Axios ( řecky ἄξιος - „hodný“) - prohlášení při svěcení (svěcení) jáhnovi , knězi , biskupovi , svěcení (vysvěcení) knězi-nositeli, čtenáři, subjáhnovi; stejně jako při intronizaci patriarchů [1] a při udělování hierarchických vyznamenání [2] .
Nejstarší zmínkou o zvolání „axios“ je syrský pomník ze 3.–5. století „Závěť našeho Pána Ježíše Krista“ – v něm lidé po vysvěcení na biskupa třikrát vysloví „axios“.
Vyhlašuje ji biskup, který vykonává svátost , a poté ji opakuje duchovní a všichni duchovní. Provádí se, když je příchozí oblečen do posvátných rouch odpovídajících jeho hodnosti. Jasný tímto zvoláním vyjadřuje své svědectví o neposkvrněném životě a dobrém charakteru vysvobozených.
Podle výkladu Simeona ze Soluně : [3]
Axios se třikrát hlasitě zpívá uvnitř i vně oltáře na znamení, že každý věří v milost [být obrazem Kristovým], potvrzuje ji spolu s vysokými hodnostmi a velmi se z ní raduje, "" axios je prohlásil, protože se [chráněnec] stal hoden toho, aby zastupoval Boha, kterého andělé i lidé znali, a musí se chovat hoden tohoto skutku [duchovnictví]; a proto toto slovo: „axios“ přijímá jako modlitbu [aby byl hodný]“, „[biskup] prohlašuje axios, protože Ukřižovaný ho učinil [ stoupencem] hodným; toto se slavnostně zpívá třikrát uvnitř i vně [oltáře], protože každý s tím souhlasí, raduje se a potvrzuje působení milosti.
V katolické církvi se před svátostí svěcení vyslovuje zvolání „Dignus est“, podobné „axios“. Vyhlašuje ji lid, nikoli biskup, což svědčí o dřívější účasti lidu na volbě kleriků.
Církevní dějiny znají případy použití zvolání „Anaxios“ ( ἀνάξιος – nehodný). Například:
Slovníky a encyklopedie |
---|