| Marjorie Scott Wardrop | |
|---|---|
| Marjory Scott Wardrop | |
| Datum narození | 11. listopadu 1869 |
| Místo narození |
|
| Datum úmrtí | 7. prosince 1909 [1] (ve věku 40 let) |
| Místo smrti | |
| Země | |
| obsazení | lingvista, kartvelolog |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Marjorie Scott Wardrop (11. listopadu 1869, Londýn – 7. prosince 1909, Bukurešť ) – britská cestovatelka, kartveloložka a překladatelka beletrie, známá především mnohaletým výzkumem Zakavkazu , především Gruzie a překlady středověké a moderní gruzínštiny do angličtiny. literatura , vyrobená v letech 1887-1909.
Marjorie Wardrop se o Gruzii začala zajímat pod vlivem seznámení se s prací kartveloložky Marie Brossetové a zprávou jejího bratra, cesty Olivera Wardropa do Gruzie v roce 1887 [2] . Ve dvaceti letech začala studovat gruzínské písmo a jazyk, překládala gruzínskou moderní a klasickou literaturu [3] . Jeden ze stálých dopisovatelů novin Tiflis „ Iveria “, princ Varlam Cherkezishvili , který žil v Londýně , navštívil rodinu Wardropových v létě 1894 a napsal o této návštěvě korespondenci pro „Iveria“. Konkrétně poznamenal, že Marjorie se naučila mluvit a psát gruzínsky, protože měla pouze knihu Marie Brosse o gruzínské gramatice, az gruzínské řeči slyšela pouze bohoslužbu v místním gruzínském kostele [4] .
Když se rozhodla přeložit báseň „The Hermit“ z gruzínštiny do angličtiny , napsala dopis autorovi básně Ilya Chavchavadze , kde požádala o povolení k překladu. Dopis psaný správnou literární gruzínštinou Chavchavadzeho potěšil a publikoval ho v jím upraveném Iveria. Publikace udělala velký dojem na gruzínskou intelektuální komunitu a Marjorie Wardropová vytvořila v Gruzii okruh obdivovatelů [5] .
Marjorie Wardropová poprvé navštívila Gruzii v letech 1894-1895 a do Batumi dorazila v prosinci 1894 na parníku. Na cestu ji doprovázela matka a bratr Oliver . Z Batumi jeli Wardrops vlakem do Tiflis , cestou minuli stanici Chakvi , kde si Marjorie zvláště všimla čajových plantáží podél silnice a v davu na nástupišti bylo několik Číňanů, dělníků těchto plantáží, vytvořených úsilím. obchodníka Popova a jeho čajového mistra Lau Johna Dzhaua [6] . Po dlouhé zastávce v Tiflis a setkání s gruzínskými politickými a kulturními osobnostmi se Wardropsové vydali do Kutaisi a navštívili klášter Gelati [7] . Z Kutaisi šli do Gurie , poté administrativně formalizovanou jako okres Ozurgeti , navštívili Lanchkhuti , Supsa , Ozurgeti , klášter Shemokmedi a v Nigoiti se Marjorie setkala s princeznou Machutadze, rozenou Britkou, bývalou vychovatelkou dětí Lva Tolstého. [8] . Ručně psaný deník Marjorie Wardropové popisující tuto cestu se dochoval ve sbírce Bodleian Library [9] , ve kterém nejen referovala o svých dojmech z cesty do Gruzie, ale hovořila i o nespravedlivém přístupu ruských úřadů ke gruzínštině , administrativní vytlačení gruzínštiny a její nahrazení ruštinou v běžném obratu [10] .
Po cestě do Gruzie v roce 1895 dostal Oliver Wardrop práci na britském ministerstvu zahraničí a získal diplomatické schůzky v evropských zemích. Marjorie Wardrop ho následovala na jeho cestách, dopisovala si s přáteli v Georgii a pokračovala v práci na překladech gruzínských textů, včetně Rytíře v kůži pantera [ 5] . Začátkem června 1896 Marjorie se svými rodiči a mladším bratrem Thomasem znovu navštívila Gruzii a přijela po zemi přes Rostov a Vladikavkaz [11] .
V letech 1905 a 1906 britský tisk podrobně psal o vojenské represi proti revolučním povstáním v Rusku a Gruzii, včetně brutálního potlačení Gurianské republiky . Marjorie Wardrop spolu s bratrem Oliverem a dalšími sympatizanty, včetně feministky a anarchistky Nannie Dryhurstorganizoval Výbor pro záchranu Gruzie, který se později stal Výborem přátel Gruzie [12] [13] .
V roce 1909 Marjorie Wardrop nečekaně zemřela na infarkt v Bukurešti. Její smrt byla ranou nejen pro Olivera, ale také pro jejich mnoho přátel v Georgii. Na památku své sestry založil Oliver Wardrop nadaci Marjorie Wardrop pro gruzínskou kulturu na Oxfordské univerzitě a po zbytek svého života doplňoval sbírku nadace a také publikoval její překlad Rustaveliho básně Rytíř v kůži pantera. . Od roku 1927 Wardrop opustil veřejnou službu a veškerý svůj čas věnoval práci v nadaci Marjorie Wardropové [5] .
Počínaje rokem 1891 přeložila Marjorie Wardrop do angličtiny řadu moderních a historických gruzínských textů, včetně Života sv. Niny , sbírky gruzínských lidových příběhů, Chavchavadzeho básně „Poustevník“ a (ve spolupráci se svým bratrem) Sulkhana -Sabova kniha „O moudrosti fikce“ [14] . Zároveň zahájila dlouhodobou práci na překladu básně Shoty Rustaveliho „ Rytíř v kůži pantera “ [3] .
Marjorie Wardrop některé přeložené texty publikovala okamžitě, ale překladu Rustaveliho básně přikládala zvláštní význam a neustále opravovala již hotový text, prováděla změny ve snaze přesně vyjádřit ducha a literu originálu. Práce na překladu prózy Rytíře se vlekly osmnáct let a skončily až předčasnou smrtí Marjorie Wardropové na infarkt v Bukurešti v roce 1909. Překlad publikoval v roce 1912 v Londýně její bratr Oliver Wardrop , tři roky po její smrti [5] . Prozaický text Marjorie Wardrop byl prvním překladem Rustaveliho básně do angličtiny, byl velmi uznávaný v Gruzii a Spojeném království a po mnoho let sloužil jako standard, z něhož byly překládány do několika dalších jazyků, včetně čínštiny a finštiny [3] .
Tvůrce prvního ruského překladu básně Rustaveli, básník Konstantin Balmont , se o existenci básně dozvěděl v roce 1912 od svého společníka na cestách Olivera Wardropa: dal mu korekturu chystaného prvního vydání anglického překladu vytvořeného jeho sestrou. Marjorie [5] .
Na památku Marjorie Wardrop vytvořil její bratr Oliver v roce 1909 nadaci Marjorie Wardrop na Oxfordské univerzitě a jejím prostřednictvím doplnil gruzínskou sbírku univerzity. K roku 2021 sbírka obsahovala více než tisíc položek, z toho 74 rukopisů [15] .
V říjnu 2015 v Tbilisi na náměstí pojmenovaném po Oliveru Wardropovi odhalil sochař Jumber Jikia pomník sestře a bratru Wardropovi.[16] .