Dvojitá artikulace

Dvojitá artikulace  – schopnost segmentovat řečové sdělení na jednotky , které mají svůj vlastní význam : věty , syntagmata , slova , morfémy ( první artikulace ) – a na jednotky, jejichž význam spočívá v rozlišení mezi smysluplnými jednotkami: slabiky , fonémy ( druhá artikulace ) [1] : 18 . Přítomnost dvojité artikulace je jedním z rozdílů mezi lidským jazykem a zvířecími komunikačními systémy [2] .

Termín „dvojité dělení“ zavedl A. Martinet , který takové dělení považoval za hlavní vlastnost jazyka [3] . Výsledek první artikulace (významné jednotky) sám A. Martinet nazval monémy , výsledek druhé artikulace - fonémy [4] .

Dvojitá artikulace by neměla být zaměňována s rozdílem mezi rovinou výrazu a rovinou obsahu ; koncept dvojího dělení zasahuje pouze rovinu výrazu a zdůrazňuje skutečnost, že jedinou funkcí jednotek nižší úrovně  - zvuku - je vytváření jednotek úrovně vyšší [5] .

Význam

Binární artikulace umožňuje jazykům ekonomicky tvořit tisíce slov ve formě kombinací zvuků z malé sady [5] , díky čemuž je používání jazyka člověkem v souladu se schopnostmi jeho paměti , vnímání a artikulace . přístroj [2] .

Poznámky

  1. Kasevich V. B. Dvojitá artikulace v jazyce. Výrazový a obsahový plán // Základy obecné lingvistiky. - M .: Nauka , 1977. - S. 18-20.
  2. 1 2 Jazyk  // Ruský humanitární encyklopedický slovník . Archivováno z originálu 11. srpna 2014.
  3. Martinet, André  // Encyklopedie kolem světa .
  4. Slyusareva N. A. Francouzská sociologická škola // Lingvistický encyklopedický slovník / Šéfredaktor V. N. Yartseva . - M .: Sovětská encyklopedie , 1990. - 685 s. — ISBN 5-85270-031-2 .
  5. 1 2 Lyons J. Struktura jazyka // Úvod do lingvistiky = Introduction to Theoretical Linguistics / Per. z angličtiny. vyd. a s předmluvou. V. A. Zvegincev. — M .: Progress , 1978.

Literatura