Přechod na pravostranný provoz v Československu probíhal v letech 1938-1939. Do roku 1938 byl v Československu provozován levostranný provoz . V roce 1925 Československo přijalo Pařížskou úmluvu z roku 1909 a zavázalo se „v přiměřené době“ změnit provoz na pravostrannou [1] [2] . V roce 1931 se vláda rozhodla provést přechod nejpozději o pět let později, ale nestalo se tak [1] [2] . Hlavními překážkami byly finanční náklady a široký odpor k rozhodnutí vlády ve venkovských oblastech. V listopadu 1938 československý parlament definitivně rozhodl o realizaci přechodu na pravostranný provoz od 1. května 1939 [2] .
15. března 1939 byla česká část země okupována nacistickým Německem a přeměněna na německý Protektorát Čechy a Morava ( německy: Protektorat Böhmen und Mähren ), což urychlilo přechod na pravostranný provoz. Na některých místech prošel ve stejný den (např. v Ostravě ), zbytek protektorátního území změnil strany 17. března a vedení Prahy trvalo přechod ještě několik dní a provedlo jej v březnu. 26 [1] [2] .
Tramvajová infrastruktura v Praze byla v listopadu 1938 změněna na pravostranný provoz. V posledních dnech před přechodem se denně tiskly jeho připomínky v novinách, v ulicích a tramvajích se objevovaly velké varovné zprávy. Řidiči se rychle adaptovali na novou stranu silnice - počet dopravních nehod byl malý a zemřel pouze jeden člověk: devětačtyřicetiletého Josefa Lhotského srazila tramvaj v Kobylisích , když vstoupil do vozovky, zapomněli, že tramvaje už jedou na druhé straně silnice [2] .
Na Slovensku byl pravostranný provoz zaveden nařízením vlády autonomního Slovenska v Česko-Slovensku na konci roku 1938. Autobusy v hlavním městě Bratislavě byly přizpůsobeny novému provozu v roce 1939 a poslední silnice na Slovensku přešly na nový systém v letech 1940-1941 [1] .
Území, která jsou v současnosti jižními pohraničními regiony Slovenska, byla tehdy součástí Maďarska (podle podmínek První vídeňské arbitráže ), a proto přešla na konci roku 1941 spolu se zbytkem Maďarska na pravostranný provoz.
Po mnoho let se na některých železničních tratích v Československu jezdil také levostranný provoz, i když v roce 1851 byl přijat zákon nařizující pravostranný provoz. Podle historika Pavla Schreyera důvody pro zavedení levostranného provozu na některých tratích nejsou známy, ale je docela možné, že se Československo inspirovalo příkladem Švýcarska nebo Francie, kde se levostranný provoz na železnici stále používá [ 3] . V České republice byla stálou výjimkou soukromá společnost KFNB (Kaiser Ferdinands-Nordbahn), na kterou se na rozdíl od státních drah v té době plně nevztahovala současná legislativa. Na trase z Prahy do Benešova byl od roku 1905 až do konce 40. let 20. století provoz v levostranném provozu, jako na trati mezi Chomutovem a Chebem , kde byl v roce 2006 přestavěn poslední levostranný dopravní úsek. Do roku 2009 byl takový provoz na úseku trasy Bohumín - Petrovice u Karvinė . Poslední českou železniční tratí s levostranným provozem byla tzv. "Ferdinandka" [3] , dálnice Břeclav -Bogumin, kde byl zpočátku provoz pravostranný, poté byl od roku 1872 zaveden levostranný provoz a pravo- ruční provoz byl obnoven 9. prosince 2012 [4] [3] .