Cauchyho rovnice

V optice je Cauchyho rovnice nebo Cauchyho transmisní rovnice empirickým vztahem , který popisuje vztah mezi indexem lomu a vlnovou délkou světla pro konkrétní průhledný materiál. Je pojmenován po matematikovi Augustin-Louis Cauchy , který jej navrhl v roce 1836.

Rovnice

Nejobecnější tvar Cauchyho rovnice je:

kde n  je index lomu, λ je vlnová délka, A , B , C atd. jsou koeficienty , které lze pro materiál určit přizpůsobením rovnice naměřeným indexům lomu při známých vlnových délkách. Faktory jsou obvykle uvedeny pro λ jako vlnová délka vakua v mikrometrech na příslušný výkon.

Obvykle stačí použít dvoučlenný tvar rovnice:

kde koeficienty A a B jsou definovány speciálně pro tento tvar rovnice.

Tabulka koeficientů pro běžné optické materiály je uvedena níže:

Materiál ALE B (µm 2 )
Tavený oxid křemičitý 1,4580 0,00354
Borosilikátové sklo VK7 1,5046 0,00420
Tvrdé korunkové sklo K5 1,5220 0,00459
Sklo s baryovou korunkou BaK4 1,5690 0,00531
Baryové čiré sklo BaF10 1,6700 0,00743
Těsné čiré sklo SF10 1,7280 0,01342

Teorie interakce světla a hmoty, ze které Cauchy tuto rovnici odvodil, se později ukázala jako nesprávná. Konkrétně rovnice platí pouze pro oblasti normální disperze v oblasti viditelné vlnové délky . V infračervené oblasti se rovnice stává nepřesnou a nemůže představovat oblasti s anomálním rozptylem. Bez ohledu na to je jeho matematická jednoduchost v některých aplikacích užitečná.

Sellmeierova rovnice je novějším vývojem Cauchyho práce, která bere v úvahu anomálně disperzní oblasti a přesněji modeluje index lomu materiálu v ultrafialovém , viditelném a infračerveném spektru.

Poznámky