Kružkov, Grigorij Michajlovič

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 16. září 2022; kontroly vyžadují 2 úpravy .


Grigorij Kružkov

Grigorij Kružkov (2008)
Datum narození 1945-09-14
Místo narození
Státní občanství  SSSR Rusko
 
obsazení spisovatel, básník , překladatel poezie
Roky kreativity od roku 1971
Směr poezie, překlad, výzkum
Žánr báseň, esej
Jazyk děl ruština
Debut překlady od Théophila Gauthiera a Edgara Poea
Ceny

Státní cena Ruské federace - 2003

kruzhkov.net
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Grigorij Michajlovič Kružkov (narozený 14. září 1945 ) je ruský básník , esejista , překladatel poezie. Laureát Státní ceny Ruské federace za literaturu ( 2003 ). Čestný doktor dopisů z Trinity College , Irsko (2015) [1] . Laureát Literární ceny Alexandra Solženicyna (2016) [2] .

Životopis

Rodina a výchova

Kružkov se narodil v Moskvě v roce 1945 [3] , jeho otec byl hudebníkem ve vojenské kapele a jeho matka byla učitelkou v mateřské škole. Jak autor vypráví v knize „Ostrovy“, po škole studoval dva roky na večerním oddělení na MPEI, poté přešel na katedru fyziky Tomské univerzity , kterou absolvoval v roce 1967. V letech 1968 až 1971 byl Kružkov postgraduálním studentem na Institutu fyziky vysokých energií v Protvinu, poté přešel k literární tvorbě. V roce 1999 dokončil doktorát v oboru ruský a irský symbolismus na Kolumbijské univerzitě v New Yorku [4] .

Překladatelská kariéra

V tisku debutoval v roce 1971 překlady Theophila Gauthiera a Poea [5] . Kružkov se stal jedním z největších překladatelů anglicky psané poezie do ruštiny: přeložil a sestavil sbírky děl Thomase Wyatta , Johna Donna , Johna Keatse , Emily Dickinsonové, Williama Yeatse , Jamese Joyce , Roberta Frosta , Wallace Stevense , Seamuse Heaneyho , antologie anglické absurdní poezie " Kniha NONsens. V Kružkovově překladu vyšla Shakespearova báseň „Venuše a Adonis“ a tři hry: „ Král Lear “, „ Bouře “ a „ Prázdné potíže lásky “. Vlastní také překlady básně Lewise Carrolla „ The Hunting of the Snark “ a básně Rudyarda Kiplinga „ Behind the Gypsy Star “, která se v Rusku stala lidovou písní díky filmu „ Cruel Romance “ [5] . Kniha vybraných překladů Kružkova "Anglasahab" (2002) obsahuje básně 115 básníků; v roce 2009 vyšly Vybrané překlady ve dvou svazcích [6] a v roce 2019 Skřivan. Od evropských a amerických básníků 16.-20. století.

Za svou překladatelskou činnost byl Kružkov oceněn cenou Iluminátor časopisu zahraniční literatura (2002), Korunní cenou Svazu moskevských spisovatelů (2003) [7] , Státní cenou Ruské federace (2003) [8] , Mistrovská cena Cechu mistrů za literární překlad (2009) [9] , Buninova a další.[10]2010)(Poetickýcena Znamya " (2014). V roce 2015 byl Kružkovovi udělen čestný doktorát z literatury (Litt.D. honoris causa ) Trinity College University (Dublin) . V roce 2016 byl Kružkov oceněn cenou Alexandra Solženicyna „za energii básnického slova, schopnost pochopit Shakespearův vesmír a učinit ze světa anglicky psaných textů vlastnost ruského básnického prvku; pro filologické myšlení, které vidí duchovní významy mezijazykových a mezikulturních vztahů“ [11] . V roce 2019 se stal prvním vítězem Ceny za poezii v nominaci „Poetický překlad“ za překlad Johna Keatse „Óda na řeckou vázu“ [12] .

Vlastní kreativita

Kružkov publikoval svou první knihu básní v roce 1982, následovalo sedm dalších.

Próza G. Kružkova zahrnuje jak literární studie, tak knihy smíšeného žánru, kde se eseje o poezii prolínají s osobními vzpomínkami (Ostrovy, 2020; Mušle na klobouku aneb Cesta do svatých míst Atlantidy, 2022).

„Nostalgie obelisků“ (2001) vypráví o klasické ruské poezii a rusko-anglických literárních spojeních, „Lék na štěstí“ (2002) je věnován anglickým básníkům renesance . Novější knihy: Piroskaf: From 19th Century English Poetry (2008), W. B. Yeats. Výzkum a překlady“ (2008), „vrhač Měsíce a disku. O poezii a poetickém překladu (2012), Eseje o historii anglické poezie ve dvou svazcích (2016), Vítr z oceánu: Yeats a Rusko. (2017), "Orbity slov: Ruská poezie a evropská tradice" (2021), "Buďte naplněni mou vůlí..." nebo Jak přepisovat básně jiných lidí (2021)

Kružkov se ve své tvorbě často odvolává na dětské publikum. Jeho knihy byly dvakrát oceněny na moskevském mezinárodním knižním veletrhu „Nejlepší kniha roku“ v nominaci dětské literatury v letech 2006 a 2016. Kružkov navíc za tvorbu pro děti obdržel čestný diplom Mezinárodní rady pro dětskou knihu (1996) [6] , cenu Korneyho Chukovského (2010) a Velkou pohádku. Eduard Uspensky (2. místo, 2020) za knihu "Guillaume trpaslík a lunární kotě". Nejúplnější sbírku esejů pro Kružkovovy děti představují jeho sbírky Rukopis nalezený v zelí (M.: Vremja, 2007, 576 s.). a „Zpoza hory vyšel lev“ (M.: Belaya Vorona, 2018, 238 s.) [6] .

Osobní život

V současné době žije Kružkov v Moskvě a vyučuje na Ruské státní humanitní univerzitě [3] .

Bibliografie

Knihy poezie

Knihy překladů

Výzkum a psaní esejí

Knihy pro děti

Různé

Poznámky

  1. ↑ Nositel Velké Buninovy ​​ceny G. M. Kružkov byl zvolen čestným doktorem literatury z Trinity College . Informační a výzkumná databáze „Shakespeare's Contemporaries: Electronic Scientific Edition“ (9. srpna 2015). Získáno 15. září 2015. Archivováno z originálu 14. září 2015.
  2. ↑ Básník Grigorij Kružkov se stal vítězem Ceny Alexandra Solženicyna , Kommersant (1. března 2016). Archivováno z originálu 7. března 2016. Staženo 1. března 2016.
  3. ↑ 1 2 Alikhanov, S. Grigory Kružkov: Když jsi paprsek proudící oknem / A nepřetržitý topol šumí . Novye Izvestija (23. ledna 2021). Datum přístupu: 15. září 2022.
  4. ↑ Kalašnikova, E. Touha po kulovitosti . "Ruský žurnál" (1. listopadu 2001). Datum přístupu: 15. září 2022.
  5. ↑ 1 2 Grigorij Kružkov, básník . Kommersant (18. dubna 2016). Datum přístupu: 15. září 2022.
  6. ↑ 1 2 3 Známý překladatel a spisovatel pro děti uspořádá literární setkání v Nižném Novgorodu . "Čas" (8. ledna 2014). Datum přístupu: 15. září 2022.
  7. ↑ Grigorij Kružkov v Moskevském domě knihy . MDK "Arbat" (28. května 2018). Datum přístupu: 15. září 2022.
  8. ↑ Grigorij Kružkov . "Racek" (15. dubna 2018). Datum přístupu: 15. září 2022.
  9. ↑ Byla udělena překladatelská cena „Mistr“ . Colta (1. října 2021). Datum přístupu: 15. září 2022.
  10. ↑ Jsou jmenováni vítězové Buninovy ​​ceny . Gazeta.ru (22. října 2010). Datum přístupu: 15. září 2022.
  11. ↑ Dyakova, E. Mezi Prosperem a Snarkem: Cena Solženicyna udělená Grigoriji Kružkovovi . Novaya Gazeta (26. dubna 2016). Datum přístupu: 15. září 2022.
  12. ↑ Vyhlášení vítězů Ceny za poezii 2019 _ _

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky