| katolická církev | |
| Kostel Panny Marie Sněžné | |
|---|---|
| Kostel Panny Marie Sněžne | |
| 50°04′59″ s. sh. 14°25′25″ palců. e. | |
| Země | čeština |
| Město | Praha |
| Nejbližší stanice metra | Můstek |
| zpověď | Katolicismus |
| Diecéze | prvního pražského vikariátu |
| typ budovy | trojlodní kostel |
| Architektonický styl | gotika , renesance |
| Datum založení | 1347 |
| Konstrukce | 1347 - 1625 let |
| Hlavní termíny | |
| Stát | otevřeno pro návštěvu |
| webová stránka | pms.ofm.cz |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Kostel Panny Marie Sněžné [1] - nachází se na Jungmanově náměstí 753/18 v Praze na Novém Městě , nedaleko Václavského náměstí . Založil ji císař Karel IV. Současný pohled na kostel a klášter zahrnuje z původní monumentální úpravy pouze presbytář a ambitus. Kostel je se svou výškou 31,5 metru jednou z nejvyšších chrámových staveb v Praze.
Kostel a klášter Panny Marie Sněžné založil v roce 1347 císař Karel IV. (podle historických záznamů připadá založení na 3. září 1347, den po korunovaci Karla IV. a Blanche z rodu Valois) jako tzv. trojlodní bazilika a budoucí korunovační kostel s klášterní svatyní řádu karmelitánů . Karel IV. daroval řádu karmelitánů (který byl od roku 1245 žebráckým řádem) spolu s povolením ke stavbě kláštera, velký pozemek a dřevo, z něhož byla postavena síň pro jeho královskou hostinu. Z pronájmu severozápadní části pozemku (na kterém byly postaveny domy a obchody Kurny Marketu) získal řád později prostředky na stavbu kostela. Další příjmy pocházely z odpustků a příspěvků od měšťanů.
Z původního projektu, koncipovaného jako dvouvěžová stavba o délce 100 metrů, s výškou střední lodi 40 metrů, zůstal pouze presbytář (vysvěcen v roce 1379), základy vstupní části, „vysoká krásná věž“ a klášter byly dokončeny, tedy jen část plánované stavby chrámu, který měl konkurovat svatovítské katedrále a cisterciáckému klášteru na Zbraslavi .
Stavba věže a lodi kostela byla podle výsledků archeologického výzkumu Julie Richterové z roku 1981 započata v první polovině 15. století, ale byla přerušena husitskými válkami . V té době působil v kostele jako husitský kazatel Jan Żelivski . Staveniště kostela bylo objeveno na nynějším Jungmannově náměstí, poblíž a pod Jungmannovým pomníkem. Za husitských válek byl objekt poškozen (zvon byl sražen z věže), poté opuštěn mnichy a chátral. Koncem 15. století se mniši vrátili, ale neměli kde bydlet. V roce 1566 se zřítily gotické klenby kostela.
V roce 1603 daroval císař Rudolf II. klášter s kostelem františkánům. V roce 1611 při obléhání Prahy císařsko-bavorskými vojsky došlo k útoku na kostel a klášter, při kterém bylo zabito 14 mnichů. V roce 2012 proběhl proces blahořečení Čtrnácti mučedníků pražských.
Kostel byl dokončen v roce 1625 a téhož roku, 14. května, byl vysvěcen pražským arcibiskupem Arnoštem Harrachem . Úprava interiéru pokračovala až do 2. poloviny 17. století, kdy byl také klášter dokončen. Na vnitřním nádvoří byla postavena jednolodní kaple Panny Marie Královny , zvaná „Portsinkulskaja“ (zbořena při obnově kláštera na počátku 20. století).
Po roce 1606 obnovili nedostavěný a zchátralý areál jeho noví majitelé, bosí františkáni , kterým zříceninu daroval císař Rudolf II. Zřícené gotické klenby byly nahrazeny renesanční stavbou (renesanční síťované klenby s hvězdnou oblohou, Pannou Marií, Nejsvětější Trojicí a světci) a byla vybudována i vstupní přístavba s chórovými tribunami . Klášter byl barokně obnoven ve 2. polovině 17. století. V barokních kaplích zasvěcených Panně Marii a Janu Nepomuckému jsou zachovány zbytky gotického zdiva bočních lodí. Presbytář původně navrhované stavby je nyní využíván jako kostel.
Dnešní kostel Panny Marie Sněžné je presbytářem nedokončeného projektu gotického kostela karmelitánského kláštera . Kostel tvoří velký podélný prostor pěti úzkých oblouků, který je sveden renesančními síťovými klenbami.
V průčelí západní, čelní stěny je rozetové okno. Obrys kostela je zvenčí členitý opěrnými pilíři. Celou zeď mezi nimi zabírají vrcholně gotická trojdílná okna, v renesanci snížená a opatřená novým maskováním .
Nad renesančním hlavním portálem byla při generální obnově kostela v roce 1900 doplněna mozaika Panny Marie Sněžné od Viktora Förstera a nad mozaikou v průčelí je částečně pravá gotická rozeta okno.
Na severní straně hlavního chóru je boční loď , která je podstatně nižší než chór, z něhož zbyly pouze vnější zdi. Hlavní chór je postaven na principu „rámové“ konstrukce (okna vyplňují celou plochu mezi opěrnými pilíři pro dosažení maximálního možného světelného efektu), v boční lodi jsou stěny mezi jednotlivými pilíři zděné. U některých architektonických prvků byl použit jiný typ kamene. Vztah mezi hlavním chórem a boční lodí je dán zejména tím, že opěrný systém chóru nelogicky zapadá do boční lodi, stejně jako heterogenní geometrické detaily jednotlivých částí stavby. Ten je charakteristický tím, že v roce 1379 došlo mezi etapami výstavby bočních kaplí a pozdní stavby hlavního chóru ke změně původního stavebního plánu. Plán byl pravděpodobně změněn dodatečným rozhodnutím o podstatném zvýšení chóru.
Zpevněné cihelné zdivo na západních koncích bočních lodí svědčí o původním záměru výstavby dvou věží. O existenci severní věže svědčí fragmenty, které se dochovaly dodnes. V západní části severní kaple dodnes najdeme zbytky zdí širokých až 220 centimetrů a vysokých více než metr a zbytky točitého schodiště, které je upevněno v jihovýchodním rohu ve zdivu kaple. .
Tato věž byla pravděpodobně dokončena již v první fázi stavby spolu se severní kaplí. Již v roce 1434 byla věž částečně zbořena (podle kroniky Řádu křižovníků s červenou hvězdou ) a zvon z ní shozen. V roce 1683 se věž definitivně zřítila.
Nad vstupní branou na bývalý hřbitov byl umístěn originál (dnes pouze kopie) nikdy neinstalovaného tympanonu z nedokončeného chrámového portálu. Na vysokém reliéfu je vyobrazen ikonografický motiv „Trůn Boží moudrosti“. Bůh Otec sedí na nebeském trůnu a v rukou drží kříž se svým ukřižovaným synem Ježíšem Kristem, nad kterým letí holubice Ducha svatého. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších sochařských památek vrcholné české gotiky nezařazenou do kurzu Parléřovy školy . Trojúhelníkový tympanonový výjev dole doplňují dvě klečící postavy donátorů , které se dochovaly bez hlavy, a poskytují tak prostor pro hypotézy o jejich identifikaci. Podle jejich dvou dochovaných erbů, tedy českého dvouocasého lva a moravské šachované orlice, se současní badatelé přiklánějí k verzím, že postavy zobrazují Karla IV. a jeho první manželku Blanche z rodu Valois (Vait-Glaváchkov), nebo Karel IV. a jeho bratr, markrabě Jan Heinrich (Opitz) nebo král Jan Lucemburský a jeho syn Karel IV. (v roce údajného vzhledu tympanonu byl Karel IV. moravským markrabětem). Původní tympanon byl odstraněn při obnově náměstí (bývalý Kurny Market) v roce 1910 a byl nejprve vystaven v Lapidáriu Národního muzea a poté byl přemístěn do expozice Národní galerie v Klášteře sv . Pražský hrad. Po uzavření v roce 2012 byl převezen do mimopražského depozitáře.
Na nádvoří před kostelem stála Loretánská kaple, obklopená ambitem. Jeho dárci byli Ferdinand Berchtold hrabě z Ugerchitsy (1657-1720) s manželkou Urszulou z rodu Vrtbů. V roce 1692 byla kaple přestavěna a v roce 1878 zbořena.
Vnitřní prostor kůru je v současnosti oproti původnímu stavu mnohem nižší. Původní gotické křížové žebrové klenby, které dosahovaly výšky 34 metrů, byly na konci 16. století zcela zničeny. Poté, co Rudolf II. předal klášter františkánům, kteří zahájili obnovu, byl prostor opět zakryt sníženými renesančními síťovanými klenbami. Spolu s tím samozřejmě ubylo i oken. V podkroví kostela lze pozorovat stopy původní gotické klenby. Oblouky oken jsou viditelné i zvenčí.
V interiéru kostela se dochovala řada raně barokních cenných památek. Především se jedná o jedno z nejrozsáhlejších děl oltářní architektury raného baroka v Praze - sloupový oltář (výška 29 m), který doplňuje skupina Golgota, a to plastiky Ukřižovaného, Svatý. Jana Evangelisty a Panny Marie . Oltář byl zhotoven v období 1649-1651. od neznámého řezbáře. Autorem spodního oltářního obrazu, který představuje legendu o založení římského kostela Panny Marie Sněžné (též Santa Maria Maggiore), je pražský umělec Antonín Stevens.
Na levém bočním oltáři je olejomalba „Zvěstování“ od Václava Vavrynetse Reinera – vrchol barokního slohu. Obraz restauroval akademický výtvarník František Fischer v letech 1929 až 1930. Zároveň vytvořil kopii, která zůstala v jeho vlastnictví.
Pozdně gotický sloh připomíná cínová křtitelnice z konce 15. století, z jejíhož víka stojí barokní plastika sv. Jana Křtitele .
V podlaze kostela je řada náhrobků známých osobností, další těla byla uložena do hrobky pod presbytářem. V kostele je například pohřben velitel císařských vojsk Rudolfa II., hrabě Hermann-Christoph Russworm.
V souvislosti s kostelem Panny Marie Sněžné bývá označován[ kdo? ] do pařížské Sainte-Chapelle . Složité zakončení chóru a motiv soch na molech naznačují, že se stavitelé mohli inspirovat touto významnou francouzskou památkou. Další evropskou stavbou, která by mohla posloužit jako příklad, je kolínská katedrála , pozoruhodná svým vysokým chórem, který stejně jako chór Panny Marie Sněžné propouští do interiéru velké množství světla díky částečně proskleným stěnám. Třetí budovou, která slouží jako příklad, je chór katedrály sv. Štěpána ve francouzském Toulouse . .