Vulykh, Alexander Efimovič

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 10. června 2018; ověření vyžaduje 21 úprav .
Alexandr Vulykh
Datum narození 5. února 1956( 1956-02-05 ) (ve věku 66 let)
Místo narození
občanství (občanství)
obsazení romanopisec , básník , překladatel, kritik, novinář , scénárista , fejetonista
Roky kreativity 1978 - současnost. čas
Směr žertování , literatura faktu, texty písní
Žánr poezie , žurnalistika , esej
Jazyk děl Ruština , Moldavština , Rumunština
vulykh.com
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Alexander Efimovich Vulykh (narozen 5. února 1956 , Moskva [1] ) je sovětský a ruský ruský spisovatel , překladatel, novinář a básník , kritik , scenárista, fejetonista [2] [3] .

Životopis

Narodila se do rodiny architektů - Efima Petroviče Vulycha a Žukova Ludmila Alexandrovna (29. 2. 1916 - 15. 8. 1994), kteří pracovali v Mosproekt Institute v dílně V. L. Voskresenského .

Jak je uvedeno na oficiálních webových stránkách básníka,

Alexander je jedním z nejznámějších současných ruských básníků. Jeho básně jsou pravidelně publikovány v časopisech. Jsou zahrnuty v největších ruských encyklopediích a antologiích ruské poezie, jako jsou Strofy století (1995) a Ruská poezie. XX století“ (1998) [4] .

V roce 1998 byl A. Vulykh pozván do „ Ruského rozhlasu “, kde působil dva roky. Napsal „Verse of the Day from Alexander Vulykh“ a každý den rozdával „čerstvý lidový aforismus“. Posluchači Ruského rozhlasu opakovali a převyprávěli tato každodenní minidíla. Sasha se tak stal profesionálním básníkem, mužem, který si vydělává peníze svou poezií. Ale velmi brzy jsem si uvědomil, že v Rusku může básník vydělávat peníze pouze v showbyznysu. Vulykh tedy začal psát poezii pro písně. Showbyznys se formoval a spolu s ním se formoval i skladatel. Alexander napsal texty k písním headlinerů ruské popové scény. Písně na jeho texty zahráli: Philip Kirkorov , Nikolaj Noskov , Larisa Dolina , Alexander Marshal , Irina Allegrova , Igor Sarukhanov , Lolita, Ani Lorak , Jasmine, Natasha Koroleva, Diana Gurtskaya , Anna Reznikova, Michail Shufutinsky , Danko, Boris Moiseev , Viktor Čajka , Alexander Buinov , "Šípy", "Premiér", "Drahokamy", " Na-na ", "Murzilki International" (projekt " Autoradio "), " Shao? Bao! “, Alexander Kalyanov, Vladimir Presnyakov a mnoho dalších [5] . A úplně první píseň skupiny " Tatu " "Řekni mi, proč čekám na hovor" - od Alexandra Vulykha.

Pak byla práce v televizi - na ORT , na TNT, na STS . Ráno přišel básník do televizního studia a rozdal verš dne a téma zpráv.

Člen veřejné rady Ruského židovského kongresu [6] .

Kariéra

Překlady

Začínal jako profesionální básník-překladatel, překládal rumunskou a moldavskou poezii. Jedna z básníkových oblíbených rumunských knih Jak se jmenuje čtyři Beatles byla napsána neobvyklým jazykem – rytmickou prózou bez interpunkčních znamének o nepochopení velkého světa zamilovaného člověka. Překladatelská práce se později odrazila v muzikálu „12 židlí“, který Vulykh psal celý rok – napsal árii Ostapa Bendera na dare, kterou zpívá milence všeho cizího Ellochka v rumunštině.

Publikace

Autor publicistických, literárních, polemických článků, které byly publikovány v mnoha časopisech a novinách:

Redakční práce

V letech 1991 až 1999 byl šéfredaktorem uměleckého projektu Night Rendezvous . Od roku 1995 noviny vycházejí jako měsíční příloha deníku Moskovskaja pravda . V této fázi byla publikace sponzorována nakladatelstvím Novy Vzglyad Evgeny Dodolev , který tento projekt staví jako „ještě ne literatura, ale ne žurnalistika“.

Od 1. srpna 2019 je redaktorem oddělení satiry a humoru Literaturnaya Gazeta „ Klub 12 židlí “.

Scénáristika

Autor scénářů k muzikálům , koncertním pořadům a pořadům.

Výběrová bibliografie

Poezie

  • Autor básně „The Eso of Diamonds“, zařazené do encyklopedie „Gambling House“ ( 1995 ), spolu s klasiky ruské literatury tohoto žánru.
  • V roce 1997 vyšla sbírka „Tady byly básně“ ( ISBN 587214038-1 ).
  • V roce 2010 vyšla sbírka „Confessions of a Rolls-Royce“ (vydala „Dmitriadi Creative Group“).

Představení

  • Hudební dobrodružství na hudbu A. Kiseleva " Mata Hari " o životě a smrti Margarity Gertrude Zelleové, nejslavnější špionky první světové války [7] .

Ocenění

  • Laureát „Songs of the Year“, nominovaný na cenu „Ovation“ (2003).
  • Laureát televizního festivalu „Píseň roku“ 20. až 21. století „“ za píseň „Sail Boat“ (2000) a „Invented Love“ (2001) napsanou ve spolupráci se skladatelem a zpěvákem I. Sarukhanovem a za píseň „White Ashes“ (2002) isp. A. Marshall .
  • Laureát ceny za humornou stránku deníku Moskovsky Komsomolets za rok 2001 .
  • Vítěz Grand Prix celoruské televizní soutěže „Jaro vítězství“, pořádané Channel One, za píseň „Missing“ v podání Nikolaje Noskova (hudba V. Kubyshko) (2010).

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Biografie archivována 9. srpna 2014 na Wayback Machine (oficiální stránka)
  2. ↑ Naši fejetonisté: Alexander VULIKH // Express noviny . Získáno 24. listopadu 2009. Archivováno z originálu 14. srpna 2009.
  3. ↑ Love Lyrics: Poezie: Erotika ve verších: Humor: Básně o lásce - Řád dvorských manýristů. Oficiální stránky . Získáno 24. listopadu 2009. Archivováno z originálu 11. února 2010.
  4. ↑ Alexandr Vulykh. Oficiální stránky Archivováno 9. srpna 2014 na Wayback Machine
  5. ↑ Alexander Vulykh - Dvorský manýristický obchod, 1988-2009 (nepřístupný odkaz) . Získáno 24. listopadu 2009. Archivováno z originálu 3. května 2008. 
  6. ↑ Struktura ruského židovského kongresu (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 31. března 2015. Archivováno z originálu 24. února 2017. 
  7. ↑ Hudební dobrodružství "Mata Hari" Archivováno 2. května 2009 na Wayback Machine

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  V sociálních sítích
Foto, video a zvuk
V bibliografických katalozích
 Řád dvorských manýristů