Aplikovaná hudba

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 14. února 2022; kontroly vyžadují 5 úprav .

Užitá hudba - hudba , která nefunguje jako soběstačná entita, ale plní některé utilitární společenské funkce - doprovod obřadů a kultů, vojenských pochodů a světských tanců, zábavy, terapie atd. Pojem "užitá hudba" ( německy:  angewandte Musik ) je v kontrastu s pojmem "čistá hudba" ( německy:  reine Musik ).

Stručný popis

Ve starověkých kulturách (včetně folklóru ) se hudba používala převážně v přírodě, doprovázela rituály , tanec, kolektivní pracovní akce (například pracovní písně). V evropské tradiční kultuře plnila hudba aplikované úkoly v církevní kultuře i v rámci různých obřadů.

Od 19. století dominovaly v aplikované hudbě různých úrovní městské kultury zábavní žánry ( salonová hudba , taneční hudba , hit , cikánská romance atd.)

V polovině 20. století vznikla móda tzv. „zvukový design“. Prvním vyhledávaným produktem tohoto druhu byla hudba na pozadí : stálá doprovodná hudba pro továrny/kanceláře (s uvedeným cílem zvýšit produktivitu) a nákupní centra (s cílem přilákat návštěvníky a zvýšit tržby). Hudební doprovod v průmyslových dílnách, čekárnách, supermarketech a dalších institucích 21. století je vybírán pro určité, specifické účely a je považován za tzv. „zvukový design“.


Panoráma typů moderní funkční/aplikované hudby je široké. Kromě zábavné taneční hudby, hudebních narážek rozhlasových stanic a reklamních znělek zahrnuje již zmíněný „zvukový design“. Funkční hudba zahrnuje také některé druhy hudby v divadle a kině , které plní čistě ilustrativní úkoly a nenesou samostatný umělecký obraz . Zejména ve filmovém průmyslu, v televizi, v reklamě je aktivně využívána produkční hudba (jako součást tzv. produkčních knihoven). Za zmínku stojí žánry „ hudba do výtahu “ nebo „ lounge music “, kde místo aplikace, funkce hudby (pro výtahy, resp. výtahy, resp. salonky) jsou popsány již v názvu žánru.

Funkční hudba

v Německu od 70. let 20. století. termín "užitá hudba" ( angewandte Musik ) je preferován před pojmem " funkční hudba " ( funktionale Musik ) [1] . „Angewandte Musik“ a její pandanus „reine Musik“ (čistá hudba) jsou moderními německými učenci považováni za součást „zastaralé“ estetiky 19. století. a na tomto základě ve „vážném“ kontextu neobvyklém. Významní skladatelé, muzikologové a sociologové ( P. Hindemith , H. Eisler , K. Weill , P. Netl, T. Adorno ) používali ve 20. a počátkem 30. let ve významu užité hudby slovo „Gebrauchsmusik“ (z hl. sloveso gebrauchen „používat“), které vědci XXI století. také považován za zastaralý. A konečně významný německý muzikolog G. Besseler použil přibližně stejný význam (od 40. let 20. století) s pojmem „Umgangsmusik“ (doslova „hudba všedního dne“) a postavil jej do kontrastu s „Darbietungsmusik“ (od darbieten – představovat nebo) - hudba určená výhradně k poslechu. Diskuse o autonomní a funkční hudbě vrcholily v 50. a 70. letech 20. století. Podle jednoho z autoritativních účastníků těchto diskuzí G.G. Eggebrecht , koncept autonomní hudby nedává smysl sám o sobě, ale pouze v binární opozici („polarizaci“) s funkční hudbou. Z tohoto důvodu Eggebrecht obě prohlašuje za „historické kategorie“ (historische Kategorien) [2] .

Tento názor potvrzuje i K. Dahlhaus :

Jasné rozlišení mezi autonomní hudbou a opačným konceptem funkční hudby je obtížné, protože méně „hmatatelné“ úkoly lze připsat funkcím, které jsou vykonávány díky hudbě (jako je doprovod k tanci nebo bohoslužbě); patří mezi ně například komunikační, etická, reprezentativní, zábavná, vzdělávací funkce hudby... Abychom byli extrémně ostrí, můžeme říci, že autonomní hudba vůbec neexistuje.

Diskuse o funkční a autonomní hudbě – zejména v souvislosti s diskusí o tzv. hudebním obsahu neboli „hudební sémantice“ – neustávají dodnes. Hranice mezi funkční a autonomní hudbou zřejmě zůstane navždy neostrá, protože u mnoha hudebních děl nelze stanovit (fixovat spolehlivým experimentem) "nehmotnou" funkčnost.

Literatura

Poznámky

  1. ↑ Viz nejnovější (2017) sbírka článků o funkční hudbě, kterou upravil G. Rötter.
  2. ↑ Eggebrecht HH Was ist funktionale Musik // Archiv für Musikwissenschaft 30 (1973), S.7. St Dahlhaus: „Die Bedeutung, die die Wörter „autonom“ und „funktional“ zunächst... in der musikästhetischen Umgangssprache hatten, scheint durchaus unverfänglich zu sein. Muž bezeichnet... Hudba jako "funkční", wenn sie einen äußeren Vorgang -- eine liturgische Handlung, einen reprezentativní Akt, ein Bankett nebo einen Tanz -- begleitet steh und stützt, dagegen als "fürncht und" ihrer selbst willen gehört werden soll...“ (Dahlhaus C. Was ist autonome Musik, Sp. 618).
  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie