Daglarca, Fazil Hyusnu

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 11. listopadu 2017; kontroly vyžadují 6 úprav .
Fazil Hysnu Daglarca
FazIl Husnu Daglarca
Datum narození 26. srpna 1914( 1914-08-26 ) [1]
Místo narození
Datum úmrtí 15. října 2008( 2008-10-15 ) [2] (ve věku 94 let)
Místo smrti
Země
obsazení básník , spisovatel
Ocenění a ceny Cena Sedat Simavi [d] Zlatá koruna ( 1974 )
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Fazıl Hyusnü Dağlarca ( tour. Fazıl Hüsnü Dağlarca ; 26. srpna 1914 , Istanbul  – 15. října 2008 , Istanbul ) byl turecký básník.

Životopis

Syn jezdeckého podplukovníka Hasana Hyusnu Beye, dokončil základní vzdělání v Konya , Kayseri , Adana a Kozan , střední vzdělání na Kuleli Military Lyceum (1933), kam nastoupil po střední škole v Tarsu a Adaně . V roce 1935 jako důstojník pěchoty hodně cestoval po východní a střední Anatolii a také po evropské části Turecka. Po patnáctileté službě v armádě odešel v roce 1950 v hodnosti vrchního kapitána do výslužby. V letech 1952-1960 pracoval v Istanbulu jako inspektor práce na ministerstvu práce. Poté, co tam odešel, otevřel si knihkupectví v Aksaray a začal publikovat. Čtyři roky vydával měsíčník s názvem Turecký jazyk (leden 1960 - červenec 1964). Jeho první poznámkou byl příběh publikovaný v roce 1927 v novinách „New Adana“ a básní s názvem „Slow Life“, publikovanou v roce 1933 v časopise „Istanbul“, se stal slavným. Jeho básně byly publikovány v časopisech Dannost, Cultural Week, Rise Up, Family, Revolutionary Youth, Seven Hills a Turkish Language. Dodnes byl oceněný básník v roce 1967 vybrán Mezinárodním poetickým fórem ve Spojených státech jako „Nejlepší turecký básník“.

V srdci svého socialismu Daglarja, který vyjadřuje úctu k člověku a lidskému životu, proto spřádá svůj kokon, nepodléhajíc vlivu jediného literárního hnutí a člověka. Jeho pohled na umění je obsažen v následujícím prohlášení:

Umělecké dílo by mělo udávat jak čas, ve kterém se nacházíme, rovný jedné hodině, tak směr, kterým se musíme pohybovat jako kompas.

Dağlarca, popisovaný jako „velký turecký básník“, zemřel ve věku 94 let v nemocnici, kde se léčil se zápalem plic [3] . Básník Fazıl Hysnü Daglarca ve zprávě z prvních měsíců loňského roku odkázal, že po jeho smrti bude dům, ve kterém žil v Kadıköy (Chalcedon), přeměněn na muzeum. Daglarj, který daroval svůj dům obci Kadikoy, požádal hlavu obce Kadikoy (Chalcedon) Selamiho Ozturka, který ho navštívil v jeho domě na ulici Mühyurdar, aby splnil jeho vůli, aby se jeho dům změnil na muzeum.

20. října 2008 byl pohřben na hřbitově Karacaahmet.

Práce

Ponecháme-li stranou jeho krátké prózy v duchu aforismů, které nějakou dobu psal v časopise „Expressor“ v roce 1960 a v časopise „Rodina“ v letech 1961-1962, pak knihy Daglardzhi, který se zabýval pouze poezií a distribuoval své básně téměř ve všech tureckých literárních časopisech.

Skladby v ruštině

Ocenění

Poznámky

  1. ↑ Fazıl Hüsnü Dağlarca // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  2. ↑ https://web.archive.org/web/20091007060238/http://www.todayszaman.com:80/tz-web/detaylar.do?load=detay&link=156014&bolum=101
  3. ↑ Fazıl Hüsnü Dağlarca'yı kaybettik Archivováno 16. října 2008 na Wayback Machine Ntvmsnbc.com. Erisim tarihi: 15.10.2008.
  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
 Literární cena Sedat Simavi
  • Peride Celal a Fazıl Hysnu Daglarca (1977)
  • Melih Cevdet Anday (1978)
  • Adalet Agaoglu (1979)
  • Oktay Rifat (1980)
  • Oidip Cansever (1981)
  • Pertev Naili Boratav a Khaldun Taner (1983)
  • Turgut Uyar (1984)
  • Yasar Kemal (1985)
  • Salah Birsel (1986)
  • Hilmi Yavuz (1987)
  • Ilhan Berk a Ferit Edgü (1988)
  • Vedat Gunyol (1989)
  • Sabahattin Kudret Aksal (1990)
  • Cevdet Kudret a Fethi Naji (1991)
  • Gülten Akın a Mehmet Fuat (1992)
  • Oktay Akbal a Vyushat Bener (1993)
  • Bilge Karasu (1994)
  • Nermi Uygur a Mina Urgan (1995)
  • Orhan Duru (1996)
  • Fakir Baykurt a Feiza Hepchilingirler (1997)
  • Nezihe Meric (1998)
  • Tahsin Yucel (1999)
  • Jale Parla (2000)
  • Erdal Oz (2001)
  • Tomris Uyar (2002)
  • Selim Ileri (2003)
  • Demir Ozlu (2004)
  • Latife Tekin (2005)
  • Tarik Dursun (2006)
  • Ahmet Oktay (2007)
  • Arif Damar (2008)
  • Cemil Kavukchu (2009)
  • Adnan Binyazar (2010)
  • Burhan Sönmez (2011)
  • Ahmet Celal (2012)
  • Hasan Ali Toptash (2013)
  • Murat Gyulsoy (2014)
  • Nilufer Kuyash (2015)
  • Haluk Oral (2016)
  • Cevat Chapan (2017)
  • Kamuran Shipal (2018)
  • Hidayat Sayeun (2019)
  • Beshir Aivazoglu (2020)