V optice je Cauchyho rovnice nebo Cauchyho transmisní rovnice empirickým vztahem , který popisuje vztah mezi indexem lomu a vlnovou délkou světla pro konkrétní průhledný materiál. Je pojmenován po matematikovi Augustin-Louis Cauchy , který jej navrhl v roce 1836.
Nejobecnější tvar Cauchyho rovnice je:
kde n je index lomu, λ je vlnová délka, A , B , C atd. jsou koeficienty , které lze pro materiál určit přizpůsobením rovnice naměřeným indexům lomu při známých vlnových délkách. Faktory jsou obvykle uvedeny pro λ jako vlnová délka vakua v mikrometrech na příslušný výkon.
Obvykle stačí použít dvoučlenný tvar rovnice:
kde koeficienty A a B jsou definovány speciálně pro tento tvar rovnice.
Tabulka koeficientů pro běžné optické materiály je uvedena níže:
Materiál | ALE | B (µm 2 ) |
Tavený oxid křemičitý | 1,4580 | 0,00354 |
Borosilikátové sklo VK7 | 1,5046 | 0,00420 |
Tvrdé korunkové sklo K5 | 1,5220 | 0,00459 |
Sklo s baryovou korunkou BaK4 | 1,5690 | 0,00531 |
Baryové čiré sklo BaF10 | 1,6700 | 0,00743 |
Těsné čiré sklo SF10 | 1,7280 | 0,01342 |
Teorie interakce světla a hmoty, ze které Cauchy tuto rovnici odvodil, se později ukázala jako nesprávná. Konkrétně rovnice platí pouze pro oblasti normální disperze v oblasti viditelné vlnové délky . V infračervené oblasti se rovnice stává nepřesnou a nemůže představovat oblasti s anomálním rozptylem. Bez ohledu na to je jeho matematická jednoduchost v některých aplikacích užitečná.
Sellmeierova rovnice je novějším vývojem Cauchyho práce, která bere v úvahu anomálně disperzní oblasti a přesněji modeluje index lomu materiálu v ultrafialovém , viditelném a infračerveném spektru.