Biskup (příběh)

Biskup
Žánr příběh
Autor Anton Pavlovič Čechov
Původní jazyk ruština
datum psaní 1902
Datum prvního zveřejnění 1902
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

Biskup je povídka ruského spisovatele Antona Pavloviče Čechova , poprvé publikovaná v dubnu 1902 v časopise Journal for All .

Publikace

V prosinci 1899 Čechov v jednom ze svých dopisů slíbil redaktorovi Viktoru Miroljubovovi, že napíše příběh do Žurnálu pro každého. Pracovat na ní však začal až mnohem později, jak lze soudit z obsahu jeho dopisu O. L. Knipperovize dne 16. března 1901, ve kterém napsal, že pracuje na příběhu „o zápletce, která mi už patnáct let sedí v hlavě“. V červenci téhož roku Miroljubov Čechovovi připomněl jeho starý slib. Čechov ho 3. srpna dopisem ujistil, že část je připravena, ale v říjnu byl nucen se znovu omluvit za další zpoždění. Povídku poslal do časopisu až 20. února 1902 s omluvou, zdržení vysvětlil zhoršením zdravotního stavu a s upozorněním, že se bude "s cenzory hádat o každé slovo" a nedovolí, aby text být silně zkreslený. Vážné cenzurní škrty skutečně proběhly, nemluvě o chybách nepozorných korektorů. Kvůli tomu všemu trvalo Čechovovi další měsíc, než vše napravil. Nakonec byl „The Bishop“ publikován v dubnu 1902 v Journal for All (vydání č. 4).

Mírně upravená verze příběhu byla zařazena do 12. svazku druhého vydání sebraných děl A.P. Čechova, které vydal Adolf Fedorovič Marx v roce 1903. Poté se objevil také v 11. dílu třetího vydání, vydaného v roce 1906 po smrti samotného spisovatele [1] .

Prototypy postav

Podle Michaila Pavloviče Čechova byl hlavní hrdina příběhu založen na Štěpánovi Alekseeviči Petrovovi, který žil na Sadovo-Kudrinské ulici v Moskvě . Jako student Filologické fakulty Moskevské univerzity se náhle stal mnichem a brzy se stal zavedeným teologem. Otec Sergius, jak se stal známým, často navštěvoval Čechova v Jaltě , hlavně na spisovatelově dači v Yautce [2] .

Recenze kritiků

Příběh získal vesměs pozitivní recenze v Čechovově současném ruském tisku. Jeden z kritiků publikace Birzhevye Vedomosti (podepsaná I. A., 14. května 1902, číslo 129) označil příběh za „jedno z nejkrásnějších a nejelegantnějších“ děl Čechovovy sbírky. Několik kritiků (včetně A. Elfa v publikaci " Eastern Review " ) ocenilo uměleckou hodnotu příběhu a to, jak podává detailní, hluboký obraz života ruského duchovního. 14. října Miroljubov napsal Čechovovi: „Byl jsem v Jasnaja Poljaně , starý muž Lev Tolstoj vyjádřil radost z biskupa a zeptal se na vaše zdraví“ [1] .

Ivan Bunin napsal, že příběh byl „úžasně napsaný. Jen ten, kdo se sám zabývá literaturou a na vlastní kůži zažil tato pekelná muka, může pochopit krásu tohoto díla“ [3] . A Bunin sám , Tolstoj a Kuprin považovali tento příběh za jedno z nejlepších děl Čechova [4] .

Nils Ake Nilsson v části „Náboženské a světské“ sbírky „Čtení Čechova“ [5] , rozebírá příběh „Biskup“, vysvětluje autorovu techniku ​​přechodů a kontrastů, poměr triviálních a vážných scén, poměr budoucnost a přítomnost v jejich jednotě. Popsáno podle Nilssona naznačuje duchovní znovuzrození.

Děj

Biskup Petr je vikář biskup , který slouží v kostele celou noc . Po bohoslužbě se vrací do Pankratievského kláštera. Doma se dozvěděl, že přijela jeho matka. Druhý den po bohoslužbě se setkal se svou matkou a neteří Káťou. Matka byla biskupem v rozpacích a mluvila s ním uctivě. Večer v chrámu seděl biskup u oltáře a plakal. Navzdory tomu, že dosáhl všeho, co chtěl, nechtěl zemřít, obával se o naději do budoucna – stejnou jako v dětství a dospívání.

Ve čtvrtek byla jeho matka v katedrále a biskup se cítil vesele a šťastně. Nemoc si však vybrala svou daň – úplně mu ztrnuly nohy a bál se, že upadne. Druhý den ráno začal krvácet. Byl to tyfus . Matka, když viděla stav svého syna, nazvala ho Pavluša, synu. Biskup už nemohl mluvit a představoval si, že „on, už prostý, obyčejný člověk, chodí po poli, teď je volný, jako pták, může jít kamkoli! Zemřel v sobotu před Velikonocemi.

O měsíc později byl jmenován nový biskup. Na biskupa Petra se již nevzpomínalo a později se na něj úplně zapomnělo. Až jeho stará matka, když šla po večerech pro krávu, řekla ženám, které potkala, že její syn je biskup. Ne všechny ženy jí věřily.

Adaptace obrazovky

Podle příběhů A.P. Čechova "Biskupa", "Princezna", "Svatá" v roce 1990 byl natočen film " Nyní je oslaven syn člověka " (SSSR), který režíroval Artur Voitetsky .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Rodionova, V. M. Komentáře k příběhu „Biskup“. Sebraná díla A.P. Čechova ve 12 svazcích. M.: Beletrie, 1960. T. 8. S. 559-562.
  2. ↑ Anton Čechov a jeho příběhy. Moskva, 1923, s. 46-48
  3. ↑ Literární dědictví, v.68, Akademie věd SSSR, 1960, s. 406
  4. ↑ O prototypu Čechovova příběhu „Biskup“ čtěte, stahujte . azbyka.ru. Získáno 23. června 2017. Archivováno z originálu 17. listopadu 2017.
  5. ↑ Četba Čechovova textu. Ed. Robert Louis Jackson. Studium ruské literatury a teorie. Evanston: Northwestern University Press, 1993. 258 s. (Čtení Čechova. Ed. Robert Louis Jackson. Studia ruské literatury a teorie. Evanston: Northwestern University Press, 1993)