Emoční seberegulace

Emoční seberegulace (emoční regulace, ER) - schopnost emocionálně reagovat na životní události společensky přijatelným způsobem, při zachování dostatečné flexibility umožňující spontánní reakce, ale v případě potřeby je odložit [1] . Lze ji popsat jako soubor procesů pozorování, hodnocení a modifikace emočních reakcí [2] , které provádějí posilování nebo zeslabování emocí [3] . Emoční seberegulace patří do širší třídy procesů regulace emocí, zahrnujících jak kontrolu nad vlastními pocity, tak ovlivňování pocitů druhých v procesu mezilidské komunikace [4] . Je nezbytnou podmínkou socializace a závisí jak na kultuře společnosti, tak na sociálním kontextu situace. [3]

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Cole PM, Michel MK, Teti LO Vývoj regulace emocí a dysregulace: klinický pohled  : [ eng. ] // Monogr Soc Res Child Dev : journal. - 1994. - Sv. 59, č.p. 2-3. - S. 73-100. - doi : 10.2307/1166139 . — PMID 7984169 .
  2. ↑ Thompson RA Regulace emocí: téma při hledání definice  : [ eng. ] // Monogr Soc Res Child Dev : journal. - 1994. - Sv. 59, č.p. 2-3. — S. 25–52. - doi : 10.2307/1166137 . — PMID 7984164 .
  3. ↑ 1 2 Hrubá JJ Regulace emocí: afektivní, kognitivní a sociální důsledky  : [ eng. ] // Psychophysiology : journal. - 2002. - Sv. 39, č. 3 (květen). — S. 281–91. - doi : 10.1017/S0048577201393198 . — PMID 12212647 .
  4. ↑ Niven K., Totterdell P., Holman D. Klasifikace řízených interpersonálních afektových regulačních strategií  : [ eng. ] // Emoce : deník. - 2009. - Sv. 9, č. 4 (srpen). - S. 498-509. - doi : 10.1037/a0015962 . — PMID 19653772 .

Literatura