Rim Sin

Rim-Sin (Ri-im- d EN + ZU, lit. "Taurus [boha] Sin " ) - král Larsy , král Sumeru a Akkadu , vládl přibližně v letech 1823  - 1763 př. Kr. E.

Nejmladší syn Kudurmabuga .

Raná léta vlády

Rim-Sin nastoupil na trůn v mladém věku a nejprve za něj vládl jeho otec . První roky jeho vlády byly věnovány pouze ekonomické činnosti, ale poté, co vstoupil do věku Rim-Sin, začal prosazovat aktivnější vojenskou politiku a zvětšovat majetek Larsy .

V roce 1809 př.n.l. E. znovu obsadil Pi-Naratim a v roce 1808 př. Kr. E. porazil velkou koalici namířenou proti němu, sestávající z Uruku , Isinu , Babylonu , Rapikum a některých kmenů Sutianů, a v bitvě zajal uruckého krále Iradanena . Poté v roce 1803/02 př.n.l. E. dobyl Kisuru a Uruk ( Uruku až do konce jeho nezávislosti vládl jistý archivář Anam ), čímž pro Larsu uvolnil celý tok Eufratu od Nippuru až po ústí. Dobyl také město Der na hranici Elamu . Předpokládá se, že Rim-Sin byl v této válce spojencem Rim- Anuma , krále Malgia .

Nom Lagash celou tu dobu zůstal pevně v moci Rim-Sina, mimochodem zde nařídil stavbu chrámu ve městě E-Ninmar . Od roku 1801 př.n.l E. Rim-Sin přijal zbožštění během svého života (božské pocty byly dříve vzdávány jak jeho bratrovi, tak jemu samotnému v Nippuru , podle isinské tradice, ale tento zvyk se dříve nerozšířil do dalších měst Larsa . [1]

Podrobení Isinu

V roce 1800 př.n.l. E. došlo k potyčce mezi Larsou a Babylonem . Babylonský král Sin-muballit tuto bitvu zřejmě prohrál a zdá se, že se spojil s Rim-Sinem proti Isinovi . V roce 1797 př.n.l. E. Sin-muballitovi se podařilo, i když na krátkou dobu, dobýt Isin , ale brzy získal své hlavní město zpět isinský král Damik-ilish . Mezitím začal Rim-Sin postupně dobývat isinské opevnění jedno po druhém a nakonec v letech 1794  - 93 př.nl. E. Isin byl nakonec vzat . Král Rim-Sin, který měl obzvláště v oblibě neobyčejně pompézní datovací formule, je nyní okamžitě opustil a vedl od nynějška považovat zajetí Isinu za trvalou éru (tedy událost, od které se počítá roky), takže o dalších událostech jeho vlády víme mimochodem velmi málo. Rim-Sin opakovaně zdůrazňoval, že nezotročil lid Isinu ; připojili se pouze ke sjednocenému státu Sumer a Akkad . Spolu s Isinem šel do Larsy zřejmě i sousední pan Kazallu .

Tak (protože Malgium a Eshnunna mohly být považovány za vnější mezopotámská království) v Dolní Mezopotámii , kromě Larsy , zůstalo pouze království Babylon v jeho severní části , pětkrát menší na plochu než Larsa . Babylonští králové Apil-Sin a Sin-muballit proto pilně posilovali své hranice. [2]

Válka s Hammurabim

V roce 1787 př.n.l. E. nový babylonský král Hammurabi se rozhodl zaútočit na Larsu . Isin a Uruk byli vzati ; babylonská armáda stála jeden pochod od hlavního města Řím-Sin. Příští rok však již byly nepřátelské akce mnohem blíže k Babylonu než k Larse , na březích řepného kanálu ( Id-shumundar ), vykopaného na příkaz Apil-Sina , Hammurabiho dědečka , a tudíž ne na řece. území království Larsa . Poté je mezi Babylonem a Larsou na dlouhou dobu nastoleno příměří.

Během elamské ofenzívy do Mezopotámie (1765-1764) Hammurabi naléhavě vyslal velvyslance do Larsy, aby vyjednali obrannou alianci mezi oběma královstvími. Kritická situace, ve které se Babyloňané ocitli, dobře popisuje Yarim-Addu, který byl v té době hlavním vyslancem království Mari u dvora Hammurabi:

„Nepřátelská armáda zřídila tábor ve městě Upi a nyní je tam. Hammurabiho milice se seřadily naproti a čekaly na bitvu. Hlídají se navzájem. V den, kdy jsem poslal tento tablet svému pánovi, Hammurabi oznámil všeobecnou mobilizaci ve své zemi. K osvobozeným otrokům povolal armádu tamkarů a všech ostatních mužů a udržuje je připravené. Aby [získal] další armádu, poslal své vysoce postavené hodnostáře do Rim-Sinu. Neustále, každý den, jsou jeho velvyslanci posíláni do Mashkan-shapir. Ale do dnešního dne jsem nedostal zprávu o příchodu této armády. Po této své tabulce napíšu svému pánovi úplný popis toho, co jsem se dozvěděl."

Nakonec se diplomaté vyslaní do Larsy vrátili s Rim-Sinovou odpovědí. Ve svém prvním dopise Zimri-Limovi to Yarim-Addu vyjádřil spíše optimistickým tónem:

"Rim-Sin napsal Hammurabimu takto: "Moje jednotky jsou připraveny v mé zemi. Ať jsou vaše jednotky připraveny i ve vaší zemi! Pokud na vás nepřítel zaútočí, moje jednotky a mé lodě se k vám připojí. Pokud mě nepřítel napadne, pak nech své jednotky a své lodě, aby se ke mně připojily!" Zde je to, co napsal Rim-Sin Hammurabimu. Jejich jednotky se ale zatím nepřipojily. Ještě jsem svému pánovi neposlal úplnou zprávu o této záležitosti.

Krátce poté poslal Yarim-Addu svému pánovi přesnější zprávu:

"Tady je zpráva, kterou přinesli: "Poslouchal jsem, co stále píšete o jednotkách, ale podle mých informací má nepřítel v úmyslu zaútočit na jinou zemi. Proto jsem vám neposlal své jednotky. Moje jednotky jsou však připraven. Pokud má nepřítel v úmyslu jít proti vám, mé jednotky vám přijdou na pomoc, a pokud má nepřítel v úmyslu jít proti mně, ať mi vaše jednotky přijdou na pomoc!“ Tohle napsal Rim-Sin Hammurabimu."

Je zřejmé, že oba dokumenty odkazují na stejný dopis Rim-Sina Hammurabimu, ale pokud lze z prvního textu usoudit, že král Larsy byl skutečně připraven uzavřít obrannou alianci, druhý dokument ukazuje, že ve skutečnosti a nehnul prstem, aby tuto myšlenku realizoval, přičemž své odmítnutí podložil přitaženou záminkou. Důvod, proč se Rim-Sin nepřidal k anti-Elamské koalici, není jasně vyjádřen v žádném dokumentu, ale je známo, že jeho rodina byla nějak spojena s Elamem; Rim-Sinův otec a děd dokonce nesli elamská jména.

Rim-Sin byl tedy jediným mezopotamským vládcem, který se nezúčastnil boje proti Elamitům. Vítězství Hammurabiho a jeho spojenců na něj také neudělalo velký dojem; jeho nájezdy na babylonské území jen přibývaly. Zmínku o této situaci najdeme v dopise od Hammurabiho:

„Hle, muž z Larsy (= Rim-Sin) způsobil zlo mé zemi prostřednictvím loupeže. Poté, co velcí bohové vyrvali drápy Elamitů z této země, projevil jsem mnoho přízně muži z Larsy, ale on mi na oplátku nepřinesl nic dobrého.

Fall of Larsa

Nakonec v roce 1764 př. E. Hammurabi, moudrý se zkušenostmi a který do té doby vyhrál řadu vítězství nad sousedními státy a kmeny, znovu přesunul svou armádu proti Rim-Sinovi. Dobytí Larsy proběhlo ve dvou etapách. Nejprve jednotky Babyloňanů a jejich spojenců dobyly město Mashkan-shapir , jakousi severní bránu Larsy. Teprve poté začalo obléhání hlavního města.

Projev, kterým Hammurabi oslovil jednotky vyslané proti Mashkan Shapirovi, je v mnoha ohledech překvapivý. Na jedné straně babylonský král oznámil svým vojákům, že jsou proti křivopřísežnému městu, „které porušilo přísahu se Šamašem a Mardukem“ : šlo tedy o svatou válku, která byla vedena se souhlasem bohů. Na druhé straně, Hammurabi kázal milosrdenství; očividně chtěl, aby se Mashkan-shapir vzdal bez boje, pouze při pohledu na babylonské jednotky. Ze stejného dopisu vidíme, že Rim-Sinův bratr, stejně jako tři vysoce postavení vojenští vůdci a armáda několika tisíc lidí, byli zavřeni v Mashkan-shapir.

Zdá se, že Mashkan-shapir se vzdal bez boje, prostřednictvím vyjednávání. V prologu svých zákonů o sobě Hammurabi mluví takto:

"Pán králů, v bitvě, které nikdo neodolá, ten, kdo dal život městu Mashkan-shapir a dal hojně napít Emeslamu (hlavnímu městskému chrámu zasvěcenému bohu Nergalovi.")

Testy z Mari nám neumožňují přesně stanovit datum zajetí Mashkan-shapir (stejně jako celé severní části království Rim-Sin). Je však možné poznamenat, že texty z Nippuru začínají datovat roky Hammurabiho od konce čtvrtého měsíce 30. roku a dokumenty z Isinu od poloviny pátého měsíce, což naznačuje zřízení Hammurabiho autority v roce tato centra, dříve podřízená Rim-Sinovi. Je tedy vhodné předpokládat, že po dobytí Mashkan Shapir byla významná část království Larsa pod kontrolou Babyloňanů.

Poté, co padl Mashkan-shapir, obyvatelstvo regionu přešlo na stranu dobyvatele a dokonce se mu podařilo připojit se k jeho armádě. Nezapomeňte, že mezi Mashkan-shapir a Larsa existovalo dlouhodobé nepřátelství: najednou bylo město anektováno králem Larsa Nur-Adad (1866-1850) a během doby Varad-Sin (1835 -1823) Mashkan-shapir bylo potlačeno povstání.

Pak Hammurabi zahájil obléhání Larsy.

"Jakmile dobyl Mashkan-shapir, celá země Jamutbal křičela na Hammurabiho: "Ať žije můj pane!" Armáda Yamutbala stála v jednom táboře s armádou Hammurabi. Hammurabi vedl tyto jednotky a zahájil obléhání Larsy.

Toto obléhání trvalo asi šest měsíců. Babylonská armáda, posílená o „osvobozeného“ Jamutbala, nebyla jedinou silou, která Larsu obléhala. Na žádost Hammurabiho poslali někteří z jeho spojenců své vojáky. Takže král Malgium byl schopen přidělit tisíc vojáků. Zimri-Lim , král Mari , také spěchal poslat několik tisíc mužů pod velením jednoho z jeho generálů jménem Zimri-Addu. Některé informace o obléhání jako takovém můžeme získat z dopisů, které členové této výpravy poslali Mari. Jeden z dopisů hovoří o věžích a beranidlech , další zmiňuje práce započaté podle rozkazu Hammurabiho na stavbě zemního náspu. Máme zprávy o některých pozoruhodných incidentech, které se odehrály během tohoto dlouhého obléhání. Takže zprávy zaslané Rim-Sinovi králem Qatny byly zachyceny Babyloňany, kteří měli podezření, že tyto dopisy by mohly být o vojenské pomoci. Ve stejné době se Zimri-Lim dostal k příběhu o tom, jak byl Hammurabi potěšen, když se dozvěděl o smrti sukkala; pověst se však ukázala jako přehnaná – vládce Elamu byl jen vážně nemocný. Existuje mnoho náznaků, že obléhání Larsy trvalo mnohem déle, než babylonský král předpokládal.

Nakonec Larsu vzali; město vyčerpalo dostupné zásoby obilí. Od konce Ellulu ( srpen  - září ) 1763 př.n.l. E. existuje dokument o výdajích královského hospodářství města Larsa. Je z něj vidět, že letos za první polovinu roku (nebo o něco méně) v souvislosti s válkou vzrostly v Lars náklady paláce na vydání královskému personálu 1,5krát a na skutečný palác potřeby klesly 6,5krát. Na druhou stranu pro nouzové potřeby při obléhání (zřejmě za měsíc) bylo ze zásob paláce odebráno více než za celý uplynulý rok, a to 26 000 litrů ječmene, a to je stále velmi málo, méně než měsíční dávka za 300 vojáků. Z toho je vidět, že z palácových rezerv byl během obléhání držen velmi malý oddíl (a když velký, tak na mizivou dávku). Rim-Sin zjevně podcenil nebezpečí obležení a nedodal dostatek zásob.

Jak dlouho se obležení zdržovali, není přesně známo, ale každopádně dokumenty začaly pocházet z doby vlády Hammurabiho v Kutalle nejpozději z Nisanu ( březen  – duben ) a v Larsu nejpozději ze Simana ( květen  - červen ) 1762 až n. E. . Nutno však podotknout, že od ulul (srpen - září) 1763 př. Kr. E. podle nisanu (březen - duben) 1762 př. Kr E. z těchto měst se k nám nedostal jediný dokument.

Dopis, který informuje Zimri-Lima o zprávách o Larsově pádu, je složen v poetickém stylu a neumožňuje znát přesné okolnosti Larsova pádu:

„Ačkoli jsem odvahu Chanitů viděl dříve, nikdy jsem ji u nich neviděl [v takovém rozsahu]. Dnes bůh mého pána kráčel před svými jednotkami a zlomil kopí padoucha a nepřítele. Město Larsa je obsazeno. Nebyla zde žádná škoda ani ztráta, kterou by bylo třeba nahradit. Vojska mého pána jsou v pořádku. Ať nepřichází v úzkosti. Máme se dobře. Ať se můj pán raduje!"

Další korespondent byl přesnější:

„Babylonská armáda vstoupila do Larsy a dobyla pevnost (možná královský palác). Stalo se to ráno. A Rim-Sin byl vyveden živý."

Hammurabi v názvu svého 31. ročníku popisuje vítězství nad Larsou takto:

„Rok, kdy král Hammurabi, věřící v Anu a Enlila, kráčel před svými jednotkami a vyšší moc, kterou mu dali velcí bohové, porazil vojska Jamutbaly, zotročil jejich krále Rim-Sina a přivedl obyvatele Sumeru a Akkad pod jeho vládou."

Rodina

Jsou známy tři manželky Rim-Sina, z nichž dvě (výjimečná skutečnost!) zanechaly své vlastní nápisy.

• Simat-Ishtar zmiňuje stavbu chrámu na počest Nin-egal (možná s odkazem na zasvěcení palácové kaple této bohyni).
• Rim-Sin-Shala-bashtash zasvětil dioritovou vázu Inanně a požádal bohyni, aby prodloužila život jejího manžela a dcery (kteří zřejmě trpěli vážnou oční chorobou).
• Beltani . Z ní k nám sestoupilo vepsané těsnění válce.

Je pozoruhodné, že žádná z těchto tří žen nebyla zvláště z královské rodiny, ačkoli dynastické sňatky v té době byly často používány k posílení již existujících politických aliancí nebo vytvoření nových.

Seznam datovacích vzorců od Rim-Sina

Poznámky

1. ↑ Dějiny starověkého východu. Původ nejstarších třídních společností a prvních center civilizace vlastnící otroky. Část 1. Mezopotámie. - S. 341.
2. ↑ Dějiny starověkého východu. Původ nejstarších třídních společností a prvních center civilizace vlastnící otroky. Část 1. Mezopotámie. - S. 341-342.

Literatura

• Historie starověkého východu. Původ nejstarších třídních společností a prvních center civilizace vlastnící otroky. Část 1. Mezopotámie / Edited by I. M. Dyakonov . - M .: Hlavní edice východní literatury nakladatelství Nauka , 1983. - 534 s. - 25 050 výtisků.
• Bottero J. et al. Rané civilizace Středního východu. Historie vzniku a vývoje nejstarších států na Zemi / Jean Bottero, Dietz Otto Edzart, Adam Falkenstein, Jean Verkutter; za. z angličtiny. A. B. Davydová, S. V. Ivanová. - M. : ZAO Tsentrpoligraf, 2016. - 447 s. — ISBN 978-5-9524-5202-2 .
• Ru J. Velké civilizace Mezopotámie. Starověká Mezopotámie: království Sumer, Akkad, Babylonia a Asýrie. 2700–100 našeho letopočtu před naším letopočtem E. / Per. z angličtiny. A. B. Davydová. - M. : ZAO Tsentrpoligraf, 2019. - 448 s. - ISBN 978-5-9524-5391-3 .
• Starověký východ a antika . // Vládci světa. Chronologické a genealogické tabulky o světových dějinách ve 4 sv. / Sestavil VV Erlikhman . - T. 1.
• Vládci Larsy, M. Fitzgerald, disertační práce Yale University, 2002

Slovníky a encyklopedie	Velký Rus Britannica (online)