Zemské právo

Stabilní verze byla zkontrolována 21. dubna 2022 . Existují neověřené změny v šablonách nebo .

Pozemkové právo je právním odvětvím, které kombinuje znaky mnoha právních systémů (včetně rodinného, ​​procesního, správního, smluvního práva) a zvažuje otázku, kdo je oprávněným vlastníkem a jaká práva má třetí osoba ve vztahu k majetku ( vlastnictví , použití ; existují omezení týkající se nemovitostí).

Jedná se o právní odvětví, systém právních norem upravujících vztahy s veřejností týkající se racionálního využívání a ochrany půdy, ochrany práv vlastníků půdy a uživatelů půdy.

Půdu lze využít v různých kapacitách: jako výrobní prostředek v zemědělství, jako prostorovou základnu pro umístění různých objektů (cest, komunikací, budov, staveb atd.), jako součást přírodního prostředí. Mezi specifika půdy jako výrobního prostředku lze dále zařadit její prostorovou omezenost (nutnost využití půdy v množství stanoveném přírodou), stálost polohy (nutnost využívat půdu tam, kde se nachází), nezastupitelnost (tzv. nemožnost použití jiných výrobních prostředků místo půdy) .

Spolu s předmětem právní úpravy kritérií právního odvětví je označován i způsob právní úpravy - soubor prostředků a způsobů ovlivňování právních norem na účastníky pozemkových vztahů. Metoda pozemkového práva spočívá v právech a povinnostech účastníků pozemkových právních vztahů založených pozemkově-právními normami a aplikaci opatření státního donucení na ně v případě nedodržování právních norem.

Moderní pozemkové právo se vyznačuje kombinací imperativních a dispozitivních metod právní regulace.

Imperativní metoda spočívá v tom, že stát stanoví závazné příkazy a zákazy a opatření právní odpovědnosti za jejich neplnění. Tato metoda hrála převažující roli v podmínkách výlučného vlastnictví půdy státu během sovětského období. Imperativní způsoby úpravy pozemkových vztahů se dnes uplatňují především u vztahů, které se vyvíjejí v oblasti hospodaření na půdě státu (údržba státního pozemkového katastru, pozemkové úpravy, monitoring půdy apod.).

V moderní době se stále více uplatňuje dispozitivní způsob úpravy pozemkových vztahů, který počítá s možností účastníků pozemkových vztahů samostatně si určit model svého chování, avšak v mezích stanovených zákonem. Pozemková reforma poskytla subjektům pozemkově právních vztahů dostatek příležitostí k provádění transakcí s pozemky.

Pro moderní pozemkové právo se také stal charakteristický způsob greeningu, který se projevuje ve stanovení požadavků na zlepšení stavu životního prostředí, ekologických zásad pro využívání půdy, jejich ochraně před negativními vlivy výroby a dalších činností.

Pro pozemkové právo a jeho odvětvové principy jsou charakteristické normativní a řídící rámec pro úpravu všech typů pozemkových vztahů, jakož i implementaci pozemkových právních norem.

Patří mezi ně zejména:

a) kombinace znaků využití půdy jako územního základu, přírodního zdroje a hlavního výrobního prostředku; b) zajištění rovného vlastnictví pozemků občanů, právnických osob, územních společenství a státu; c) nezasahování státu do výkonu práv občanů, právnických osob a územních občanů při držení , užívání a nakládání s pozemky; d) zajištění racionálního využívání a ochrany půdy; e) zajištění záruk pozemkových práv; f) priorita požadavků na bezpečnost životního prostředí.

Jako každé právní odvětví má i pozemkové právo svůj systém - určitou vnitřní strukturu pro budování odvětví, pořadí a posloupnost umístění jeho právních institucí.

Podle své struktury se pozemkové právo dělí na obecnou a samostatnou část.

Obecná část zahrnuje právní instituty, které jsou společné pro všechny pozemky. Patří mezi ně instituce vlastnictví půdy; užívání půdy a práva na pronájem půdy; státní správa půdního fondu, ochrana půdy; odpovědnost za porušení pozemkové legislativy apod.

Zvláštní část tvoří právní instituty, které určují právní režim některých kategorií pozemků: zemědělské; obytné a veřejné budovy; přírodní rezervní fond; zdravotní účel; rekreační účely; historický a kulturní účel; lesní fond; vodní fond; průmysl, doprava, spoje, energetika, obrana a další účely.

Viz také

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie