Vlysy

Frísové ( S. Frisian Friezen , S. Frisian Fresken , V. Frisian Fräisen ) jsou národ, národnostní menšina žijící na území moderního Nizozemska a Německa .

Historie první zmínky sahá až do 1. století před naším letopočtem. Celkový počet je asi 420 tisíc lidí. (400 tisíc lidí v Nizozemsku a 20 tisíc lidí v Německu). Národním jazykem je fríština [1] .

Etnonymum

Etnonymum Frísů je pravděpodobně odvozeno ze starověkých germánských slov „statečný“, „odvážný“ nebo Frese, Fries – „okraj“, „břeh“ (to znamená doslova „obyvatelé pobřeží“). Římské zdroje označují obyvatele takovými slovy jako Frisii , Frisiavones , Frisiones [2] .

Antropologie

Frísové jako etnická skupina jsou z antropologického hlediska zcela homogenní. Mnoho vědců, včetně Shakhotina-Mordvintsev, je považuje za jeden ze starověkých germánských kmenů. Z toho lze předpokládat, že Frísové měli společné rysy charakteristické pro všechny starověké Germány:

• blondýnky a hnědovlasé ženy převažují nad brunetami;
• světlé oči jsou častější než tmavé oči;
• zvýšený růst obočí a vousů;
• vysoká a štíhlá postava [3] ;
• lebka se liší od lebky Dánů a zástupců severních národů;
• oblouk je středně vysoký a kraniální index je na hranici dolicho- a mezocefalie ;
• čelo je poměrně rovné, obočí jsou větší, svalové znaky výraznější, lebeční báze je širší, obličej je delší a mírně širší [4] .

Jazyk

Existují tři odrůdy Frisian: West Frisian , East Frisian a North Frisian . Někteří lingvisté považují tyto tři odrůdy za dialekty stejného fríského jazyka, zatímco jiní je považují za tři samostatné jazyky. Západofríština je silně ovlivněna nizozemštinou. Východofríština je ovlivněna němčinou, s menšími dánskými vlivy. Severofríský jazyk je obecně rozdělen do několika velmi odlišných dialektů. Tato rozmanitost byla výsledkem nepřetržitého styku se sousedními kmeny, ať už šlo o vojenské spojenectví, obchod nebo sňatky [5] . Fríština existuje již více než 2000 let. Geneticky jsou fríské dialekty nejvíce příbuzné angličtině. Různé historické události však vedly k rozchodu angličtiny a fríštiny, zatímco došlo ke sblížení s holandštinou. Stará fríština však byla velmi podobná staré angličtině . Fríština je oficiálně uznávána a právně chráněna jako menšinový jazyk v Nizozemsku a Německu. V prvním případě jde obecně o druhý státní jazyk, po nizozemštině. V roce 2005 byly v normě ISO 639-3 získány oficiální mezinárodní jazykové kódy ( ISO ):

• Západofríský  - potěr (od 16.11.2005);
• východní Frísko  - frs (ze dne 16. listopadu 2005);
• Severofríské  - frr (od 08.11.2005) [6] .

Literární fríština byla z velké části vytvořena díky úsilí spisovatele, básníka a učitele Gisberta Japikse . Byl to on, kdo začal psát poezii v tomto jazyce, čímž zavedl standard fríského literárního jazyka. Po něm začal Johannes Hilarides pracovat na zjednodušení gramatiky a položil tak základy mluvené fríštiny [7] . Snad nejvýznamnější postavou v šíření fríštiny byl Dr. Justus Hiddes Halbertsma (1789-1869), který přeložil mnoho děl do fríštiny. Mezi nimi je nejvýznamnější Nový zákon ( Nije Testamint ). Jako vodítko vzal každodenní fríšský jazyk a zaměřil se na překládání textů her a písní s cílem učit a šířit jazyk mezi lidmi. Právě jeho úsilí dalo impuls k procesu zachování fríštiny, který pokračuje i v naší době.

Antroponymie

Seznam běžných mužských a ženských jmen fríského původu [8] :

Náboženství

Převládající formou náboženství při osidlování území obsazených Frísy byl kult kmenových patronových bohů a kmenových svatyní. K těm druhým patří posvátné háje a rokle, o kterých se opakovaně zmiňují římští autoři. Na takových místech se konaly nejen veřejné oběti a různé obřady, ale také se konala shromáždění a řešily se společné kmenové záležitosti. Římští historici se zmiňují o Badugenně, bohyni Frisians [9] .

V raném středověku křesťanství s pomocí mírových smluv, obchodních vztahů, smíšených dynastických sňatků a praxe braní rukojmích postupně proniklo z křesťanských států (Merovejské království) do pohanských zemí - do Fríska ve Skandinávii . Willibrordův pokus rozšířit křesťanství dále na východ do Fríska a Dánska nebyl úspěšný. Naopak, misionáři byli napadeni a pod neustálou hrozbou atentátu. Frísové, kteří odolávali christianizaci, zajali vyslance, misionáře a další odpůrce pohanství. Často o jejich osudu rozhodoval los, kde finále mohlo být obětování představitelů víry cizí Frísům.

Po smrti Pepina z Herstalu (714), fríský král Radbod , aby získal nezávislost, zahájil válku s Franky a vrátil území Fríska, která dobyli, pod jeho kontrolu. To vše vedlo k úpadku křesťanské víry a obnovení pohanství v této oblasti. S obnovením franské nadvlády ve Frísku pokračovala christianizace až do 8. století. V roce 734 podnikl major Charles Martell tažení na východ od Fríska, kde v bitvě na řece Born porazil vojsko Frísů a zničil jejich pohanské svatyně. V roce 754 začal Bonifác jako součást křesťanské misie křtít obyvatelstvo na východě Fríska, ale byl při útoku zabit frískými lupiči.

Do východních oblastí Fríska, kde kázal biskup Ludger , vtrhlo kolem 784 pohanských Sasů , v důsledku jejich nájezdu byly vypáleny všechny kostely v této části Fríska, mnoho křesťanů buď uprchlo, nebo přestoupilo na pohanství. Později, jak se prohlubovala christianizace obyvatelstva, byl vliv pohanství na 300 let, od 8. do konce 10. století , vymýcen [10] .

V 16. století se ve Frísku stalo populární hnutí anabaptistů . Z města Emden ve východním Frísku se toto hnutí rozšířilo do provincie Holandsko . Anabaptisté hlásali myšlenku, že druhý příchod Ježíše Krista je bezprostřední a že Království Boží bude brzy založeno . V jedné z fází vývoje tohoto hnutí se k němu připojil Menno Simons , který se narodil ve fríské vesnici Witmarsum kolem roku 1496 . Následně vydal dílo „Úvahy o 24. žalmu“, zřekl se katolicismu a shromáždil kolem sebe podobně smýšlející lidi. Nový náboženský směr byl nazván mennonite [11] .

V naší době reprezentují provincii katolíci , protestanti (v roce 1908 byl založen Kristlik Frysk Selskip , který vede náboženské obřady ve fríském jazyce) a další [12] .

Tradiční kultura

Zvyky Frísů, hry, zábava jsou docela rozmanité. Mezi nimi je oblíbené zejména bruslení na ledě. V Nizozemsku jsou Frísové známí jako šikovní bruslaři. Archeologové nacházejí brusle při vykopávkách z 8.–10. století.

Tradiční oděv Frísů [13] se zachoval pouze u venkovských žen. Používá se jako slavnostní, ale v naší době je nahrazován běžným každodenním oblečením. Folklórní oděv fríských žen tvoří tři krátké sukně: spodní (světlá, bavlněná), střední (vlněná, pruhovaná), svrchní (tmavá, vlněná). Top tvoří tmavé sako s krátkými a velmi úzkými rukávy, má vpředu hluboký výstřih, ve kterém je vidět bílá košile - přední (onderste) charakteristická pro fríské oděvy . Čelenkou je černá čepice těsně přiléhající k hlavě, kovová přilba sestávající ze dvou půlkruhových plátů spojených úzkou obručí. Přes to se nosí krajková nebo tylová čepice.

Díla ústního lidového umění reprezentují legendy o původu fríského lidu, příběhy o vojenských taženích a boji proti vojskům Karla Velikého , lásce ke svobodě [14] . Po mnoho staletí se orální umění Frísů vyvíjelo poměrně aktivně. Prameny fríského práva dávají definitivní pojetí poezie a literatury z dob 11.–16. století. Po 16. století se rozšířila nizozemština, která se po začlenění panství Friesland do Nizozemí Unií Utrecht (1579) stala dominantní v každodenním životě a literatuře. Fríština přitom ztrácí své postavení jako jazyk práva. Historickou hodnotu získaly básně R. Bogermanna (1470-1556). Další etapu v dějinách fríské kultury charakterizuje dílo G. Japikse (1603-1666). Nejvýraznější je sbírka skic Frisian Poetry (1688). V 18. století si získal oblibu komediální žánr, který stavěl vedle sebe a zesměšňoval městský a venkovský život. V této době působili dramatici E. Meinderts (1732–1810), F. van der Ploeg (1736–1790), ale i básníci J. Althuizen (1715–1763) a D. Lenige (1722–1798). V 19. století přispěl básník a romanopisec H. Sitstra (1817-1862), který v roce 1844 vytvořil společnost na ochranu a rozvoj fríské kultury „ Společnost pro fríský jazyk a literaturu “. Nespokojenost s místní povahou fríské literatury vedla k tomu, že na přelomu 20. a 20. století byly podniknuty kroky k popularizaci fríské kultury mimo Frísko a její interakce se světovou literaturou. V roce 1915 vznikla „ Společnost Mladého Fríska “ pod vedením D. Kalma (1896-1953), vycházel časopis Frisia (1917-1936). Byl to D. Kalm, kdo přeložil všechna díla Williama Shakespeara do fríštiny. Každodenní život lidu odrážel ve svých dílech prozaik R. Brolsma (1882-1953), prozaik S. Klosterman (1878-1938) a prozaik N. Haisma (1907-1943). Mnoho děl ruské literatury bylo přeloženo do fríštiny (N. V. Gogol, F. M. Dostojevskij, A. P. Čechov) [15] .

Frísové se proslavili jako zruční rytci a řezbáři. Reliéfní ornamenty jsou vyrobeny pomocí rýhování a perforace. Na slavných raných vzorech, vyrobených pronásledováním, jsou vyobrazení zvířat, geometrické ornamenty, na které byla navrstvena tenká deska ze stříbra nebo bronzu [16] .

Nizozemci byli první v Evropě, kdo přinesl čajové lístky na pevninu. Od nich tradici pití čaje převzali obyvatelé Fríska, kteří byli vynikajícími námořníky a byli součástí mnoha výprav. Jejich čajový obřad má více než 300 letou historii. Fridrich II ., pruský král, vydal 20. května 1777 výnos, ve kterém byl čaj zakázán v celém Prusku . Tato omezení postihla i Frísy. Zákaz však netrval dlouho – o dva roky později byl zrušen. Tradiční fríský čaj se nazýval „východofríská směs“, jeho hlavní složkou byl sypaný čaj z indické provincie Assam . Recept na přípravu je takový, že se do hrnečku ponoří kostka cukru, zalije se čaj a přidá se smetana. Jde o to, aby se složky nemíchaly [17] .

Etnická historie

Kmeny, které později získaly jméno Frísové „ frisii“, se objevily na pobřeží Severního moře kolem 4. století před naším letopočtem. E. Zpočátku obsadili území od jezera Flevona (podle římských historiků - Lacus Flevo) až po řeku Ems . Kolem 1. století našeho letopočtu. E. oni se rozšířili na západ, zabírat země známé jako Friesland , a části Northa a jižní Holandsko , Gelderland , Utrecht a Zeeland . V 1. století našeho letopočtu se usadili, zabývali se chovem dobytka, zemědělstvím a rybolovem.

Na konci 1. století po Kr. Němci by mohli být rozděleni podle řek do tří skupin:

• Západní, patřila:
  • Ingaevons ( Frísové [18] , Haukové , Sasové , Anglové );
  • hermiony ( Suebové , Langobardi , Cherusci , Markomané a Kvádi );
  • istevony ( Hattas , Hessians , Ubii , Batavs , Sigambri a další);
• orientální;
• severní [18] .

Od této doby až do 5. století byli Frisové v neustálém vojenském konfliktu s Římskou říší . Během této doby vytvořili poměrně rozsáhlý stát - Frisia magna , táhnoucí se podél pobřeží Severního moře od řeky Sinkfal k řece Weser . Byli tak mocní, že tehdejší kartografové nazývali Severní moře Fríským oceánem.

Kolem 5. století byly z území Frísů vyhnány římské legie, ale v tomto období napadli Anglové a Sasové . Frísové se účastnili anglosaského dobytí Británie. Postupně začaly fríské majetky přecházet na Franky a v roce 785 bylo jejich území nakonec připojeno ke karolínské říši a Frísové byli násilně konvertováni ke křesťanství . V této době byly na přímý příkaz Karla Velikého sepsány fríské zákony (v latině), které do té doby existovaly v ústní podobě. Fríská pravda ( 802) odrážela rysy sociální struktury Frisů té doby. Po rozpadu Franské říše se území Fríska podle Verdunské smlouvy z roku 843 spolu s dalšími zeměmi stalo součástí Lotrinska . Následně byla jeho území převedena do Východofranského království a stala se součástí Svaté říše římské .

Kázání křesťanství mezi Frísy začalo dávno; Svatý Willibrod, biskup z Utrechtu , věnoval všechny své síly zvláště jí ; ale Frísové byli tvrdohlaví ve své oddanosti pohanským bohům. Kvůli přírodním podmínkám měli Frísové brzy obchodní vztahy s jinými národy; byli prvním obchodním germánským kmenem na kontinentu, jehož obchodní zástupci se nacházeli jak v Basileji , tak v Saint-Denis , a sloužili tak jako hlavní spojka mezi severními Germány a Francouzi [19] .

Každý rok se konalo slavnostní setkání zástupců všech Frísů u „dvorního stromu“ ( Upstalsbum ). Ani války, které vedl Albrecht Holandský proti Frísům v letech 1396–1399, ani snahy Filipa Burgundského nemohly vést ke konečnému podrobení Frísů a v roce 1457 císař Fridrich III . uznal přímou závislost Fríska na Svaté říši římské . ( Svoboda Frísů ). V roce 1430 byla vytvořena Svobodná unie sedmi východofríských zemí . Teprve v roce 1498, kdy císař Maxmilián jmenoval vévodu Albrechta Saského císařským guvernérem Fríska, brutálně potlačil poslední pokus Frísů o obranu své nezávislosti. Východní Frísko bylo připojeno k Prusku až v roce 1744 [20] .

V XII-XIII století utrpěly země Frísů katastrofální povodně.

Koncem 15. - počátkem 16. století na Zélandu, v Holandsku, Utrechtu a dalších severních zemích docházelo k formování nizozemského státu a národa, jehož součástí byli i Frísové. V roce 1581 vznikla během holandské revoluce Republika Spojených provincií . Zpočátku měl Friesland v rámci něj autonomní status, zachoval si svá privilegia a národní kulturu. Například v roce 1585 byla ve Franekeru otevřena Frisian University , která se stala vlivným centrem vědy a kultury. Nizozemština se však stala jazykem státních struktur, právních jednání, výuky na školách. Situace se zhoršila v souvislosti s francouzskou okupací a nastolením francouzské správy v letech 1759-1813. Napoleon I. Bonaparte zrušil Republiku Spojených provincií a místo toho založil Batavskou republiku , která v podstatě vylučovala autonomii a oddělená práva pro provincie. Po svržení Napoleona Bonaparta rozhodnutím Vídeňského kongresu (1814-1815) vzniklo Nizozemské království , jehož součástí bylo i Frísko. Navzdory tomu, že provincie Holandsko byla hlavním centrem zákonodárné a výkonné moci, nebránilo to ve Frísku vytvoření bilingvního statutu.

Počátek 19. století byl ve znamení probuzení národního vědomí Frísů, všeobecný nárůst zájmu o národní minulost, vznik různých organizací pro uchování fríského jazyka a kulturního dědictví. Vzhledem k různým druhům událostí, kterými bylo toto období plné, teprve ve 30. letech 20. století uvažovala nizozemská vláda o udělení zvláštního postavení fríštině. Od roku 1937 je ve školách ve Frísku povolena výuka ve fríském jazyce ve vyšších ročnících. V roce 1938 byla otevřena Frisian Academy.

Během druhé světové války bylo Nizozemsko okupováno Německem, fríština, stejně jako nizozemská, kulturní a vědecká činnost byla zastavena. Teprve po osvobození země se pozice fríštiny začala postupně obnovovat a tento proces pokračuje i v naší době [21] .

Zajímavosti

S Frískem a Frísy je spojen příběh o domestikaci koně, kterému se říkalo vlys (nebo fríský kůň ). Je známo, že během dobyvatelských tažení Vilém I. Dobyvatel , stejně jako mnoho dalších panovníků, používali koně tohoto konkrétního plemene [22] . Také nazývané vlysy je porost na nohách koní.

Frísové, kteří žili na pobřeží Severního moře , vylévali umělé kopce ( terpy ), aby chránili sebe a své domácnosti před povodněmi. Na jejich vrcholcích se stavěly domy a hospodářské budovy. Terpy se stavěly před 10. stoletím, v 10.-11. století stavěli Frísové podél pobřeží hliněné přehrady a původní význam terps zmizel. Život Frísů na jednotlivých terpeích, individuální vlastnictví hospodářských zvířat s dostatkem pastvin vytvořilo předpoklady pro vznik zvláštní terpenové kultury, vyznačující se extrémním individualismem.

Poznámky

1. ↑ Vlysy  / Lubart M. K. // Národy světa. Encyklopedie  / pod vědeckým. vyd. L. M. mincovny ; vědecká a redakční rada: A. O. Chubaryan , A. A. Fursenko a další - M.  : OLMA Media Group , 2007. - S. 549-551. — 640 s. — ISBN 978-5-373-01057-3 .
2. ↑ Vlysy . Národy světa . Etnolog.ru (2008-2016). Staženo 2. 5. 2016. Archivováno z originálu 10. 4. 2016. (neurčitý)
3. ↑ CORNELIUS TACITOUS. O PŮVODU NĚMČIN A POLOHA NĚMECKA . Publius Cornelius Tacitus. Anály. Kniha XVI . www.celtica.ru Staženo 2. 5. 2016. Archivováno z originálu 6. 5. 2016. (neurčitý)
4. ↑ Carlton Kuhn. Závody Evropy. - Vědecká literatura. - M. : AST, 2013. - S. 58. - 218 s. — ISBN 978-5-17-074710-8 .
5. ↑ Charlotte Gooskens a Wilbert Heeringa. Postavení fríštiny v germánské jazykové oblasti . Univerzita v Groningenu (30. ledna 2004). Získáno 2. května 2016. Archivováno z originálu dne 28. října 2019. (neurčitý)
6. ↑ ISO. Zpráva registračního úřadu 2004–2005. . Mezinárodní organizace pro normalizaci (leden 2004 / leden 2006). Archivováno z originálu 20. října 2007. (neurčitý)
7. ↑ Eric Hoekstra. Fríština* Probíhá standardizace jazyka v rozkladu . Frísko* . Akademie Fryske, Nizozemsko. Získáno 2. května 2016. Archivováno z originálu 15. března 2020. (neurčitý)
8. ↑ Fríská jména . Fríská dětská jména . Význam jména (2016). Staženo 2. 5. 2016. Archivováno z originálu 13. 5. 2015. (neurčitý)
9. ↑ Tokarev, Sergej Alexandrovič. Náboženství v dějinách národů světa. Kapitola 11. Náboženství starých Germánů. — Řada knihovny atheistické literatury. - M .: Politizdat, 1985. - 582 s.
10. ↑ Drjachlov V.N. Pohanská opozice vůči christianizaci (2. část) . Dějiny náboženství . DigTime - Poznání starověkých civilizací (03/07/2011). (neurčitý)
11. ↑ Jan Auke Brandsma. Menno Simons z Witmarsumu . za. s ním. G. Welk (1983). Staženo 2. 5. 2016. Archivováno z originálu 6. 4. 2016. (neurčitý)
12. ↑ Zpráva předložená Nizozemskem podle čl. 25 odst. 1 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin . Rámcová úmluva Rady Evropy . Rada Evropy (Štrasburk, 16. července 2008). Získáno 2. května 2016. Archivováno z originálu 27. prosince 2013. (neurčitý)
13. ↑ Tradiční vlysové kostýmy . Kostýmy národů světa . etnolog.ru. Staženo 3. 5. 2016. Archivováno z originálu 14. 4. 2016. (neurčitý)
14. ↑ Fríský lid . Etnografie - Národy cizí Evropy . Etnografický blog o národech a zemích světa, jejich historii a kultuře. Datum přístupu: 3. května 2016. Archivováno z originálu 2. června 2016. (neurčitý)
15. ↑ Hewett WT Fríský jazyk a literatura (odkaz není k dispozici) . archiv knihovny . University of Toponto (2007). Získáno 3. května 2016. Archivováno z originálu 15. února 2017. (neurčitý) 
16. ↑ Malcolm Todd. Barbaři. Starověcí Němci. Život, náboženství, kultura .. - M .;: Tsentrpoligraf, 2005. - 230 s. — ISBN 5-9524-1493-1 .
17. ↑ Tradice pití čaje: Německo (nedostupný odkaz) . Tradice pití čaje . Na zelené louce (2011). Získáno 3. května 2016. Archivováno z originálu 7. května 2016. (neurčitý) 
18. ↑ 1 2 Němci // Malý encyklopedický slovník Brockhausův a Efronův  : ve 4 svazcích - Petrohrad. , 1907-1909.
19. ↑ Friezes // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
20. ↑ Vlysy . Získáno 23. května 2022. Archivováno z originálu dne 23. května 2022. (neurčitý)
21. ↑ Přednáška 16. Fríština . studopedia.su - Studopedia (13. ledna 2014). Datum přístupu: 3. května 2016. Archivováno z originálu 2. června 2016. (neurčitý)
22. ↑ Galina Onufrienko, Karina Kishchuk. Koně. - Moderní dětská encyklopedie. - Litry, 2015. - S. 39. - 130 s.

Literatura

• Reshina M. I. Původ a přesídlení Frísů // Rumunsko a Barbarsko. K etnickým dějinám národů cizí Evropy: So. / Ed. S. A. Arutyunova a další - M .: Nauka, 1989. - S. 131-163.
• Reshina M.I. Friezes . Problémy etnokulturního vývoje. - M . : Ústav etnologie a antropologie Ruské akademie věd, 1996. - 316 s.
• Todd Malcolm . Barbaři. Starověcí Němci. Život, náboženství, kultura. - M . : CJSC " Tsentrpoligraf ", 2005. - 230 s.: nemocný. — ISBN 5-9524-1493-1 .
• Shakhotina-Mordvintseva G. A. Historie Nizozemska. Uch. příspěvek na vysoké školy. - M . : Nakladatelství "Drofa", 2007. - 511 s.
• Shore T. W. Chapter V. The Frisians: Their Tribes and Allies // Origin of the Anglo-Saxon Race: A Study of the Settlement of England and the Tribal Origin of the Old English People . - Londýn, 1906. - S. 66-83.

Slovníky a encyklopedie	Velká dánština velká čínština Britannica (online) Granátové jablko
V bibliografických katalozích	GND : 4018610-6 NKC : ph1017505