Antihypoxanty

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 22. července 2013; kontroly vyžadují 23 úprav .

Antihypoxancia  jsou skupinou léků, které zlepšují využití kyslíku cirkulujícího v těle a zvyšují odolnost proti hypoxii (nedostatku kyslíku) . V některých zemích se používají při léčbě hypoxie různé etiologie ( ischémie , infarkty , mrtvice atd.).

Studovaly se především v postsovětském prostoru, ve světové praxi nejsou příliš známé.

Klasifikace [Okovity SV, 2005, 2009]

  1. Léčiva s polyvalentním účinkem (gutimin, amtizol) [1] ;
  2. Inhibitory oxidace mastných kyselin: ( trimetazidin , ranolazin , meldonium , perhexilin, etomoxir, karnitin ;
    1. Přímé inhibitory karnitin palmitoyltransferázy I: ( perhexelin , etomoxir );
    2. Částečné inhibitory oxidace mastných kyselin (inhibitory p-FOX): ( trimetazidin , ranolazin , meldonium )
    3. Nepřímé inhibitory oxidace mastných kyselin: ( karnitin )
  3. Činidla obsahující a tvořící sukcinát: [2]
    1. Činidla obsahující sukcinát: ( reamberin , mexidol );
    2. Látky tvořící sukcinát: ( oxybutyrát sodný , polyoxyfumarin , konfumin )
  4. Přirozené složky dýchacího řetězce: ( cytochrom c , ubichinon , idebenon );
  5. Umělé redox systémy: ( olifen );
  6. Makroergické sloučeniny: ( kreatinfosfát , ATP).

Viz také

Poznámky

  1. ↑ (nepřístupný odkaz od 15.11.2016 [2172 dní]) Okovity S. V. Klinická farmakologie antihypoxantů (I. díl)  // FARMindex-Praktik. - Listopad 2004. - Vydání. 6 . - S. 30-39 . Archivováno z originálu 18. června 2012. 
  2. ↑ (nepřístupný odkaz od 15.11.2016 [2172 dní]) Okovity S. V. Klinická farmakologie antihypoxantů (II. díl)  // FARMindex-Praktik. - Listopad 2004. - Vydání. 6 . Archivováno z originálu 9. srpna 2016. 

Literatura