Holandská trouba

Holandská pec , holandská  - cihlová pec na vytápění prostoru .

Historie

V Rusku se objevil v první polovině 18. století [1] . Do selských chýší se začal instalovat od poloviny 19. [2] . Rozšířený byl až do 20. století [3] .

Název

Název „holandský“ se používal v evropské části Ruska ( severní , střední pruh ) a na Sibiři . V jižních oblastech Ruska [4] a v Bělorusku se sporáku říká „drsný“ nebo „drsný“.

Popis

Vysoká obdélníková trouba. Palivová komora je velká. Pod komorami pevné (hluché), bez roštu . Vzduch vstupuje do topeniště pootevřenými dvířky pece [5] .

Víceotáčkový komín , sestávající ze 3-10 (obvykle 6 [5] ) vertikálních kanálů zapojených do série: kouř ze spalovací komory stoupá prvním kanálem a klesá druhým kanálem, opět stoupá třetím atd. Při průchodu dlouhého komína se plyny velmi ochlazují a nerovnoměrně ohřívají kamna, což přispívá ke vzniku trhlin ve zdivu [5] . Nedostatečně vysoká teplota plynů vycházejících z komína a značný odpor komína vedou ke slabému tahu . Účinnost je asi 40 [3] -55 [6]  %.

Kladnými vlastnostmi Holanďanů jsou jednoduchost designu a dobré vyhřívání jeho spodní části [3] .

Poznámky

  1. ↑ Kozlov, 2017 .
  2. ↑ Bezhkovich A.S., Zhegalova S.K. atd. Ekonomika a život ruských rolníků. - M . : Sovětské Rusko, 1959. - S. 142. - 257 s.
  3. ↑ 1 2 3 Protopopov, 1934 .
  4. ↑ Ruská bouda, 2004 .
  5. ↑ 1 2 3 Shepelev A.M. Holandský sporák (holandský) // Pokládání kamen vlastníma rukama. - M .: Rosselkhozizdat, 1987. - S. 230-231. — 318 s.
  6. ↑ Topení // Technická encyklopedie. Svazek 15. - M . : Sovětská encyklopedie, 1931. - Stb. 382.

Viz také

Literatura