Fatum ( lat. fatum - slovo bohů, věštění) [1] - ve starém Římě zosobnění osudu. Fatami byli také nazýváni božstvy podobnými řeckému moira a určovali osud osoby při jeho narození; stoici mají moc, která vládne světu.
Staří Římané měli projevenou vůli Jupitera jako nejvyššího božstva a vládce světa. V množném čísle znamená jak jednotlivé osudy lidí, měst a tak dále, tak i vůli bohů ohlašovanou ústy věštců a sibyly : proto se věštcům říkalo fatami (fatae) . V literatuře po Augustově éře se slovo Fata začalo používat ve významu Parcae (viz Parky ) , v lidovém jazyce pak jména víl ( Fata ) a čarodějů ( Fatus ) a Faunův přídomek - Fatuelus . (prorocký) povstal odtud.