Dva husaři (román)

Dva husaři
Žánr Příběh
Autor Lev Tolstoj
Původní jazyk ruština
datum psaní 1856
Datum prvního zveřejnění 1856
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

"Dva husaři"  - příběh Lva Tolstého , poprvé otištěný s věnováním M. N. Tolstému, autorově sestře, v roce 1856 v pátém čísle časopisu Sovremennik . [jeden]

Příběh byl psán od 12. března do 14. dubna 1856 (datum autora v rukopise je 11. dubna). Původní název „Otec a syn“ byl změněn na návrh Nikolaje Nekrasova . [jeden]

Děj

Epigraf je z „Písně starého husara“ od Denise Davydova .

Děj příběhu je založen na protikladu mravů počátku (první polovina příběhu) a poloviny 19. století (druhá polovina).

Ve 20. letech 19. století přijíždí do provinčního města slavný husar hrabě Fjodor Turbin, zde se v hotelu setkává s kornetem Ilyinem, který i přes varování hraběte, že jeho karetní partner je podvodník, přijde o vládní peníze svěřené mu velitel pluku. Ilyin je zoufalý, přemýšlí o sebevraždě. Turbin zachrání kornet tím, že se vypořádá s podvodníkem, který porazil Ilyina, a odnese mu ztracené peníze. Turbin přitom nezapomíná na divočinu, hlídat (úspěšně) mladou vdovu Annu Fedorovnu.

Děj druhé poloviny příběhu se odehrává v roce 1848 . Na panství Anny Fjodorovny se husar, syn hraběte Fjodora Turbina, zastaví u soudruha, korneta Polozova, který je pod jeho silným vlivem. Anna Fjodorovna je ze setkání se synem slavného husara nadšená. Turbin poráží hostesku v kartách o poměrně velkou částku a snaží se získat rande a intimitu s dcerou hostitelky Lisy. Turbin si špatně vyloží Lizina slova jako pozvání do ložnice a pokusí se v noci vlézt dovnitř oknem, ale je odmítnut. O tomto pokusu řekne kornetovi, je pobouřen Turbinovým chováním, pohádají se.

Postavy

Kritika

Již v rukopise příběh nadšeně přijali Turgeněv , Nekrasov, Botkin [1] .

V článku „Sněhová bouře“. - "Dva husaři" příběhu hraběte L. N. Tolstého " Družinin napsal:" celé dílo vyšlo ... nádherný příběh ve dvou částech, bohatý na výrazné krásy a nesmírně poetické stránky. „Básnické zrcadlo hraběte Tolstého naráží svou nebývalou čistotou, a proto bez váhání uznáváme našeho autora jako jednoho z našich spisovatelů, předurčených k té nejskvělejší budoucnosti.“ [2]

Pozitivně hodnotí příběh i Chernyshevsky . V článku „Dětství a dospívání. Skladba hraběte L. N. Tolstého, Petrohrad. 1856. Vojenské příběhy hraběte L. N. Tolstého. SPB. 1856“ napsal, že „v „Notes of a Marker“ a „Dvou Hussars“ udělal opět krok vpřed. [3]

Příběh je jedním z prvních děl Tolstého přeložených do jiného jazyka. V roce 1875 vyšel francouzský překlad s předmluvou Turgeněva (Le Temps, 1875, č. 5047, 10 fevrier). Turgeněv v něm napsal: „Tento příběh dává poměrně přesnou představu o způsobu hraběte Lva Tolstého“ [4] .

Adaptace obrazovky

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 L. N. Tolstoj. Sebraná díla ve 22 svazcích Moskva: Beletrie, 1978-1985. díl II, N. V. Burnasheva. Komentáře
  2. ↑ A. V. Družinin "Sněhová bouře". - "Dva husaři" příběhu hraběte L. N. Tolstého. Knihovna ke čtení, 1856, č. 9, odd. V, str. 1-30. Bez podpisu.
  3. ↑ Černyševskij N. G. Dětství a dospívání: (Složení hraběte L. N. Tolstého. Petrohrad. 1856); Vojenské příběhy: (hrabě L. N. Tolstoj. Petrohrad. 1856) // L. N. Tolstoj v ruské kritice: So. Umění. / Vstup. Umění. a poznámky S. P. Byčkova. - 2. vyd., dodat. - M .: Stát. Nakladatelství umělců. lit., 1952. - S. 91-105.
  4. ↑ I. S. Turgenev Kompletní díla a dopisy ve dvaceti osmi svazcích. Práce v patnácti svazcích. Svazek patnáctý. Korespondence. Projevy. Předmluva. Otevřené dopisy. Autobiografie a další. (1848-1883) Ukazatelé. M.--L., "Science", 1968

Odkazy