Ainmiller, Max Emanuel
| Max Emanuel Ainmiller | |
|---|---|
| Max Emanuel Ainmiller | |
| Datum narození | 14. února 1807 |
| Místo narození | Mnichov |
| Datum úmrtí | 8. prosince 1870 (ve věku 63 let) |
| Místo smrti | Mnichov |
| Země | |
| obsazení | malíř , sklář |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Max Emanuel Ainmiller ( německy: Max Emanuel Ainmiller ) je německý malíř vitráží .
Životopis
Od roku 1828 Ainmiller působil jako inspektor nově založeného ústavu pro obnovu středověké malby na skle. Techniku výroby barevného skla zvládl do takové dokonalosti, že měl 100-120 barev a odstínů. Nejslavnější z jeho děl: okna pro katedrálu v Řezně (1826-1833) a pro kostel Panny Marie v Au , předměstí Mnichova (1833-1838), vyznačující se velkou čistotou stylu a výrazností kresby; okno pro katedrálu sv. Izáka v Petrohradě , vysoké 9,5 m, svědčící o technické dokonalosti Ainmillera; velkolepá okna navržená králem Ludvíkem I. pro kolínskou katedrálu (1844-1848); okna ve Wilhelmově zámku u Stuttgartu , malovaná nádhernými květinami (1852); na okně pro katedrálu v Řezně a Augsburgu (1853); šest oken pro St. Peter's College, Cambridge (1854); rozetová okna pro katedrálu v Basileji ; dvě okna s postavami svatých Petra a Pavla pro Vatikán . Za Einmillerovo nejlepší a nejrozšířenější dílo je považováno 40 oken pro glasgowskou katedrálu , obsahující přes 100 obrazů biblického a historického obsahu, provedených v roce 1864 s pomocí jeho syna Henryho . Pozoruhodný je také obraz pro Houses of Parliament v Edinburghu (1868), představující založení College of Justice králem Jakubem V. v roce 1532 . Einmiller zemřel 8. prosince 1870 v Mnichově [1] . Byl pohřben na Starém jižním hřbitově v Mnichově.
Poznámky
- ↑ Ainmiller, Max Emanuel // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890. - T. I. - S. 244-245.
Odkazy
 Tematické stránky | |
|---|---|
| Slovníky a encyklopedie |
|
| V bibliografických katalozích |
|