí v Toszovského vládě Martinem Buršíkem o tom , aby se stal lídrem strany v prvních českých volbách do Evropského parlamentu v roce 2004. Dohodnout se ale nepodařilo a lídrem voleb se pak stal Jan Patochka. Strana získala ve volbách do Evropského parlamentu 3,16 % hlasů a nepodařilo se jí překonat pětiprocentní hranici pro získání mandátů.

Uvnitř strany se postupně vytvořily dvě protichůdné frakce: stoupenci předsedy Beránka a jeho odpůrci, kteří obviňovali vedení strany z autoritářských a sektářských praktik a kritizovali radikalismus politického programu Patočkovy Vize ekologické demokracie ( Vize ekologické demokracie ). [5] Protipředseda Beránek frakce vydal koncem listopadu „Prohlášení demokratů ve Straně zelených“ a „Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů ve Straně zelených“. Vedení strany tuto kritiku odmítlo a označilo ji za nepodloženou. Na začátku roku 2004 někteří demokraté, kteří podepsali Deklaraci, založili otevřenou platformu Strany zelených pro demokratizaci vnitřního stranického života, která byla formálně rozpuštěna před stranickým sjezdem. [6]

V září 2004 mohl být předseda strany Jan Beránek znovu zvolen předsedou strany. Vnitrostranická opozice se shromáždila kolem postavy Martina Bursíka . Na mimořádném sjezdu strany v září 2005 se již Jan Beránek nepokoušel o zvolení do funkce předsedy a novým předsedou strany byl zvolen Martin Bursík. Poté ze strany odešlo několik desítek příznivců Beránka a Patochky a na konci roku 2005 vytvořilo politické hnutí Zelení, které se však do politického života země příliš nezapojovalo a v lednu 2017 bylo rozpuštěno. Sjezd také rozhodl, že se strana zúčastní nadcházejících parlamentních voleb sama a nebude vytvářet koalici s liberálními stranami, jak navrhl Beránek.

Volby 2006

V polovině února 2006 začaly předvolební průzkumy ukazovat, že strana dosáhla pětiprocentní hranice pro průchod dolní komorou parlamentu. Tato událost vyvolala široký zájem o stranu mezi médii a nárůst podpory od nerozhodnutých voličů. V dubnu většina průzkumů veřejného mínění ukázala, že 10 % až 11 % voličů je připraveno volit stranu. Předseda Bursík uvedl, že cílem strany by mělo být dvouciferný výsledek ve volbách.

V květnu 2006 bývalý prezident Václav Havel podpořil Stranu zelených a konkrétně středočeské kandidáty Mateje Stropnického a Danielu Matejkovou. [7] Podporoval také pražské vůdce Bursíka a Katerynu Jacques. [osm]

V parlamentních volbách v červnu 2006 strana získala 6,29 % hlasů, což jí umožnilo vstoupit do parlamentu a byl to nejlepší výsledek strany v parlamentních volbách od jejího založení. [9]

Účast ve vládě Mirka Topolánky (2006-2009)

Poté, co první vláda Mirka Topolánky nezískala důvěru parlamentu, prezident Václav Klaus znovu pověřil Topolánka sestavením vlády, do které již byli pozváni zástupci KDU-ČSL a Strany zelených. [10] 28. prosince byla podepsána koaliční smlouva, podle níž se měl předseda strany Martin Bursík v nové vládě stát ministrem životního prostředí, Jamila Stehlíková ministryní pro lidská práva a práva menšin a nestraník Karel Schwarzenberg ministr zahraničních věcí. Novou vládu jmenoval prezident 8. ledna 2007 . [jedenáct]

Vnitrostranický konflikt

Po vstupu strany do středopravé vlády Mirka Topolánky se ve straně začaly formovat dvě frakce - frakce podporující toto rozhodnutí ( Zelení liberálové ) a odpůrci (Levice). Ti, kteří podporovali účast ve vládě, tvrdili, že kvůli účasti ve vládě by se program strany lépe realizoval, než kdyby byla strana v opozici se 6 poslanci. Kritici naopak uvedli, že program Strany zelených by byl lépe realizovatelný, kdyby strana podpořila vládu ČSSD . Konflikt eskaloval v parlamentní frakci Strany zelených, která frakci rozdělila napůl.

Frakce se také rozdělily kvůli sporu o rozdělení moci uvnitř strany. Frakce předsedy Bursíka chtěla omezit roli a pravomoci republikové rady strany, která dlouho fungovala spolu s předsednictvem strany jako druhé mocenské centrum. Navrhli reformovat radu po vzoru výkonného výboru ODS nebo ústředního výkonného výboru ČSSD a zrušit přímou volbu některých členů sjezdem strany. Druhá strana naopak požadovala zachování stávajícího rozsahu vnitrostranické demokracie a případné posílení o kolektivní předsednictví strany.

Výsledky voleb

Volby v Československu (1990–1992)

Sněmovna lidu Federálního shromáždění

Rok	Hlasování		Mandáty		Vláda
	Množství	%	Množství	±
1990	224 432	3.1	0/150	▼ 2	Neprošel
1992	v rámci LSU		2/150	▲ 2	opozice

Sněmovna národů Federálního shromáždění

Rok	Hlasování		Mandáty		Vláda
	Množství	%	Množství	±
1990	248 944	3.4	0/150		Neprošel
1992	v rámci LSU		1/150	▲ 1	opozice

Volby do České národní rady

Rok	Hlasování		Mandáty		Vláda
	Množství	%	Množství	±
1990	295 844	4.1	0/150		Neprošel
1992	v rámci LSU		3/150	▲ 3	opozice

Volby v České republice

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Rok	Hlasování		Mandáty		Vláda
	Množství	%	Množství	±
1996	Nezúčastnil se		0/200	▼ 3	Neprošel
1998	67 143	1.12	0/200	▬	Neprošel
2002	112 929	2.36	0/200	▬	Neprošel
2006	336 487	6.29	6/200	▲ 6	Ano
2010	127 831	2.44	0/200	▼ 6	Neprošel
2013	159 025	3.19	0/200	▬	Neprošel
2017	74 335	1.46	0/200	▬	Neprošel
2021	53 343	0,99	0/200	▬	Neprošel

Volby do Senátu ČR

Rok	První prohlídka		Druhé kolo		Mandáty	Křesla v Senátu	+/-
	Hlasování	%	Hlasování	%
1996	21 146	0,8			0/81	0/81	▬
1998	7 803	0,8			0/27	0/81	▬
2000	850	0,1			0/27	0/81	▬
2002	2639	0,4			0/27	0/81	▬
2004	7 137	1,0	13 296	2.8	1/27	1/81	▲ 1
2006	50 508	4.7	8044	1.4	0/27	1/81	▬
2007	1 101	10.1			0/1	1/81	▬
2008	41 836	4,0			0/27	0/81	▬
2010	10 473	0,9			0/27	0/81	▼ 1
2012	18 391	2.1	10 756	2.1	1/27	0/81	▲ 1
2014	2092	15.8	4664	50.9	jedenáct	2/81	▲ 1
2014	37 078	3.6	22 275	4.7	27. 2	4/81	▲ 2
2016	18 798	2.1	12 565	3.0	1/27	4/81	▬
2018	1 818	0,2			0/27	3/81	▼ 1
2020	11 315	1.1	8085	1.8	0/81	1/81	▼ 2
2022	8 828	0,8			0/81	0/81	▼ 1

Volby do Evropského parlamentu

Rok	Hlasování		Změny		Mandáty	+/-
	Hlasování	%	Hlasování	%
2004	73 932	3.16	První		0/24	První
2009	48 621	2.06	▼ 25 311	▼ 1.10	0/22	▬
2014	57 240	3,77	▲ 8 979	▲ 1,71	0 / 21	▬
2019	276 220	11,65	Koalice s TOP 09 a STAN		0 / 21	▬

Logo strany

• Logo strany (2006–2017)

• Logo party (2017–2022)

• Logo party (2022)

• Logo strany od roku 2022

Poznámky

1. ↑ Rovnou daň nepřijmeme, tvrdí Martin Bursík - iDNES.cz . Získáno 12. července 2021. Archivováno z originálu dne 12. července 2021. (neurčitý)
2. ↑ Kostrbatá historie zelených | Tyden.cz . Získáno 13. července 2021. Archivováno z originálu dne 13. července 2021. (neurčitý)
3. ↑ Jak Strana Zelených svlékla starou kůži . Získáno 13. července 2021. Archivováno z originálu dne 13. července 2021. (neurčitý)
4. ↑ Pavel Pecinka: Boj o moc, pro změnu v zeleni | Listy . Získáno 13. července 2021. Archivováno z originálu dne 13. července 2021. (neurčitý)
5. ↑ Politický program: Vize ekologické demokracie - Archív: Strana zelených
6. ↑ Pavel Šaradín: Spor u zelených? | Listy . Získáno 13. července 2021. Archivováno z originálu dne 13. července 2021. (neurčitý)
7. ↑ Havel se před volbami otevřeně přihlásil k zeleným - iDNES.cz . Získáno 14. července 2021. Archivováno z originálu dne 14. července 2021. (neurčitý)
8. ↑ Havel písemně podpořil zelené - Lidé: Strana zelených
9. ↑ Celkové výsledky hlasování | volby.cz _ Získáno 15. července 2021. Archivováno z originálu dne 15. července 2021. (neurčitý)
10. ↑ Předseda občanských demokratů Topolánek zve do své vlády křesťanské demokraty a zelené | Radio Prague International . Získáno 15. července 2021. Archivováno z originálu dne 15. července 2021. (neurčitý)
11. ↑ Prezident oficiálně jmenoval novou vládu ČR | Radio Prague International . Získáno 15. července 2021. Archivováno z originálu dne 15. července 2021. (neurčitý)

Politické strany České republiky
Moderní parlamentní strany	ANO 2011 (72-5-6) Občanská demokratická strana (34-23-4) Česká pirátská strana (4-2-3) Svoboda a přímá demokracie (20-0-2) Česká strana sociálně demokratická (0-1-0) Komunistická strana Čech a Moravy (0-0-1) CDU- ChNP (23-12-2) TOP 09 (14–6–2) STAN (33-17-1) Ředitelé pro Liberecký kraj (0—2—0) Senátor 21 (0-4-0) Zdarma (0–1–0)
Současné neparlamentní strany	Liberálně ekologická strana ČR Strana práv občanů Strana vlastníků České republiky českou suverenitu Labouristická strana sociální spravedlnosti Česká koruna Koalice pro republiku - Republikánská strana Národní socialisté – levice 21. století národní demokracie Česká strana národně sociální Hlas Evropa společně SNK Evropští demokraté Strana zelených
Historické večírky	Agrární strana Vlaika Občanské fórum Komunistická strana Československa národně demokratická strana Československa Staročeši Národní strana Národní strana volnomyšlenkářů Polská lidová strana Úsvit přímé demokracie veřejné záležitosti Labour Party (zakázaná)
v závorkách je uveden počet křesel v dolní komoře parlamentu , v horní komoře a v Evropském parlamentu

Evropská strana zelených
Osobnosti	Jacqueline Kremer Monica Frassoniová Philip Lamberts Daniel Cohn-Bendit Rebecca Harmsová
Členské strany	Zelení – zelená alternativa (Rakousko) zelení (Albánie) zelení (Belgie) Ecolo (Belgie) Strana zelených (Bulharsko) Strana zelených Anglie a Walesu (UK) Skotská strana zelených (UK) Zelení demokraté (Maďarsko) Union 90 / Zelení (Německo) Ekologická zelená (Řecko) zelení (Gruzie) zelení (Irsko) Zelení (Španělsko) Zelená iniciativa pro Katalánsko (Španělsko) Zelená federace (Itálie) zelení (Kypr) Lotyšská Strana zelených Zelení (Lucembursko) Demokratická alternativa (Malta) Ekologická strana zelených (Moldavsko) Zelení (Nizozemsko) Zelená levice (Nizozemsko) Ekologická strana zelených (Norsko) Strana zelených (Polsko) Strana zelených (Portugalsko) Zelená alternativa (Rusko) zelení (Rumunsko) Zelení (Slovensko) Strana mládeže Slovinska Strana zelených Ukrajiny Green Union (Finsko) zelení (Francie) Strana zelených (Česká republika) Zelení (Švýcarsko) Strana zelených (Švédsko) Strana zelených (Estonsko)
Pozorovatelské večírky	Ázerbájdžánská Strana zelených Zelení z Andorry Běloruská Strana zelených zelení (Bulharsko) LMP – Strana zelených Maďarska Socialistická lidová strana (Dánsko) Zelená unie Ruska zelení (Srbsko) zelení (Turecko) Zelený seznam (Chorvatsko)

V sociálních sítích	Cvrlikání Facebook Instagram
Foto, video a zvuk	Youtube