Pusť mě dovnitř (román)

Let Me In ( švédsky: Låt den rätte komma in ) je hororový román s upíří tematikou od švédského autora Jun Aivide Lindqvista , vydaný v roce 2004 ve Švédsku . Román se stal bestsellerem a byl přeložen do mnoha jazyků, včetně ruštiny. Kniha vyšla dvakrát: poprvé v původním znění a podruhé - ve zkrácenější verzi, pod názvem "Vampire in Blackeberg" ( švéd . Vampyren i Blackeberg ). V roce 2008 byla zpracována do stejnojmenné filmové adaptace, která získala mezinárodní uznání kritiky a také mnoho ocenění, včetně čtyřZlatí brouci ze Švédského filmového institutu. V roce 2010 byla v Hollywoodu natočena anglická adaptace .

Děj

Hlavní děj románu se odehrává v Blackebergu , předměstí Stockholmu , od 21. října do 13. listopadu 1981 . Podrobnosti románu nejsou odhaleny okamžitě, ale jak příběh postupuje. Děj obsahuje příběhy, které vyprávějí jménem několika postav najednou. 12letý Oscar Eriksson je obětí školního násilí a životních okolností. Žije se svou matkou na předměstí Blackeberg, jeho rodiče se rozvedli kvůli alkoholismu jeho otce, který nyní žije mimo město. Ve škole Oscara šikanuje spolužák Jonni Forsberg, který má také problémy v rodině (jeho rodiče jsou také rozvedení a kromě Jonniho je v rodině stále hodně dětí). Oscar kvůli tomu všemu probudí nezdravý zájem o forenzní vědu a vraždy a shromáždí celé album s relevantními novinovými výstřižky o zločinu a vraždě. Vedle Oscara se nastěhuje podivný pár – 40letý muž Hokan a podivná holčička Eli, údajně jeho dcera. Oscar je ale nijak zvlášť nezajímají, protože veškerý svůj volný čas věnuje buď páchání drobných krádeží v místním obchodním domě, nebo veškerou svou zášť vybíjí tím, že nožem rozseká kmen stromu a prezentuje se jako opak bezbranného slaboch – neporazitelný zabiják. Večer 21. října Hokan napadne jednoho teenagera, kterého po uspání pověsí za nohy na strom a otevře mu žíly na krku. Vypustí krev do kanystru a schová se. Celý Stockholm věří, že šlo o rituální vraždu. Oscarovi je to však jedno; po chvíli potkává Eli na dvoře svého domu. I když je venku zima, Eli je velmi spoře oblečená a páchne špínou a rzí. Navzdory těmto zvláštnostem se mezi Oscarem a Eli postupně vyvine přátelství a Eli ho povzbudí, aby se proti pachatelům bránil.

O něco později Eli napadne jednoho z místních obyvatel, Yukke, a zabije ho tím, že mu zlomí vaz. Pak přijde do domu ženy, která je na morfiu, nejprve jí vypije krev a pak dům zapálí. Pamětník této události navíc vzpomíná, že když už dům hořel, žena se z něj dokázala dostat a zemřela již na ulici, i když neví, že když Eli, zdrogovaný morfiem v krvi ženy, přijde podle jejích smyslů byla již mrtvá (pitva a ukazuje, že žena neměla v plicích žádný kouř). Konečně je jasné, že Eli je upír a Hokan je do ní zamilovaný pedofil (svého času kvůli své závislosti přišel o práci švédského učitele a Eli byl jediný, kdo mu pomohl přežít). Hokan se při další vraždě stále chytí, ale aby Eliho ochránil, polil si obličej kyselinou, aby ho nemohli identifikovat. Hokan je hospitalizován, Eli, když se o tom dozví, se v noci vplíží do nemocnice a vyšplhá po zdi k oknu svého pokoje. Hokan překonává bolest, přistupuje k oknu a gesty (po zraněních kyselinou je Hokanova tvář mišmaš zmrzačeného masa) ukazuje Eli, že musí pít jeho krev, ačkoli chápe, že ho Eli bude muset poté zabít. Eli se mu drží na krku a pije krev, kvůli čemuž se Hokan sehne a vypadne z okna (Elie si nestihne vykroutit krk). Všichni věří, že je mrtvý, nicméně zřízenec márnice, kam bylo Hokanovo tělo převezeno, Bengt Edwards, je první, kdo zjistí, co konečně čtenáři vysvětluje, proč se Eli snažila neútočit na sebe a proč měla Yukka zkroucený krk a žena byla popálena. Každý, komu Eli pije krev (za předpokladu, že došlo k přímému kontaktu jejích tesáků s krví oběti), se nakazí vampirismem. Lidská část Hokana zemřela při pádu z okna a tělo zůstalo poháněno kletbou upíra, stalo se z něj něco jako zombie (nezkroutil se mu krk při pádu), poháněný žízní po krvi a znásilňováním Eli a Jeho první obětí se stává Bengt Edwards. Později, když se zombie Hokan dostane k Eli, zavře ho do sklepa, kde Hokana zabije teenager Tommy, který tam náhodou byl (ale on sám se poté zbláznil).

Oscarovo přátelství s Eli se postupně rozvíjí a nakonec se nabídne, že jejich přátelství zpečetí krví, za což udělá řez do dlaně, což u Eli vyvolá odpovídající reakci, ale ona se jen těžko ovládne a uteče. Oscar si začíná uvědomovat, kdo Eli je, a je zmatený, ale stále neodmítá její přátelství. Prostřednictvím polibku si Eli vnese do své mysli její vzpomínky, ze kterých se dozví, že Eli byl bývalý chlapec Elias, který žil v 18. století v chudé rolnické rodině v Norrköpingu . Kdysi bohatý baron, který vlastnil tyto pozemky, svolal všechny chlapce ve věku od osmi do dvanácti let do svého hradu kvůli jakési soutěži. Z barona se ale vyklubal sadistický pedofil (a také upír) a Elias, kterého si vybral ze všech dětí, byl podroben nucené kastraci a nakažení upírstvím. Ale protože upíři regenerují rány velmi rychle, Elias se stal virtuálním bezpohlavním upírem. Ani poté, co se Oscar dozví tento příběh, se od Eliho neodvrací a začíná vážně přemýšlet o jeho slovech, že jsou si nějak podobní. Během cesty se rozvine několik dalších dějových linií. Toto je příběh o Oscarově příteli Tommym, který prochází těžkým obdobím, protože jeho matka má poměr s policistou Staffanem, který vyšetřuje zločiny související s Eli (později Tommy, jak bylo zmíněno výše, zabije Hokana). Druhá dějová linie se točí kolem vztahu mezi Lakke Sorensonovou a Virginií Lindbladovou. Ta se také stane obětí Eli, ale díky pomoci Lakke nezemře, ale kvůli infekci se u ní začnou objevovat odpovídající metamorfózy. Zde se ukazuje, že jednou Eli potkal stejnou ženu nakaženou vampyrismem, která řekla, že biologické hodiny nemají nad upírem žádnou moc a upír může spáchat sebevraždu pouze tím, že mu zabodne dřevěný kůl do hrudi nebo se vystaví dennímu světlu. Virginia, která si nakonec uvědomí, v co se mění, se vystaví světlu a uhoří k smrti. Lakke se zlomeným srdcem zjistí Eliův byt, ale když se tam dostane, Eli ho zabije. Poté je Eli nucen Blackeberg opustit a frustrovaný Oscar se cítí jako „zapomenutá postava“.

Nakonec Oscara završí Jonniho pokus vytlačit ho na koleje metra, načež Oscar vstoupí večer do školy, polije Jonniho stůl benzínem a zapálí ho. Druhý den nejde do školy a všichni kolem ho podezírají ze žhářství, ačkoliv proti Oscarovi neexistují žádné přímé důkazy. Večer se Oscar ještě rozhodne zajít na trénink do místního bazénu, kde padne do pasti Jonniho a jeho staršího bratra Jimmyho (kteří se chtějí Oscarovi pomstít za to, že jejich rodinné fotoalbum shořelo v Jonniho stole ). Nutí ho na pár minut zadržet dech pod vodou a vyhrožují mu, že mu vypíchne oči, pokud to neudělá, ale Oskar nemůže zadržet dech tak dlouho. Policejní Staffan se další události dozvídá od ostatních dětí, které mu za přítomnosti psychiatrů sdělí, že když Jimmy Forsberg přiložil nůž na Oscarovu tvář (toho času byl z nedostatku kyslíku téměř v bezvědomí), vtrhl do něj létající „anděl“. bazén“, který utrhl Jonnymu a Jimmymu hlavy a vzal s sebou Oscara. Později Staffan, když o tom mluví se svým kolegou, poznamenává, že to rozhodně nemohl být „anděl z nebe“. V poslední scéně knihy vlakový dispečer na trase Stockholm – Karlstad Stefan Larsson upozorňuje na podivného chlapce (zřejmě Oscara), který s sebou nese obrovský kufr, ale nepřikládá tomu žádnou důležitost, protože chlapec vypadá velmi spokojeně.

Název

 Název knihy je odkazem na slavnou píseň britského zpěváka Stephena Patricka Morisseyho s podobným názvem „Let the Right One Slip In“   a přinejmenším na lidovou víru ve folklór, podle níž může upír vstoupit do cizího domu. jen když ho majitel domu nějak vyzve ke vstupu. Ruský název knihy „Let me in“ je překladem americké verze „Let me in“, ačkoli původní švédský název „Låt den rätte komma in“ by měl být do ruštiny doslova přeložen jako „Vpusťte toho, kdo následuje."

Ruský překlad

V Rusku román vyšel čtyřikrát: na konci roku 2009 po úspěchu švédské filmové adaptace , na začátku roku 2011 po vydání amerického remaku , v roce 2012 (kapesní vydání) a v roce 2017. Zvláštní rozdíl mezi ruským textem a původní švédštinou je v tom, že v ruském překladu jsou všechny činy Eli poté, co se ukáže, že je to chlapec, v následujících scénách popsány v mužském rodě. Ve švédském textu (vzhledem k tomu, že ve švédštině neexistuje žádné druhové skloňování) jsou všechny věty o Eli sestaveny tak, že ani neuvádějí zájmena „ on “ nebo „ ona “.

Epilog

O rok později, v roce 2005, vydal Lindqvist sbírku povídek The Paper Walls ( švéd . Pappersväggar ), z nichž jedna byla pokračováním Nechat staré sny zemřít ( švéd . Låt de gamla drömmarna dö ). Příběh, stejně jako samotná sbírka, nebyl oficiálně přeložen do ruštiny, ale neoficiální překlad lze najít na internetu.

Příběh je vyprávěn z pohledu nejmenovaného obyvatele Blackebergu, který sleduje něžný milostný vztah dirigenta Stefana Larssona a policejní vyšetřovatelky Karin, která vyšetřuje zmizení Oscara Erikssona. Potkali se, když Stefan řekl policii, že viděl Oskara ve vlaku do Karlstadu. V roce 1987 se usadili v Blackebergu. Vyšetřování nikdy k ničemu nevede, i když Karin v určité chvíli připouští, že masakr v Blackebergu mohl spáchat pouze nečlověk – přímo říká, že by to mohl být upír, ale nikdo jí to samozřejmě nevěří. Když Karin odejde kvůli svému věku do důchodu, případ je uzavřen; Do té doby se to úplně zastavilo.

Mezitím je románek Stefana a Karin v hlubokých potížích. V roce 2001 má Karin mozkovou příhodu, ale stáhne ji. Pak Stefan vypravěči řekne, že na nádraží v Karlstadu viděl, jak si Oscar Eriksson a neznámá dívka (Eli) udělali řezné rány na dlaních nožem a pak je připoutali do zámku. Pak, v dubnu 2004, v den Karininých sedmdesátých pátých narozenin, Stefan pokračuje ve vyprávění: v tisku se prvních pár let objevovaly zprávy, že Oskar Eriksson byl viděn v různých částech Švédska i mimo něj. O tři roky později, v roce 2007, byla Stefanovi diagnostikována neoperovatelná rakovina slinivky a podle lékařů mu nezbýval víc než rok života. Zde řekne vypravěči, že v Karlstadu si Oskar a Eli všimli, že se na ně dívá. Eli chtěla Stefana zabít, ale ten rychle odešel a ona ho nedostihla.

To byl poslední den, kdy vypravěč viděl Stefana a Karin. V roce 2008 od nich dostává pohlednici s podivným nápisem „ Nechte staré sny zemřít. Teď máme nové ." Po příchodu k nim domů je vypravěč nenajde, ale podle zanechaných papírů pochopí, že náhle odjeli do Španělska . Zároveň najde dopis, který Karin poslal její přítel, který také žil v Blackebergu a znal Oscara Ericksona. Spolu s dopisem najde fotografii jisté rodiny pořízenou v Barceloně . Vzhledem k tomu, že vypravěč zná Oscara od vidění, najde jeho a Eliho na pozadí fotografie, ale všimne si, že Oscar na fotce vypadá fit a sportovněji než Oscar, kterého viděl v Blackebergovi. Datum fotky ho konečně završuje - září 2008, i když Oscar na fotce vypadá stále jako stejný 12letý chlapec. O dva roky později, v roce 2010, nyní již penzionovaný vypravěč hlásí, že nedostal žádné zprávy o tom, že Karin a Stefan jsou naživu nebo že zemřeli, ale doufá, že v Barceloně našli něco, co hledali, a nyní „mají nové sny."

Odkazy

• „Låt den rätte komma in“  na internetové filmové databázi
• Oficiální stránky v angličtině