Amio, Jacques

Jacques Amiot
fr.  Jacques Amyot
Datum narození 30. října 1513( 1513-10-30 )
Místo narození Melun
Datum úmrtí 6. února 1593 (ve věku 79 let)( 1593-02-06 )
Místo smrti Auxerre
Státní občanství Francie
obsazení filolog , překladatel
Jazyk děl střední francouzština
Ocenění
Velitel Řádu Ducha svatého
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Jacques Amyot ( fr.  Jacques Amyot ; 30. října 1513 , Melun  - 6. února 1593 , Auxerre ) - francouzský filolog, kritik pramenů, překladatel klasických textů. biskup z Auxerre .

Životopis

Jacques Amyot se narodil 30. října 1513 ve Francii ve městě Melun v chudé rodině.

Vystudoval Navarre College . Bylo mu devatenáct let, když získal magisterský titul na univerzitě v Paříži a poté získal doktorát práv z Bourges [1] . Stal se mentorem dětí blízkého krále Jacquese Colina; doporučil ho Markétě Navarrské , sestře Františka I. Poté byl Amio jmenován učitelem řečtiny a latiny na univerzitě v Bourges ( 1536 - 1543 ). V roce 1543 mu král udělil Belosan Abbey [2] ; ve stejném roce, Amio, jako součást družiny francouzského vyslance v Benátkách , Jean de Morvilliers, šel do Itálie . V roce 1550 byl v Římě , kde hledal starověké rukopisy; o rok později jde jménem krále do Trenta se zvláštním poselstvím Tridentskému koncilu .

Po návratu z Itálie ho Michel de l'Opital představil novému francouzskému panovníkovi. Jindřich II jmenoval Amia vychovatelem princů - svých synů, budoucího Karla IX . a Jindřicha III ., stejně jako princezny Margaret .

S nástupem Karla IX. k moci s ním jeho mazlíček zacházel laskavě a přes odpor Kateřiny Medicejské byl jmenován Velkým almužníkem Francie , státním radou a poté kurátorem Pařížské univerzity . Od roku 1570  - biskup z Auxerre [2] . V roce 1578 poctil Jindřich III. Amio titulem komtur Řádu Ducha svatého (to byl ten nejvzácnější případ, kdy se takové vyznamenání dostalo osobě nešlechtického původu).

V roce 1589 byl Amyot nespravedlivě obviněn katolickou ligou z účasti na vraždě vévody de Guise , ale již v květnu 1590 byl znovu dosazen. Od té chvíle se zcela ponořil do studia Bible a patristické tradice .

Kreativita

Amyotova sláva je spojena především s jeho překlady řeckých klasiků do francouzštiny . Přeložil všechna v té době dostupná Plutarchova díla  – „ Srovnávací životy “, na kterých pracoval od roku 1542 a která byla poprvé vydána pod názvem „ Vies des hommes illustres “ v roce 1559 [3] a „ Moralia “ ( Oeuvres morales , 1572) [4] . Amyot předchází některým Morálům cenný zdroj a filologické poznámky.

Kromě toho Amio přeložil z řečtiny pojednání „Historická knihovna“ od Diodora Sicula (1554) a dva romány – „ Ethiopica “ od Heliodora (1547) a „ Dafnis a Chloe “ od Longa (1559).

Montaigne na Amiot

Ve druhé knize Experimentů Michel de Montaigne dává Amiotovi extrémně vysoké hodnocení:

Ze všech francouzských spisovatelů dávám dlaň – jak se mi zdá, z dobrého důvodu – Jacquesu Amyotovi... Vidím, že v celém jeho překladu je význam Plutarcha předáván tak skvěle a konzistentně, že kterýkoli Amyot dokonale pochopil pravý záměr. autora, nebo byl tak zvyklý na myšlenky Plutarcha, dokázal vstřebat jeho celkové rozpoložení tak jasně, že mu alespoň nikde nepřipisuje nic, co by se od něj lišilo nebo mu odporovalo. Ale hlavně jsem mu vděčný za to, že našel a vybral knihu tak hodnou a hodnotnou, abych ji přinesl jako dárek do vlasti. My, nevědomí, bychom byli odsouzeni ke stagnaci, kdyby nás tato kniha nevyvedla z temnoty nevědomosti, v níž jsme uvízli. Díky jeho práci si nyní troufáme mluvit a psát francouzsky; i dámy v tom soutěží s mistry. Amio je naše modlitební kniha.

- [5]

Zajímavosti

Anglický překlad komparativních životů publikovaných v roce 1579 , který Shakespeare použil při práci na svých historických tragédiích, vytvořil Thomas North právě z francouzské verze Amyot [6] .

Poznámky

  1. ↑ Amyot, Jacques  // 1911 Encyclopædia Britannica. - T. Svazek 1 . Archivováno z originálu 27. srpna 2018.
  2. ↑ 1 2 A. Morua. „Z Montaigne do Aragonie“ . Získáno 9. září 2012. Archivováno z originálu 6. června 2012.
  3. ↑ M. M. Bachtin. „Dílo Françoise Rabelaise a lidová kultura středověku a renesance“ . Získáno 1. června 2012. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  4. ↑ Les oeuvres morales & Meslées de Plutarque, translatées de grec en françois par Jacques Amyot. Paříž: M. de Vascosan, 1572; R Paris: Mouton, atd., 1971.
  5. ↑ M. Montaigne. "Zážitky" . Získáno 19. listopadu 2010. Archivováno z originálu 19. října 2008.
  6. ↑ V. P. Komárová. „Literatura a politika v Anglii 16.–19. století“ . Získáno 1. června 2012. Archivováno z originálu dne 14. listopadu 2021.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie