Apofatická teologie

Apofatická teologie ( jiné řecké ἀποφατικός „negativní“) nebo negativní teologie  je teologická metoda, která spočívá ve vyjadřování podstaty Božství důsledným popíráním všech jeho možných definic jako nesouměřitelných s ním, poznáním Boha skrze pochopení toho, čím není . Oproti pozitivním definicím ( katafatická teologie ) se potvrzují ty negativní: počínaje např. „bezhříšným“, „nekonečným“, „nesmrtelným“ a konče „ nic “.

Příklady

• Jasně apofatické učení bylo hlásáno ve staroindických upanišadách , Absolutno v nich je chápáno jako „toto ne, toto ne“ [1] : Neti neti .
• Buddha odmítl odpovědět na některé metafyzické otázky – „čtrnáct nezodpovězených otázek“ (existence duše, povaha nirvány atd.), což je interpretováno jako apofatismus [2] (nezapomeňte však, že ticho není vždy odmítnutí odpovědět, ale může to být odpověď sama o sobě, jako náznak překročení relativních kategorií myšlení).
• Podle starověkých čínských textů taoismu nemá Tao žádné jméno ani formu [3] .
• Myšlenky o základní nepoznatelnosti konečné reality se objevují také ve starověké filozofii, zejména novoplatónský Plotinus nazývá Jediného „ nic “ [4] [5] .
• V judaismu a kabale je apofatická teologie považována za metodu pro odhalení hlavního aspektu Boha: Ein sof . Když posíláte přikázání Mojžíšovi , Bůh je skryt hustým mrakem ( Ex  20:18 ) a jeden ze třinácti principů judaismu podle Maimonida říká, že „Němu není vůbec žádná podobnost“.
• V ortodoxním a katolickém křesťanství je apofatická teologie (jejíž představiteli byli Pseudo-Dionysius , Řehoř z Nyssy , v renesanci  - Mikuláš Kusánský ) umístěna nad katafatickou teologii , ale není považována za jedinou možnou formu poznání Boha [6] .
• Arabština – islámský název pro apofatickou teologii – „al-lahutu-s-salbi“, اللاهوت السلبي: hlavními zastánci negativní metodologie a odpůrci antropomorfních představ o Bohu v islámu byli mutazilité ( Wasil ibn Ata [7] ) a Sufi .
• Apofatická teologie je přítomna v moderní náboženské literatuře, v jejíchž radikálních verzích je popíráno i chápání Boha ( Bohyně ) jako počátku a stvořitele (matky) vesmíru [8] .

Viz také

• Katafatická teologie
• Praktická filozofie
• Apofázie

Poznámky

1. ↑ Brihadaranyaka Upanishad: přel. ze sanskrtu M., 1964.
2. ↑ Panikkar R. The Silence of God: The Answer of the Buddha (1989).
3. ↑ Lao Tzu . Dao Te Ching // Starověká čínská filozofie. Sobr. texty: Ve 2 svazcích: přel. ze starověké velryby. M., 1972. T. 1.
4. ↑ Plotinus . Šestý ennead. Pojednání VI-IX: přel. ze staré řečtiny  (nepřístupný odkaz)  (nepřístupný odkaz ze dne 11.05.2013 [3449 dní]) SPb., 2005.
5. ↑ Ado P. Apofatismus neboli negativní teologie // Duchovní cvičení a antická filozofie: Per. od fr. M.; SPb., 2005.
6. ↑ Lossky V. N. Esej o mystické teologii východní církve. dogmatickou teologii. M., 1991.
7. ↑ Ash-Shahrastani Muhammad ibn Abd al-Karim. Kniha náboženství a sekt (Kitab al-milal va-n-nihal). Část 1: Islám: přel. z arabštiny. M., 1984.
8. ↑ Popov I. N. Metafyzika absolutního dualismu: oratorium o překonávání. Barnaul, 2010. Ch. 9.