Tarantule
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 18. září 2018; kontroly vyžadují 57 úprav .| tarantule | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| | ||||||||||||
| vědecká klasifikace | ||||||||||||
| Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:protostomyŽádná hodnost:LínáníŽádná hodnost:PanarthropodaTyp:členovciPodtyp:ChelicericTřída:pavoukovcičeta:PavouciPodřád:OpisthothelaeInfrasquad:Araneomorfní pavouciPoklad:NeocribellataeSérie:EntelegynaeNadrodina:LycosideaRodina:vlčí pavouciRod:tarantule | ||||||||||||
| Mezinárodní vědecký název | ||||||||||||
| Lycosa latreille , 1804 | ||||||||||||
| ||||||||||||
Tarantule [1] ( lat. Lycosa ) je rod z čeledi vlčích pavouků . Jedná se o velké (od 2 do 10 cm) jedovaté araneomorfní pavouky .
Tarantule žijí ve vyprahlých oblastech - stepi, pouště. Přes den se schovávají ve vertikálních norách, jejichž hloubka dosahuje 60 cm, v noci se dostávají na povrch a aktivně se pohybují po zemi a loví hmyz. Nepletou odchytové sítě, pavučina se používá pouze jako pokrývka stěn norky a při stavbě vaječného kokonu.
Pavouci tohoto rodu mají vysoce vyvinutý čich a zrakový aparát. V horní části cephalothoraxu je 8 očí, z nichž 4 tvoří přímku a zbytek (větší) je umístěn ve tvaru lichoběžníku. Díky této struktuře orgánů zraku poskytuje sklípkan 360° výhled na okolí.
Na končetinách sklípkanů, stejně jako u jiných pavouků, jsou přítomny pouze flexorové svaly: extenze nastává pod tlakem hemolymfy . Proto se zraněný pavouk stává letargickým a zranitelným. Očekávaná délka života je 5-20 let, ale jsou známy případy 43 let. [jeden]
Jídlo
Sklípkani se živí především hmyzem: housenkami , střevlíky , medvědy , cvrčky , šváby , brouky atd. Pavouk číhá na oběť, sedí v norce nebo se volně pohybuje po hladině. Útočí, paralyzuje nebo zabíjí jedem.
Reprodukce
Tarantule se rozmnožují koncem léta (konec července , srpen ). Po nalezení vhodného norka samice naklade vajíčka a zabalí je do sítě. Výsledný vaječný kokon nosí na pavoučích bradavicích , dokud se nevylíhnou mláďata . Mladí jedinci po opuštění vajíček zůstávají nějakou dobu na břiše samice.
Kousat
Přestože je jed tarantule pro některá zvířata smrtelný, nepředstavuje nebezpečí pro lidský život. Kousnutí mizgirem neboli sklípkanem jihoruským ( Lycosa singoriensis ), nalezeným v jižním Rusku, připomíná bolestí sršní kousnutí a způsobuje otoky .
Hemolymfa tarantule obsahuje protijed na sekreci jejích jedových žláz .
Historie jména
V okolí města Taranto , dříve Tarentum, se běžně vyskytuje druh pavouků, který byl v 15. století připisován původci podivné nemoci zvané tarantismus. Podle staré legendy se tato smrtelná nemoc rozvinula po kousnutí takového pavouka a bez přijetí nouzových opatření byl nemocný odsouzen k záhubě a jediná věc, která ho mohla zachránit před smrtí, byla považována za speciální tanec - tarantella .
Problémy s překladem termínu tarantule
V řadě evropských jazyků, zejména v angličtině, slovo tarantule označuje tarantule (rodina největších pavouků) a někdy všechny velké pavouky jakéhokoli druhu. V tomto ohledu často dochází při překladu textů k záměně. V moderní biologické systematice se taxony „sklípkani“ a „sklípkani“ neprotínají; tarantule jsou mygalomorfní pavouci a tarantule jsou araneomorfní .
Nejznámější druh
Apulian tarantule
Nejvýraznějším a světově proslulým druhem je tarantule apulská .
Poměrně velký průhled o délce 60 mm. Distribuováno ve městě Taranto v Itálii , odkud pochází název. Sklípkan apulský je jedním z druhů žijících ve vertikálních norách. Svou slávu získal díky tomu, že se ve středověku věřilo, že jeho kousnutí způsobuje šílenství. Vznikaly o něm legendy, předávaly se z generace na generaci a byl s ním spojován vznik různých epidemických nemocí. Nyní bylo prokázáno, že jed tohoto druhu není pro člověka nebezpečný. V Itálii věřili, že kousnutí tarantule je velmi nebezpečné, a dokonce přišli s lékem na jed: musíte tančit do konce svých sil, a tak se objevil tanec tarantely .
Jihoruská tarantule
Na území Ruska , Ukrajiny a Běloruska žije tarantule jihoruská . Délka těla od 25 do 35 mm, nory do hloubky 50-60 cm.Noční, neagresivní.
Druh
Existuje 221 druhů v rodu tarantule [2] :
- Lycosa abnormis
- Lycosa accurata
- Lycosa adusta
- Lycosa affinis
- Lycosa anclata
- Lycosa apacha
- Lycosa aproximata
- Lycosa aragogi
- Lycosa arambagensis
- Lycosa ariadnae
- Lycosa articulata
- Lycosa artigasi
- Lycosa asiatica
- Lycosa aurea
- Lycosa auroguttata
- Lycosa australicola
- Lycosa australis
- Lycosa balaramai
- Lycosa barnesi
- Lycosa baulnyi
- Lycosa bedeli
- Lycosa beihaiensis
- Lycosa bezzii
- Lycosa bhatnagari
- Lycosa biolleyi
- Lycosa bistriata
- Lycosa boninensis
- Lycosa bonneti
- Lycosa brunnea
- Lycosa caenosa
- Lycosa canescens
- Lycosa capensis
- Lycosa carbonelli
- Lycosa carmichaeli
- Lycosa cerrofloresiana
- Lycosa chaperi
- Lycosa choudhuryi
- Lycosa cingara
- Lycosa clarisa
- Lycosa coelestis
- Lycosa connexa
- Lycosa contestata
- Lycosa corallina
- Lycosa coreana
- Lycosa cowlei
- Lycosa cretacea
- Lycosa dacica
- Lycosa danjiangensis
- Lycosa dilatata
- Lycosa dimota
- Lycosa odbarvuje
- Lycosa elysae
- Lycosa emuncta
- Lycosa erjianensis
- Lycosa erythrognatha
- Lycosa eutypa
- Lycosa falconensis
- Lycosa fasciiventris
- Lycosa fernandezi
- Lycosa ferriculosa
- Lycosa formosana
- Lycosa frigens
- Lycosa fuscana
- Lycosa futilis
- Lycosa geotubalis
- Lycosa gibsoni
- Lycosa gigantea
- Lycosa gilberta
- Lycosa gobiensis
- Lycosa godeffroyi
- Lycosa goliathus
- Lycosa grahami
- Lycosa guayaquiliana
- Lycosa hickmani
- Lycosa hildegardae
- Lycosa hispanica
- Lycosa horrida
- Lycosa howarthi
- Lycosa illicita
- Lycosa immanis
- Lycosa impavida
- Lycosa implacida
- Lycosa indagatrix
- Lycosa indomita
- Lycosa infesta
- Lycosa injusta
- Lycosa innocua
- Lycosa inornata
- Lycosa insulana
- Lycosa insularis
- Lycosa intermedialis
- Lycosa interstitialis
- Lycosa inviolata
- Lycosa iranii
- Lycosa ishikariana
- Lycosa isolata
- Lycosa jagadalpurensis
- Lycosa kempi
- Lycosa kojuga
- Lycosa labialis
- Lycosa labialisoides
- Lycosa laeta
- Lycosa lambai
- Lycosa langei
- Lycosa lativulva
- Lycosa lebakensis
- Lycosa leukarti
- Lycosa leucogaster
- Lycosa leucophaeoides
- Lycosa leucophthalma
- Lycosa leucataeniata
- Lycosa liliputana
- Lycosa longivulva
- Lycosa mackenziei
- Lycosa maculata
- Lycosa madagascariensis
- Lycosa madani
- Lycosa magallanica
- Lycosa magnifica
- Lycosa mahabaleshwarensis
- Lycosa masteri
- Lycosa matusitai
- Lycosa maya
- Lycosa mexicana
- Lycosa minae
- Lycosa molyneuxi
- Lycosa mordax
- Lycosa moulmeinensis
- Lycosa mukana
- Lycosa munieri
- Lycosa muntea
- Lycosa musgravei
- Lycosa niceforoi
- Lycosa nigricans
- Lycosa nigromarmorata
- Lycosa nigropunctata
- Lycosa nigrotaeniata
- Lycosa nigrotibialis
- Lycosa nilotica
- Lycosa nordenskjoldi
- Lycosa oculata
- Lycosa ovalata
- Lycosa pachana
- Lycosa palliata
- Lycosa pampeana
- Lycosa paranensis
- Lycosa parvipudens
- Lycosa patagonica
- Lycosa Pavlovi
- Lycosa perkinsi
- Lycosa perspicua
- Lycosa philadelphiana
- Lycosa phipsoni
- Lycosa pia
- Lycosa pictipes
- Lycosa pictula
- Lycosa pintoi
- Lycosa piochardi
- Lycosa poliostoma
- Lycosa poonaensis
- Lycosa porteri
- Lycosa praegrandis
- Lycosa praestans
- Lycosa proletarioides
- Lycosa prolifica
- Lycosa pulchella
- Lycosa punctiventralis
- Lycosa quadrimaculata
- Lycosa rimicola
- Lycosa ringens
- Lycosa rostrata
- Lycosa rufisterna
- Lycosa russea
- Lycosa sabulosa
- Lycosa salifodina
- Lycosa salvadorensis
- Lycosa separata
- Lycosa září
- Lycosa sericovittata
- Lycosa serranoa
- Lycosa shahapuraensis
- Lycosa shaktae
- Lycosa shansia
- Lycosa shilongensis
- Lycosa signata
- Lycosa signiventris
- Lycosa sigridae
- Lycosa similis
- Lycosa singoriensis – sklípkan jihoruský
- Lycosa sochoi
- Lycosa storeniformis
- Lycosa subfusca
- Lycosa suboculata
- Lycosa suzukii
- Lycosa sylvatica
- Lycosa tarentula – sklípkan apulský
- Lycosa tarantuloides
- Lycosa tasmanicola
- Lycosa teranganicola
- Lycosa terrestris
- Lycosa tetroftalma
- Lycosa thoracica
- Lycosa thorelli
- Lycosa tista
- Lycosa transversa
- Lycosa trichopus
- Lycosa tula
- Lycosa u-album
- Lycosa vachoni
- Lycosa velutina
- Lycosa ventralis
- Lycosa vittata
- Lycosa wadaiensis
- Lycosa wangi
- Lycosa woonda
- Lycosa wroughtoni
- Lycosa wulsini
- Lycosa yalkara
- Lycosa yerburyi
- Lycosa yizhangensis
- Lycosa yunnanensis
Poznámky
- ↑ Lange A. B. Subtyp Cheliceraceae (Chelicerata) // Život zvířat. Svazek 3. Členovci: trilobiti, chelicery, tracheální dýchači. Onychophora / ed. M. S. Gilyarová , F. N. Pravdina, kap. vyd. V. E. Sokolov . - 2. vyd. - M .: Vzdělávání, 1984. - S. 69. - 463 s.
- ↑ Katalog života : Genus Lycosa archivován 28. srpna 2016 na Wayback Machine s odkazem na World Spider Catalog Archivován 4. prosince 2021 na Wayback Machine . Staženo 25. srpna 2016
Literatura
- Marikovský P. I. Tarantule a karakurt . — Frunze, 1956.
- Zoologie bezobratlých / ed. W. Westheide a R. Rieger. - M .: T-in vědecké publikace KMK, 2008.
- Velký encyklopedický slovník "Biologie" / ed. M. S. Gilyarová. - M.: Velká ruská encyklopedie, 1998.
Odkazy
- Tarantule // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
 Slovníky a encyklopedie | |
|---|---|
| Taxonomie |