Matthew Passion (Bach)

Matthew Passion ( německy :  Matthäus-Passion nebo Matthaeus Passion ), BWV 244 je duchovní oratorium J. S. Bacha pro sóla, dva sbory a dva orchestry. První vydání pašijí pochází z let 1727-29, druhé (které je základem všech moderních výkladů) - 1736. Celý název: lat.  Passio Domini nostri Jesu Christi secundum Matthaeum . Libreto H. F. Henrzi (Pikander) .

Pašije  jsou jedním z nejambicióznějších Bachových děl. Skládá se ze 78 částí [1] , včetně recitativů (včetně zpívání evangelia), árií , chorálů a sborů . Celková délka zvuku je cca 3 hodiny. Původně byla tato hudba určena pro luteránské bohoslužby, dnes se častěji hraje na koncertním pódiu. Matoušovy pašije jsou jedním z vrcholů Bachovy tvorby a světové hudební kultury jako celku.

Historie psaní

Bachovy pašije, neboli vášně, jsou díla pro sbor a orchestr na gospelové téma utrpení Krista , určená k provedení na Velký pátek v kostelech sv. Tomáše a sv. Mikuláše v Lipsku .

Je známo, že Bach napsal 4 nebo 5 pašijí, ale do dnešních dnů se zcela zachovaly pouze Matoušovy a Janovy pašije.

Za léta své kantorské služby Bach provedl více než dvacetkrát pašije, své i jiných autorů, přizpůsobil se možnostem lipských zpěváků a hudebníků. Hrály se v pátek pašijového týdne střídavě ve dvou kostelech. Bohoslužba začala asi ve dvě hodiny odpoledne, nejprve se zpívaly chorály, byla první část pašijí. Poté po páté hodině zazněla jejich druhá část, rovněž společně s chorály.

Matoušské pašije od J.S.Bacha byly poprvé provedeny v kostele svatého Tomáše ( německy  Thomaskirche ) v Lipsku na Velký pátek (11. dubna) 1727 [2] .

V roce 1736 je Bach zrevidoval a 30. března 1736 hrál znovu, tentokrát s použitím dvou varhan pro instrumentaci .

Matoušské pašije provedl Bach naposledy zřejmě v roce 1749. [3]

Struktura

Pašije byly napsány mnoha skladateli konce 17. století.

Stejně jako jiná barokní velikonoční oratoria i Bachova inscenace Matoušových pašijí ztvárňuje text kapitol 26 a 27 německého překladu Matoušova evangelia Martina Luthera ve formě pravidelného recitativu, zatímco árie , sbory a chorály představují poetickou reinterpretaci. událostí vylíčených v biblickém textu a dávají představu o pocitech hlavních postav ve formě lyrických monologů.

Z Bachových aktivit jako kantora u sv. Thomas sledoval dva rysy své inscenace Pašije.

Nejprve byly použity dva sbory, jako u motet , kterými obvykle začínaly nedělní bohoslužby.

Za druhé byly intenzivně využívány tradiční čtyřhlasé chorály - jak mezi áriemi, tak i jako sborové melodie ( lat.  cantus firmus ) ve velkých vícehlasých číslech, např. v "O Mensch, bewein dein' Sünde groß" v závěrečném sboru 1. věta (stejná hudba je použita v Bachových Svatojanských pašijích [4] ) a v úvodním sboru "Kommt, ihr Töchter, helft mir Klagen", ve kterém "soprán v ripienu " korunuje obrovské rostoucí drama vícehlasého a harmonického napětí . při provedení chorálových veršů „O Lamm Gottes, unschuldig“.

Vyprávění textu evangelia je provedeno tenorem "evangelisty" formou suchého recitativu , doprovázeného generálním basem ("basso continuo").

Sólisté obsazují role různých herců, a to i v recitativu: kromě Ježíše zazní také verše z Jidáše , Petra , dvou veleknězů , Piláta Pontského , Pilátovy ženy, dvou svědků a dvou služebných, i když je nemusí vždy nutně zpívat různí sólisté.

Stejní herci také pravidelně zpívají árie (se sbory nebo bez nich).

Dva duety zpívá dvojice sólistů zastupujících dvě osoby mluvící současně.

Existuje také několik míst s mnoha řečníky, které zpívá jeden nebo dva sbory.

Ježíšovy recitativy se vyznačují tím, že je vždy doprovází nejen „basso continuo“, ale také smyčcový kvartet využívající dlouhé natažené tóny, jako by vrhal nadpozemskou záři, což vytváří efekt často nazývaný „zvuk svatozář“ Ježíše. Jen poslední slova Ježíše na kříži , to jest: „Bože můj, Bože můj! Proč jsi mě opustil?" ( Mat.  27:46 ) se zpívají bez tohoto "nimbu".

Sestava účinkujících

• Personalizované vokály: Evangelista (tenor), Ježíš (bas), Jidáš (bas), Petr (bas), Pilát (bas), Pilátova žena (soprán), Velekněz (bas), 2 svědci (alt a tenor), 2 dívky (soprán), 2 služky (soprán).
• Sólový zpěv: soprán, alt, tenor, bas.
• Dva SATB sbory, sopránový sbor (soprán v ripienu ).
• Orchestrální nástroje: smyčce (2 housle sólové), 2 příčné flétny, 2 podélné flétny, 2 hoboje, hoboj d'amour, 2 hoboje da caccia, viola da gamba.
• Basso continuo (dva varhany, neboli varhany a cembalo).

Pro všechny sopránové party (sólisty a ripienisty) použil Bach chlapecké výšky [5] . V moderním provedení (včetně tzv. autentistů ) se pro sólové sopránové party uplatňují převážně ženské soprány, pro sborový part soprán v ripienu chlapecký sbor.

Esejový plán

V následující tabulce je ve druhém sloupci klasické číslování BWV a pro srovnání NBA (čísla se v autogramu nelepí). V posledním sloupci je uveden začátek textu každého čísla ( incipit ). Před naším letopočtem. = basso continuo , flétna = příčná flétna ( německy  Traversflöte ).

Různé typy tvarů jsou zvýrazněny příslušnými barvami legendy. Ve smíšených formách (například árie + chorál nebo sbor) je linka obarvena dvěma barvami.

Oživení

Matoušské pašije zazněly mimo Lipsko poprvé až 11. března 1829, kdy je Felix Mendelssohn představil veřejnosti v Berlíně . Dílo nebylo provedeno v původní podobě, ale v edici Mendelssohna, který originál zkrátil a přeinstrumentoval. Koncert měl obrovský úspěch. Hegel , který se koncertu zúčastnil , později Bacha nazval „velkým, opravdovým protestantem, silným a takříkajíc erudovaným géniem, kterého jsme se teprve nedávno naučili znovu plně ocenit“ [6] . Obnovení Matoušových pašijí od Mendelssohna přispělo k rozvoji zájmu o osobnost a dílo velkého skladatele, zejména o jeho velká díla.

V následujících letech Mendelssohnovo dílo pokračovalo v popularizaci Bachovy hudby a skladatelova sláva rostla. V roce 1841 připravil Mendelssohn novou verzi Matoušových pašijí, kde restauroval část dříve staženého materiálu. I v tomto vydání je však mnoho rozporů s originálem, odpovídajících estetice a hudební praxi éry romantismu. Mendelssohn přidal dynamiku a tempo , které u Bacha chybí. Hoboj d'amore a hoboj da caccia (lovecký hoboj), které zanikly v 19. století , nahradil klarinety. Mendelssohnovy recitativy doprovázela dvě violoncella a kontrabas. Varhany byly ponechány pouze v chorálech a některých áriích. Nakonec slavná altová árie „Erbarme dich“ Mendelssohn svěřila sopránu.

V roce 1850 byla založena „ Bachova společnost “ ( německy  Bach-Gesellschaft ), jejíž hlavní úkol – vydání kompletní akademické sbírky Bachových děl – byl dokončen do roku 1900.

Ve 20. století se Matoušské pašije dostaly do repertoáru mnoha významných dirigentů. Až do 80. let 20. století převládala představení v romantické interpretaci - s využitím velkých sborů a velkého symfonického orchestru, operních hlasů. Zvukové nahrávky v tomto stylu pořídili V. Mengelberg (1939), G. Ramin (1941, 1952), V. Furtwängler (1950, 1952, 1954), G. Sherchen (1953), K. Richter (1958, 1971 a ostatní, celkem 5 příspěvků), O. Klemperer (1961), L. Bernstein (1962), G. von Karajan (1972), H. Rilling (1978, 1994), G. Solti (1987), S. Ozawa (1997 ) a další

Od 80. let 20. století dodnes převažují provedení pašijí „historickým“ způsobem – používají se původní barokní nástroje nebo jejich rekonstrukce, na nástroje se používají speciální interpretační hmaty, zpravidla se zrychlují všechna tempa, „operní“ vibrato je zcela vyloučeno , jsou orchestry redukovány na velikost komorního souboru 1-2 nástroje na part apod. (podrobnosti viz Autenticita ). Zvukové nahrávky HIP pod vedením N. Arnoncourta (1970, 1981, 1985, 2000), F. Herreweghe (1984, 1998), J. E. Gardinera (1988), G. Leonhardta (1989), T. Koopmana (19952 , 1998). 2005), D. Fazolis (1995), F. Bruggen (1996), M. Suzuki (1999), S. Keiken (2009) a další.

V roce 1981 nastudoval choreograf John Neumeier stejnojmenné baletní představení na hudbu Umučení, ve kterém sám ztvárnil roli Ježíše Krista.

V roce 2010 dirigent Simon Rattle a americký operní režisér Peter Sellars provedli s Berlínskými filharmoniky poloscénické představení Matoušovy pašije [7].

Nejznámější árie

• 20. "Ich will bei meinem Jesu wachen"
• 39 [8] (v jiných zdrojích 47). "Erbarme dich"
• 42. Gebt mir meinen Jesum wieder!
• 52. "Können Tranen meiner Wangen"
• 60. "Sehet, Jesus hat die Hand"
• 65. "Mache dich, mein Herze, rein"

Poznámky

1. ↑ Podle rozdělení přijatého v katalogu Schmieder ( BWV ). Redakce Neue Bach-Ausgabe má 68 čísel. V autogramu není žádné číslování dílů.
2. ↑ Robin A. Leaver. Matoušovy pašije. Oxford skladatelští společníci: JS Bach / Malcolm Boyd. - Oxford: Oxford University Press, 1999. - 430 s.
3. ↑ Bach, Johann Sebastian . Grove's Dictionary of Music . Získáno 10. listopadu 2017. Archivováno z originálu 13. listopadu 2017. (neurčitý)
4. ↑ Ve znění z roku 1725.
5. ↑ Platen E. Johann Sebastian Bach. Die Matthäus-Passion. 2te Aufl. Kassel usw., 1997, S. 228.
6. ↑ Matthaus-Passion BWV 244 – dirigoval Christoph Spering Archivováno 3. února 2007 na Wayback Machine 
7. ↑ Matthaus-Passion BWV 244 - diriguje Simon Rattle . Bachovy kantáty . Získáno 10. listopadu 2017. Archivováno z originálu 10. listopadu 2017. (neurčitý)
8. ↑ Emmanuel Music - Bach "Svaté Matoušovy pašije", BWV 244 . www.emmanuelmusic.org. Získáno 10. listopadu 2017. Archivováno z originálu 9. dubna 2016. (neurčitý)

Literatura

• Druskin M.S. Vášně a mše Johanna Sebastiana Bacha. M.: Hudba, 1976.
• Morozov S. A. Bakh. (Životopis J.S. Bacha v sérii ZhZL ), M.: Young Guard, 1975. ( Kniha na www.lib.ru )
• A. Schweitzer . Johann Sebastian Bach. M.: Muzyka, 1965 (se škrty; kniha na ldn-knigi.lib.ru ); M.: "Classics-XXI", 2002, ISBN 5-89817-044-8 .
• Eskina N. "Matthew Passion" od J. S. Bacha: zvuk, slovo, význam. - Saarbrücken: LAP Lambert Academic Publishing, 2012. - 476 s. ISBN 978-3-8484-0891-7
• Emil Platen, Matthäus-Passion von Johann Sebastian Bach . Kassel: dtv/Bärenreiter, 1991; 2. sloveso. und ergänzte Auflage 1997, ISBN 3-7618-1190-X .
• Gottfried Scholz, Bachs Passionen. Einmusikalischer Werkführer; München: Beck, 2000, ISBN 3-406-43305-7 .
• Günter Jena: Das gehet meiner Seele nah. Die Matthäuspassion von Johann Sebastian Bach , Freiburg: "Herder", 1999, ISBN 3-451-04794-2 .

Viz také

• Matoušská vášeň
• Barokní hudba

Odkazy

• "Vášeň podle Matouše" , Art magazine, č. 16(376), 16.-31.08.2007.
• Matthew Passion, BWV 244 na webu Bach Portal.
• Ruské libreto "Pašije svatého Matěje" (z knihy M. A. Saponova "Bachova mistrovská díla v ruštině", Moskva: "Klassika-XXI", 2005, ISBN 5-89817-091-X ).
• [www.forumklassika.ru/showthread.php?t=37413 Další ruský překlad libreta Bachových Matoušových pašijí.]
• Svatý. Matthew Passion - komentáře, hudební ukázky, seznam nahrávek a další  informace
•  BWV244 na webu JSBach
• Svatý.  Matthew Passion v hlavní knihovně sboru Public Domain (ChoralWiki ) - poznámky, libreto

Hypertext (Flash):

• Kompletní práce  (ruština)

Tematické stránky	MusicBrainz
V bibliografických katalozích BNE : XX2221665 BNF : 140094767 GND : 300009798 J9U : 987007576881805171 LCCN : n82024093 NLA : 35183965 SUDOC : 030218012 VIAF : 1371147270361735700006 Světová kočka VIAF : 1371147270361735700006