Fluor | |
Chlór | |
Bróm | |
jód |
Halogenace ( halogenace ) – proces zavádění halogenu do organické molekuly , prováděný substituční nebo adiční reakcí .
K iniciaci substituční halogenace při práci s nenasycenými uhlovodíky dochází zpravidla působením ozáření podle mechanismu řetězce volných radikálů [1] :
Toto reakční schéma je použitelné i pro aromatické mastné sloučeniny, avšak v přítomnosti Lewisových kyselin probíhá halogenace jejich uhlovodíkových řetězců podle elektrofilního mechanismu [1] :
Podle mechanismu elektrofilní substituce probíhá reakce halogenace do jader aromatických a heteroaromatických sloučenin také v přítomnosti aprotických nebo protických kyselin, a pokud jsou v jádrech přítomny pasivující substituenty, může reakce probíhat za působení halogenový kation , který vzniká z molekulárního halogenu a Ag soli v silném prostředí protická kyselina - Birkenbach-Gubo-Watersova reakce [1] .
Halogenace alifatických karboxylových kyselin do polohy α se provádí chlorem nebo bromem v přítomnosti červeného fosforu nebo odpovídající chlorid nebo bromid fosforitý — Gell-Volhard-Zelinsky reakce — substituce probíhá přidáním halogenu na formu enolu [1] [2] :
Halogenace alkenů , mastných aromatických a heteroaromatických sloučenin se provádí jejich interakcí s N-bromamidy nebo N-bromimidy (obvykle N-bromsukcinimidem ) za přítomnosti peroxidů v allyl nebo benzylové poloze - Wol-Zieglerova reakce [1] [ 3] .
Halogeny se do arenů přidávají zpravidla radikálovým mechanismem působením světla nebo teploty [1] :
Ve vícenásobné vazbě se halogeny přidávají jak elektrofilním , tak radikálovým mechanismem, avšak v případě elektrofilní adice nemusí být dodrženo Markovnikovovo pravidlo , protože se tvoří přechodný můstkový kation. Schopnost tvořit takové kationty se zvyšuje v řadě F → Cl → Br → I [1] .