Akvilejský koncil v roce 381 je prvním z pěti koncilů , které se v Aquilei konaly . Tento koncil byl svolán se svolením císaře západní části Římské říše, Gratiana , v konečné fázi ariánského sporu . Poté, co císař Theodosius schválil rozhodnutí konstantinopolského koncilu 19. července 381 , biskupové se začali scházet na koncil v Aquileii . Účastníci nového koncilu zaslali císaři dopisy, ve kterých při různých příležitostech kritizovali poslední koncil, zejména za sesazení Maxima Cynika., a vyjádřil přání přehodnotit otázky týkající se antiochijského schizmatu [1] . Dalšími cíli koncilu byli balkánští biskupové Palladius z Ratiary , Secundian ze Singidunu a biskup Saloni Leontius , které dříve papež Damasius shledal nevinnými . Tím, že je všechny odsoudil, koncil demonstroval svou touhu ukončit omyismus v církevním životě v Itálii a na západním Balkáně a přenechal arianismus Gótům [2] .
Koncil zorganizoval biskup Ambrož z Milána a konal se v září 381 pod předsednictvím biskupa z Aquileie Valerian . Koncilu se zúčastnilo 32 západních biskupů zastupujících Itálii , Galii , Afriku a Illyrii . Mezi účastníky patřili později kanonizovaný Philastrius , biskup z Brescie a Justus z Lyonu . Ze Západu nebyl zastoupen pouze Řím - pravděpodobně kvůli zápasu, který v té době sváděl papež Damasius s Ursiným a Španělsko [3] .
Omijskou stranu zastupovali dva sesazení biskupové z Dácie , Palladius z Ratianu a Sekundian, nástupce Ursakije ze Singidunu . Je známo, že ve snaze ochránit sebe a své stejně smýšlející lidi před obviněním z kacířství se Palladius v září 380 v Sirmiu obrátil na císaře Gratiana s žádostí o povolení svolání omijské rady. Císař, který si přál přenést centrum pro řešení církevních problémů do své části říše, s tímto návrhem souhlasil. Později však pod vlivem Ambrože z Milána vydal reskript , kterým pozval na koncil pouze biskupy diecézí nejbližších Akvileji, aniž by se zmínil o biskupech východních nebo balkánských. S takovým omezením účastníků nemělo Palladium naději na ochranu [1] .
Po předběžných důvěrných diskusích byla katedrála otevřena 3. září 381. Na žádost Ambrože, který se stal hlavním řečníkem z řad pravoslavných , byl veřejně přečten dopis od Aria biskupovi Alexandrovi Alexandrijskému , po kterém byl Palladius dotázán, zda odsuzuje Ariův názor na Syna jako rouhání . Palladius bez přímé odpovědi obvinil Ambrože, že brání východním biskupům v účasti na koncilu. Dále se všemi možnými způsoby vyhýbal odsouzení Ariovy doktríny. Stejnou linii pak následovali Sekundian a kněz Attalus. Ve stejný den, 3. září, byli Palladius, Secundian a Attalus prokleti a sesazeni, o čemž byl zaslán dopis všem biskupům Západu. Dopis o tom byl zaslán také císařům s výzvou, aby poskytli světskou pomoc při sesazení odsouzených ze židlí. Ve svém třetím dopise se katedrála obrátila na Gratiana s prosbou, aby neposlouchal vzdoropapeže Ursina a jeho příznivce. Konečně ve čtvrtém dopise, adresovaném rovněž Gratianovi, se koncil přimlouval za Pavla z Atiochie a Timotea Alexandrijského a požádal, aby byl v Alexandrii uspořádán koncil, který by vyřešil spor mezi pravoslavnými.
Dochované listiny [4] aquilejského koncilu patří mezi nejpodrobnější pozdně římské soudní záznamy, které se dochovaly až do naší doby, a umožňují nám sledovat celý průběh debaty .