Bratislavská tramvaj | |||
---|---|---|---|
Popis | |||
Země | Slovensko | ||
Umístění | Bratislava | ||
datum otevření | 27. srpna 1895 | ||
Operátor | Dopravný podnik Bratislava [d] | ||
webová stránka | dpb.sk | ||
Síť trasy | |||
Počet tras | 9 | ||
kolejová vozidla | |||
Číslo depa | 2 | ||
Technické údaje | |||
Šířka stopy | 1000 mm | ||
Elektrizace | 550 V | ||
|
|||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Bratislavská tramvaj ( slovensky Električková doprava v Bratislave ) je tramvajový systém v Bratislavě , hlavním městě Slovenska , který funguje od roku 1895 . Tvoří jej 42 km tratí, po kterých vede 9 tras. Šířka stopy je 1000 mm. Tramvaje jsou hlavní hromadnou dopravou ve městě.
V roce 1868 začal po bratislavských ulicích poprvé jezdit omnibus [1] . V roce 1893 požádal rakouský inženýr Alexander Werner o povolení postavit trať koňské tramvaje , ale později změnil plány a navrhl provoz elektrické tramvaje. Úřadům se nový plán líbil a 27. srpna 1895 byla otevřena první elektrická tramvajová trať ve městě. Pro obsluhu linky bylo zakoupeno 9 vozů provozovaných z trolejové sítě o napětí 550 V.
Krátce po otevření začala výstavba dalších segmentů. Již v září byly zprovozněny koleje na Hlavní nádraží v délce 3 km. V lednu 1896 přepravily tramvaje cestující na několika nových úsecích. Zároveň byl definitivně uzavřen pohyb omnibusů. Krátce po otevření majitel řetězce Lindheim a spol. odkoupila maďarskou společnost Részvénytársaság villamos és közlekedési vállalatok számára (Svaz tramvajových a komunikačních společností). V prvních dvou dekádách 20. století byla zavedena písmenná označení tras, byly pořizovány nové vozy typu Ganz.
Po vzniku Československa byla síť důkladně modernizována. Byl zaveden systém plateb podle zón, regulovaný orgány města. Byla zahájena přestavba na rozchod 1435 mm, ale pro nedostatek financí a rozhořčení obyvatel bylo od tohoto záměru upuštěno. Koncem 20. let vznikla konkurence s prvními autobusy . V roce 1914 byla otevřena příměstská linka Bratislava-Vídeň, která byla v úseku Bratislava součástí městské tramvajové sítě.
S vypuknutím druhé světové války začaly změny ve fungování tramvajové komunikace - lety po 22:00 musely být pozastaveny. V roce 1942 byla zahájena stavba 792metrového tunelu pod Bratislavským hradem. Dokončena byla po válce, v roce 1947 . Ve válečných dobách byl tunel využíván jako protiletecký bunkr, později jako silniční tunel. Od roku 1983 je uzpůsoben pro pohyb tramvají [2] . V roce 1942 byly sběrače proudu nahrazeny pantografy . Následující dva roky byly modernizovány trasy, které začaly dostávat číselná označení. Vstupem Rudé armády do města byl zastaven pohyb tramvají po celém městě. Po osvobození začali hodnotit ztráty: zničeno bylo více než 90 % trolejbusové styčné sítě a nemálo traťových úseků. Od 14. června jezdily všechny tři trasy, zbytek transportu byl spuštěn až do roku 1946 .
V roce 1949 dostalo město nové tramvaje, prototypy budoucích tramvají 6MT , jejichž dodávky začaly v 50. letech . Zároveň byla dokončena druhá kolej na posledním jednokolejném úseku mezi Karlovou Vesjí a Dynamitkou. V roce 1952 se počet tras zvýšil na 5 a o něco později přibyla další. V 50. letech byla také otevřena nová tramvajová vozovna Yuraev Dvor. V roce 1953 byla definitivně reorganizována jízdné v souvislosti se správní reformou. 8. srpna 1957 dorazil do města první prototyp tramvaje Tatra T2 , čímž bylo zahájeno postupné vyřazování dvounápravových vozů.
V 60. letech byly uvedeny do provozu vozy Tatra K2 , které jsou dnes jedinými kloubovými tramvajemi ve městě. Po 10 letech se začalo diskutovat o reorganizaci veřejné dopravy ve městě a výstavbě klasického metra . Očekává se, že v blízké budoucnosti bude mít celá městská aglomerace více než milion obyvatel. Zároveň byla uvedena do provozu vozovna Krasnyany.
Ropná krize od roku 1973 zcela změnila pohled na městskou komunikaci po celém světě. Vzhledem k tomu, že se počítalo s tím, že počet obyvatel v bratislavské aglomeraci se brzy přiblíží jednomu milionu obyvatel, musela být městská doprava odpovídajícím způsobem reorganizována. Klíčovou roli měla sehrát lehká železniční síť a později metro a doplňkovým dopravním prostředkem měly být klasické tramvaje. Výstavba první trasy metra začala v roce 1985 z jihu města (okres Petržalka) směrem do centra. Investice přitom směřovaly i do tramvají, byl ukončen provoz tramvají Tatra T2 .
Kromě plánů na výstavbu metra byla opět zahájena přestavba sítě pro rozchod 1435 mm. Úzkorozchodná síť byla v té době v Československu ještě pouze ve městě Liberec , které navíc také začalo s přestavbou a vozy Tatra T3 v něm vyřazené byly odeslány do Bratislavy. Kvůli problémům s adaptací vozového parku se do města nedostaly tramvaje řady Tatra KT8xx, které byly určeny výhradně pro normální rozchod. Místo nich byly dodány tramvaje Tatra T6A5 .
V 90. letech došlo k modernizaci stávajícího vozového parku a do provozu byly uvedeny nové tramvaje Tatra. Tramvajová síť však byla stále více zahlcena, a to jak z finančních důvodů, tak kvůli vážným průtahům při výstavbě metra.
V roce 2002 byly plány na stavbu metra zrušeny. Místo toho bylo navrženo vybudovat lehký železniční systém, který by mohl být v budoucnu rozšířen na systém metra. První kroky k realizaci investic byly učiněny v roce 2006 , kdy se do jednání úředníků dostal hotový projekt první trati do Petržalky. Stavební práce měly být zahájeny v roce 2007 a zároveň byly zahájeny zkoušky vozového parku, který by potenciálně mohl být provozován na nové trati. Do ulic města vyrazila tramvaj Škoda 06T vyrobená pro italské město Cagliari . Z důvodu jiné rozchodu (960 mm) byly po dobu testování vyměněny podvozky.
V březnu 2007 došlo k nečekanému zvratu, když vedení města a Železnice Slovenské republiky (Železnice Slovenskej republiky ) oznámily, že lehká trať bude mít dvojí rozchod 1000 a 1435 mm, aby bylo možné používat vlaky i tramvaje. trať. Odpůrci této myšlenky tvrdili, že by to způsobilo mnoho problémů, včetně rozdílu napětí mezi železnicí a tramvajovou sítí.
V témže roce byl také představen nový plán rozvoje tramvajové sítě. Kromě Petržalky se měly tramvaje dostat také do čtvrtí Vainor, Devínská Nová Ves, Vrakuň a blíže do centra - do Převozu a Mlynské Doliny.
Výzkumný ústav dopravní se stavbě rychlotramvaje do Petržalky brání s tím, že tramvaje nejsou vhodné jako hlavní doprava a prostředky na ně určené nebudou racionálně využity. Proti jsou i obyvatelé okolí. Je tedy možné, že se tramvajové tratě dostanou do čtvrtí Vajnor a Devínská Nová Ves dříve, protože o ně mají místní podnikatelé zájem a mohli by investovat.
V červenci 2016 byl otevřen tramvajový provoz do Petržalky. Byly sem vypraveny tramvaje 1 a 3.
Od 9. července 2021 je ve městě 5 tramvajových linek.
Trasa | Místo ODJEZDU | Cílová stanice | Stát |
---|---|---|---|
jeden | Hlavní Stanica | Nám. Svou roli sehrála Ľ. Štura | Běží |
3 | Rača, Komisařky | Petržalka, Jungmannova | Běží |
čtyři | Zlaté piesky (Stn. Nové Mesto) | Dúbravka, Pří krizi | Běží |
7 | Stn. Vinohrady (Rača, Komisárky) | Hlavní Stanica | Běží |
9 | Ružinov, Astronomická | Karlova Ves, Kutiky | Běží |
Tramvajové parky:
Zadní kroužky:
Jako koncové se používají i obyčejné zastávky.
Doprava v Bratislavě | |
---|---|
|
Tramvajové systémy na Slovensku | |
---|---|